Jan Kantůrek v Tandemu

13. prosinec 2010
Jan Kantůrek v Tandemu

Překladatel Jan Kantůrek v talkshow Tandem s Janem Rosákem. Prozradí, kdy přeložil svůj první text, jestli má své překladatelské vzory nebo o jakém úředním jazyku snil.

0:00
/
0:00

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, milý posluchači, od mikrofonu vás zdraví Jan Rosák. Blíží se Vánoce a já se vám musím přiznat, že jako dárek jsem měl vždycky nejradši a mám dodnes rád knížky. Vzpomínám si, jak jsem se na ně jako dítě pod stromeček přímo hladově vrhal a že jsem ke každí rád čichal, protože papír a tisk krásně voní. Když ještě knížka voněla navíc dobrodružstvím a fantazií, to jsem byl úplně v sedmém nebi. No, a dnes se s naším hostem vydáme skoro až do toho nebe, protože on se vydává směr fantazie dost často. Vítám překladatelem Jana Kantůrka, dobrý den.

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
Dobrý den.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Směr naší cesty v příštích minutách tedy známe, tak si dáme zahrát, ať se nám dobře jde.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Překladatel Jan Kantůrek, host dnešního Tandemu, je, jak mám takový pocit, doma i na internetu, protože to máte, pane Kantůrku, dobře zmáklý, zjistil jste hned letmým pohledem, že já jsem Hanák, ovšem vy, pozor, jak se říká, Valach? 

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
Ne, to snad není Valach, já bych řekl, že je to něco mezi pravým Moravákem a moravským Slovákem.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Slovákem, čili ze Zlína.

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
Ze Zlína.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ze Zlína.

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
Jenomže potom mládí jsem prožil kousek dál v Luhačovicích a tam jsme měli příbuzný v těch okolních kopečcích všude možně.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jaký tak může prožívat kluk dětství ve Zlíně a v okolí?

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
No, já jsem z toho Zlína si moc nepamatuju, protože naši byli baťovci, ale otcova matka, moje babička, že jo, z otcovy strany, byla v Luhačovicích žila ještě se svou sestrou a oni mě naši většinou odložili tam. Takže já jsem to mládí de facto prožil v těch Luhačovicích a bylo to úžasný mládí. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Byl jste rád odložen do Luhačovic?

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
No, já bych tam byl zůstal, já jsem tam dokonce 2 roky chodil jako dítě do školy, takže tam dodneška mám řadu kamarádů, aspoň těch, co se ještě dožili, že jo, tohohle věku, a bylo to prostě úžasný, trávil jsem tam všechny prázdniny. Trávil jsem tam i zimní prázdniny často, že jo, takže bylo to opravdu noc hezký mládí.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, Luhačovice jsou pro mě takovým symbolem opravdu toho krásnýho lázeňství, toho, toho v tom pravým slova smyslu, že člověk si tam užívá, ale jak si může kluk v lázních?

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
Tak především bych řekl, že ty lázně jsou vlastně nebo tehdy, když já jsem tam jezdil v té době, tak ty lázně vlastně to byla jenom horní část těch Luhačovic a tak od sokolovny, jak se říkalo, kde bylo hřiště a byla tam skutečně sokolovna a promítací sál, už to byla dědina, takže se to dělilo na lázeňáky a dědináče.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda, já to znám jenom z té lázeňské strany.

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
A teď se to ještě zase dělilo na horní a dolní a takový ty věci, takže se vedly bitvy klukovský jako vždycky, jak se o tom mluví třeba v Bylo nás pět. Úžasný to bylo třeba na Velikonoce, kdy, kdy se chodilo takzvaně na hrkanou, že jo, to se chodilo s pomlázkama sice, ale s takovýma těma řechtačkama a byly dokonce trakaře, který takhle hrčely a ti, my jsme se jako kluci prali o to, kdo bude mít větší obvod. To samozřejmě musela si ta parta tu ulici navíc vybojovat, musela ji oblekat dřív, než se tam dostali ti skuteční majitelé a potom příští rok jim jako patřila. A já vím, že jeden kamarád, když už o tom tak mluvím, jeho tatínek byl malíř pokojů a měl obrovský množství barevných hlinek a my jsme tam na půdě našli napůl steřelý sáčky od luhačovek bonbonů, a ty když se naplnily pískem a udeřilo se s nima, praskly ve švu a to se rozsypalo. Takže my jsme nabrali ty pytlíky, naplnili jsme je tou barevnou hlinkou malířskou, modrou, zelenou, žlutou, červenou, a tím jsme je házeli po těch protivnících. Ale jak se to narazilo, tak se to vysypalo, takže ti naši, naši soupeři byli malovaný jak vajíčka, že jo. To byly nádherný Velikonoce.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to Velikonoce.

