Jan Čenský: Asi musím přiznat, že jsem workoholik
Jan Čenský se začal učit knihařem, než byl na druhý pokus přijat do hudebně dramatického oddělení Státní konzervatoře v Praze. Před odstartováním herecké kariéry se proto nejdříve naučil vázat krásné knihy v kůži a se zlatou ořízkou.
„Potřeboval jsem školu, kde se moc neučí, protože jsem se skutečně chtěl věnovat běhání. Na knihařinu jsem šel proto, že mě na konzervatoř, kterou jsem si pro ten svůj cíl zvolil – to mi vnukla moje němčinářka na základní škole s tím, že tam není matika, fyzika, chemie, nic takového, a navíc že mě prý na blbnutí užije, takže jsem pro tu školu jako stvořený –, napoprvé nevzali. Dostal jsem se tam až za rok, během kterého jsem se naučil od opravdových mistrů oboru vázat knihy, takové ty krásné, v kůži, se zlatou ořízkou.“
Už během studií stál před filmovou a televizní kamerou. Vůbec poprvé se objevil v roce 1978 v televizní hře Mapa zámořských objevů, hereckou příležitostí byla poté role v seriálu Zkoušky z dospělosti. Figuroval také v mnoha pohádkách. První z nich byla Bílá kočička, poté přišli Princové jsou na draka, Koloběžka první...
Kvůli svému vytížení dokončil konzervatoř až v roce 1983, aby následně nastoupil do Divadla pod Palmovkou. Hostoval ale také v Národním divadle ve hře Hrátky s čertem, od roku 1990 vystupoval i v divadle Ta Fantastika, se kterým projel skoro celý svět.
„Z libeňského divadla, kde jsem začínal – tak jsme byli vychovávaní, angažmá v divadle na prvním místě – jsem byl víceméně donucen odejít, a pak jsem skončil na sedm let v černém divadle Ta Fantastika. Jezdili jsme po světě a já z klasického divadla i z natáčení na tu dobu vypadl. Potom už jsem nešel do stálého angažmá a zůstal jsem na volné noze. Zatím to funguje, ale stále jsem odkázán na to, zda mi zazvoní mobil a jaká nabídka přijde. Určovat si, co chci a co budu hrát, nemůžu. Tam zřejmě nastal zlom. Můžeme k tomu přidat i drobnější okolnosti: filmů jsem natočil pramálo, většinou jsem dělal v televizi.“
A Jak si Jan Čenský představujete svoje stáří?
„Představuju si, že budu mít spoustu času na své koníčky. Mám hodně restů, které bych chtěl dodělat. Určitě bude ale těžké odpoutat se od práce a začít se věnovat mým hobby. Asi musím přiznat, že jsem workoholik.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