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
Přesně.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jistě, tak jste šli v intencích celkem. A co vaše, řekl bych, jako takový klukovský touhy směrem k nějaké budoucnosti, k profesi, nebo, nebo sny?

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
Já jsem nějak, myslím si, že jsem nebyl nějak vyhraněný typ v tomhle smyslu. Já jsem skutečně neměl naprosto žádnou představu, až na gymnázium, nebo ke konci vlastně základní nebo devítiletky a na gymnáziu, to jsem chtěl na lesnickou školu a chtěl jsem dělat hajnýho na Šumavě. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo?

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
Hm.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, a kdy se to potom tak zvrtlo k těm knížkám?

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
No, to trvalo ještě dost dlouho, protože já jsem skutečně podal žádost na tu lesnickou školu v Písku a oni mi odpověděli, že o městský děti nestojí, že ty k tomu nemají vztah, takže ať to nezkouším vůbec. Takže na gymnázium potom, když jsem pokračoval, tak jsem šel na tělovýchovný institut.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to už jste byl v Praze?

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
To už jsem byl v Praze, no. My jsme se do Prahy přestěhovali poměrně brzo. Já už jsem do 3.třídy šel v Praze a naši v Praze už bydleli a já jsem byl odloženej v těch Luhačovicích. Takže jsem podal přihlášku na tělovýchovný institut, tam jsem neudělal zkoušky, ale jenom s odřenýma ušima jsem se neudělal. Já nemám, nikdy jsem dobře neběhal, takže ta to jako nedopadlo, takže jsem šel na vysokou zemědělskou, abych nemusel na vojnu samozřejmě, jak to bývalo zvykem. Odtamta mě tedy vystoupili ve třetím, ve třetím semestru, a protože jsem na gymnázium měl základy, to bylo sdružení, vy to pamatujete, sdružení školy s výrobou, že jo, jsme chodili na ty brigády. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jistě, ano, ano.

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
Tak jsem, tam jsme měli tu na dvanáctiletce základy polygrafické výroby, tak jsem potom nastoupil po té zemědělské škole jako pomocný dělník do Rudého práva. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale. Tak vy jste toho využil takový tý, tý praxe. Jak se tomu říkalo.

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
No, tak pokud máte polovinu stavební fakulty a potom jdete roztloukat štěrk, tak v tomto smyslu jsem to využil.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Překladatel Jan Kantůrek měl ke knížkám vždycky blízko, dnes k nim má samozřejmě úplně nejblíž, protože se češtinou zabývá vlastně profesionálně jako překladatel hlavně tedy z angličtiny a tudíž mu ta čeština, a to je dobře, leží hodně na srdci. Ale myslím si, že někdy to srdce z té češtiny trochu bolavý, co, pane Kantůrku?

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
No, je to trošku problém skutečně. Víte, já kdysi, když, když za minulého, za minulého režimu, když byly, to vy pamatujete samozřejmě slovenské pondělky, divadla a to všechno, tak já jsem to měl hrozně rád, protože já jsem potom pracovně dlouho jezdit na Slovensko, skoro 19 let do Turčianského Svätého Martina, kam jsem jezdil do tiskárny, takže jsem tam měl spoustu a mám dodneška spoustu přátel, a já jsem tenkrát, což bylo za ty Husákovy éry, jsem si myslel, že dřív nebo později se úřední čeština, to byla taková moje bláhová představa, se vlastně sleje do takový českoslovenštiny a bude se mluvit v Čechách česky, na Slovensku slovensky, ale úřední jazyk bude takový trošku, nechci říct, tak jak mluvil přímo ten Husák, ale tak něco to bude takový, takový československá esperanto. No, takže mně tenkrát jako ty pondělky a všechno to, co bylo vlastně v té slovenštině nevadilo, a fakt je, že třeba čeština byla poměrně velmi slušná, že jo, tak to udržujou zvláště Moraváci, že jo, ti mimočeští, protože ti se drží toho spisovného jazyka hlavně, že jo, to jsme my. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My to držíme.

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
My to držíme, ano. I když samozřejmě záleží na to, jak, jak kdo chce a snaží se, takže jsem si myslel, že to tak bude. Ale ta čeština byla čistá. Dneska, potom samozřejmě byla zaplavená rusismama, to byly ty chozrasčoty všecky a já nevím, co všechno, perestrojky a takový ty věci, ale dneska je zaplevelená slovakismama. Je zajímavý samozřejmě, je v tom spousta amerikanismu, anglikanismu, ale sebou nese ten počítačový věk zčásti, i když někdy je to úplně zbytečný používat tyhlety výrazy. Ale hlavně já vidím spoustu těch slovakusmů, který mě úplně tahají za uši. To jsou takový ty výrazy jako na čele, někdo jde na čele místo v čele, my jsme si na vině nebo na vině tomu je.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Máte pravdu, nebo ve fotbalovém přenosu jsem slyšel, že on ho stráží tam.

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
Ano, no, to je, nebo strážíme si čistotu českého jazyka by bylo paradoxně, že jo. Potom jsou takové ty věci, jako my nejezdíme už po silnicích, ale po cestách, všiml jste si? 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano.

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
Nebo jsem za to rád - co to je za vazbu? To není česká vazba. Teď bych ještě mohl pokračovat. Našla by se toho řada, takhle člověk z hlavy to tak rychle nevysype, ale je toho řada. A já jsem skutečně kvůli tomu dokonce zavolal na Ústav pro jazyk český a ptal jsem se, jestli to, proč se to děje a jestli s tím nemohou něco dělat? A oni mi řekli - víte, my tady nejsme od toho, abysme tady dělali drába, my to sledujeme a nakonec zjistíme, že ten výraz začne být používaný ve větším počtu než, než jako není běžné, no, tak my ho zařadíme do fondu českého jazyka a bude uznán jako spisovný.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ano, to jsou takoví dispečeři a ne hlídači.

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
No, přesně. A tohle, tohle já můžu vždycky vyletět z kůže, protože jako já nemám nic proti Slovákům, hlavně i proti slovenštině, to je nádherný jazyk svým způsobem, že jo, ale proč by to mělo zaplavovat zrovna češtinu teď v poslední době?

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, ano. O tom zaplevelení angličtinou už jsme mluvili, jak se říkám - je to o tom, to mě tady nadzvedává, úplně je to o tom.

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
A mějte hezký večer.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, tak, tak, prosím vás, mějte teď hezkou chvilku s naší další písničku. To jsem tomu dal.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Docela mě zajímá, kdypak překladatel Jan Kantůrek vlastně přeložil první text? Kdypak k tomu, pane Kantůrku, došlo?

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
No, já si myslím, že to bylo někdy tak v roce 1985, 1986.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Až takhle pozdě?

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
Protože já v základě jsem nikdy tyhle ambice neměl, ale stal jsem se členem sci-fi klubu Julia Vernera, tedy Julia Verna, a my jsme se dohodli, měli jsme jako program, že si budeme překládat, byla tam většina, někteří uměli nějaký jazyk, takže jsme se domluvili, že naším programem budeme že každý přeloží nějakou kratší povídku a budeme si je číst. Něco co tady prostě česky nevyšlo, abysme si užili. A protože nás bylo asi 8, tak jsme říkali - to půjde rychle a budeme mít poměrně načteno, že jo. No, a já jsem tenkrát narazil na Conana, jak já dneska říkám, já nevím, jestli to mám ještě říkat, nebo už to mám zapírat, Conanem jsem zamořil tuhle republiku.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíte Conan dobyvatel?

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
Ano, přesně.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně?

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
No, jistě.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je vaše zásluha?

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
No,já nevím, jestli je to zásluha už dneska, ale.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak vina.

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
Těžko říct. Já jsem dostal prostě první Howardy jsem dostal do rukou už mnohem dřív, někdy v po 70 roce jako antikvární výtisky. Mně se to hrozně líbilo, protože jako oddechová literatura je to úžasný. To je jako když si nahoře na tobogánu usednete na kobereček a sjedete dolů a dole uděláte óóch, ještě jednou. Takže já jsem vykládal těm kamarádům, a oni říkali - no, tak přelož nějakého toho Conana. A já jsem říkal - jenže to není sci-fi. A oni říkali - no, to je fantazy, to do toho tak jako tak dáme. Tak jsem udělal prvních pár kraťoučkých povídek a tak se to zalíbilo, že nakonec mi to zůstalo, takže já jsem vlastně kompletní Conanovský příběhy od Howarda, Howardovský jsem přeložil všechny já.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to jste jaksi postupem času svou angličtinu zdokonaloval, nebo jste k tomu přistoupil jaksi s dokonalou znalostí jazyka?

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
No, tohle to já si myslím, že jsem s dokonalou, já jsem se totiž, abych se vám přiznal, naučil anglicky na Tarzanovi, protože já jsem měl sice povinnou angličtinu, ne povinnou, já jsem měl výběrový jazyk na gymnáziu, angličtinu jsem si zvolil, a když jsem odcházel, tak naše profesorka paní, paní profesorka Ledvinková mi řekla - Kantůrek, já vás pustím, ale nezkoušejte se tím nikdy živit, prosím vás. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To se tak člověk splete, no.

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
A já jsem potom tedy chtěl číst, protože tady, já jsem četl hrozně moc a těch knížek toho typu tady tolik nebylo, tak já jsem kupoval po antikvariátech ty people backy, který se sem dostávaly poměrně snadno, že jo, nebyly drahý ani tolik. Takže jsem si je kupoval. Ty jsem si četl a to máte problém, to byl, já jsem četl ty knížky nejdřív se slovníkem dlouho, a jenomže potom když vezmete jeden žánr, že jo, už u třetí knihy tohoto žánru už máte vlastně načteno, už to jde snáž a snáž, takže takhle jsem si i postupně to doplnil a už potom někdy před tím 90 rokem už to šlo natolik, že už jsem si mohl troufnout na ty, na ty kratší povídky. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak kratší povídky jsou kratší povídky, jenomže vy jste se dostal přes ty science fiction, fantazy, komiksy, westerny jste se dostal až k Terrymu Pratchettovi. To je věc, která mě samozřejmě hodně zajímá. Kdy jste poprvé jaksi narazil na, na jeho, ještě možná nebyl ten cyklus Země plochá, ale nevím. 

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
Já se vám přiznám, že já jsem na to nenarazil, na to narazil můj pan nakladatel, nebo pan nakladatel, který, pro které jsem dělal westerny. Já jsem děla řadu L'Amourovek ten cyklus Sackettů, že jo, a on jednou přijel z Anglie, myslím, že to bylo v 91 roce a přivezl první, první tři Pratchettovky Barva kouzel, Lehké fantastično, Čaroprávnost, a já, přišel za mnou a říkal - podívej se, nepřeložil bys, přečti to a řekni mi, jak, jak se ti to líbí, jestli to nemám vydat. Mně se to hrozně líbilo. To je ohŇostroj vtipů a takových těch veselých historek, ty první díly zvlášť jsou takhle spojený. Já jsem říkal - to musíš, to je prostě skvělý, to musíš vydat, to se bude lide, líbit. No, a on říkal - nechceš si to přeložit? A já jsem říkal - no, to teda nechci, protože na tohle já nemám. To si sežeň Pellarovi nebo pana Žantovského nebo někoho takového, vůbec to. Čili já tomu sice rozumím a bavím se, ale jak bych to udělal do češtiny nevím. No, a přišel za dalších 14 dní a říkal - heleď, já nikoho nemůžu sehnat, a nechtěl bys to zkusit? Já jsem říkal - nechtěl, já to. No, prostě tak dlouho jsme se přetahovali, až jsem namíchl a řekl jsem - dobře, já to teda zkusím, ale jenom kousek, protože to nemá cenu. A potom jsem si dokazoval sám sobě, že nejsem takový blbec, abych to, abych to, aspoň kousek nedokázal, že jo. To je taková ta výzva. A ono to začalo pomaloučku jít. 

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jan Kantůrek, můj dnešní host je překladatel, ale pochopitelně, že co se humoru týče, tak čerpá z domácích zdrojů. Jak jinak, tak je to Čech, tedy spíše Moravák. Takže koho řadíte vy mezi vaše oblíbené klasiky, klasické klasiky českého humoru?

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
No, byla by jich celá řada, že jo, když začnu panem Menšíkem, a já nevím, mohl bych jmenovat celou řadu, pana Plachého například, že jo, toho já jsem měl moc rád. Ale já skutečně ze všech nejradši jsem měl vždycky pana Wericha, protože už jenom když jsem viděl, jak on se tak ušklíbl a přimhouřil ty očička, tak už mně z toho bylo dobře. A potom samozřejmě jako kluk, když jsme se setkal s Čochtanem, právě s tím úžasným vodníkem ze Zlatý strouhy a teď jsem věděl, že on pokaždé to trošku modifikuje, potom když si vzpomenu na ty perly, který jsou v televizním archivu Srdce, které, na Slzy, které svět nevidí, že je Medvěd a všechny tyhle věci. Potom samozřejmě jsem miloval Císařův pekař a Pekařova císaře. A ta jeho vyprávění pohádky Fimfárum, to je přece nádhera sama. A ta čeština, jakou on má, že jo, jak si dokáže s tou češtinou právě on hrát, tak to byla taky jedna z těch věcí, který mě k tomu vždycky přitahovaly.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Třeba ta jeho jednoslabičná pohádka, to je mistrovské dílo.

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
Pohádka, ano, naprosto dokonalé, že jo. Takže jedním z mých nejoblíbenějších skutečně je pan Werich.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Výborně, tak my si teď Jana Wericha dáme, vy si, milí posluchači, představujte tvář Jana Wericha, já nemusím, protože Jan Kantůrek, který sedí přede mnou, mi ho dost připomíná.

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem a v něm povídání s překladatelem Janem Kantůrkem. Jsou překlady a překlady, někdy vás knížka i renomovaného autora dost nudí, protože to výrazivo, které překladatel zvolil, je takové nijaké, takové šedivé a někdy chytí ten překladatel takovou skvělou slinu a potom to je opravdu radost a říkáte si, najednou se kouknete do, do tý ráže a říkáte - kdopak to přeložil, vždyť je to tak hezký. Máte taky takový ikony překladatelský?

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
Ne. já totiž, víte, já si myslím, pana Rosáku, že je to takhle. Když přečtete knihu a líbí se vám, tak není důležitý, kdo ji překládal, důležitý je to v momentě, kdy se vám nelíbí, protože potom je zajímavý zjistit, jestli je to překladem, anebo jestli je to autorem. Protože prakticky vemte si, překladatel je řemeslo, překladatelství je řemeslo a jako každý řemeslo ten člověk má odvést nějakou práci a za tu je zaplacen. To znamená, já mám přenést text z nějakého jazyka do našeho, ekvivalentně tak, aby byl v pořádku. Takže potom je to rozdíl mezi tím, jestli vám truhlář udělá židli dobře nebo vám ji udělá špatně, nebo jestli vám udělá nějakou excelentní. Ale v zásadě, pokud se vám na tý židli dobře sedí, a koupíte někde v obchodě, nepůjdete hledat, který truhlář jí vyrobil. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je sice pravda, ale já třeba mám pořád v paměti knížku, která je pro mě opravdu jednou z nejoblíbenějších a to jsou Literární poklesky od Stephena Leacocka.

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
Stephena Leacocka, no.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A ty přeložil kdysi František Vrba a to tak senzačně, že dodneška si pamatuju pasáže nazpaměť. A potom vyšly některé jiné knížky od Leacocka s jinými překlady a už to taková sranda nebyla.

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
Máte pravdu. Samozřejmě překladem se dá hodně knize pomoct a dá se jí taky hodně ublížit, ale v zásadě nemyslím si, že jako podívejte se, když vezmete pana doktora Hilského, který překládá Shakespeara, tak to je úžasná věc. Pokud je to ovšem takováhle jednodušší nebo zábavná oddechová literatura, tak většina lidí to nepovažuje za tak důležitý. Ale já si myslím, že i lidi, kteří by si rádi přečetli jenom tu oddechovou literaturu, mají právo přečíst si ji v dobrém překladu. Proč by měli dostat špatný překlad jenom proto, že se to, že si někdo myslí, že to není ta nejlepší literatura na čtení? Proč by měly být dobrodružný knížky přeložený špatně jenom proto, že to není noblesní žánr? Takže skutečně jako poroto já jsem nikdy neměl ty ambice překládat nějakou vznešenou literaturu. Já jsem rád, že dokážu dělat tuhle literaturu tak, jak ji děláme a že občas i mně řekne - no, víš co, mně se to líbilo, což člověka vždycky potěší.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jste rád, když vidíte vaši knížku, tedy knížku vámi přeloženou, která jde z ruky do ruky třeba, je taková ohmataná, hodně se půjčuje třeba.

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
Mám, mám radost. Mám radost velikou a zvlášť mám velikou radost, když jedu třeba v nějakém dopravním prostředku, tam někdo sedí, čte si to a směje se přitom, tak to mě vždycky potěší.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Posloucháte Tandem s překladatelem Janem Kantůrkem. Nerad to dělám, ale samozřejmě našich hostů se ptám dost často také na chvilky, které nejsou úplně veselé. Samozřejmě, že se může do takových dostat i třeba překladatel, ale to vás nechci teď vůbec navádět k tomu, že byste někdy měl takzvaný překladatelský oříšek před sebou, se kterým se nemůžete poprat, ale spíš se podívejte tak jaksi za sebe do minulosti a zkuste si vzpomenout na něco, co vás třeba až tak úplně nepotěšilo moc? 

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
No, já si myslím, že jedna z takových klíčových, kolize jeden z klíčových momentů byla, byl moment, kdy zemřel můj otec a to bylo v době, kdy mi bylo 14 let. Kdyby se to bylo stalo jindy a jinak, možná že celá ta, celý ten můj život byl jiný. Já se podívám do tý minulosti a teď jenom narychlo. Vidím takovýho mladýho, štíhlýho kluka v bílých klatovejch trenýrkách v červeným triku a za nám se tyčí stín starýho pána s šedivým knírem v hnědým svetru do véčka, v saku, kalhotech, vysoký čelo a jmenuje se Gargel. A tenhleten mladík samozřejmě poslouchá to, co mu ten pan Gergela říká, protože to bylo jeho trenér. Je to tak?

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No jo, basketbalový.

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
Tak. No, a kdyby, kdyby bylo nebylo se stalo to, že zemřel otec, mohl jsem já hrát basketbal dál, mohli jsme se s tím mladým klukem kamarádit dál. A nemusel mi ukrást třetí díl Vinnetoua v původní vazbě, který mi dodneška nevrátil.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsem byl já?

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
No, jasně.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já jsem vám šlouhnul Vinnetoua?

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
No, jasně, no, jasně.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já už ho nemám ale.

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
Já už ho zase mám.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně? Jejda nene, to jsou věci teda, to jste mi teď vytáhnul jste teda opravdu třináctou komnatu.

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
Tak, doslova.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to je hezký, no, tak dobře, tak to je, to byla krušná chvilka tedy vaše, ale teď jste způsobil mou trošku.

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
A proč?

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobře, tak víte co, pane Kantůrku, já se doma podívám, jestli náhodou ten třetí dál Vinnetoua se někde neválí a když ne, tak ho koupím někde v antikvariátu a přinesu vám ho.

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
Je to úplně zbytečné, protože já jsem si ho mezitím sehnal, takže já to původní vydání mám samozřejmě doma. Tím se netrapte vůbec.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mezi náma, ten třetí díl nic moc. Ten první a druhý byl lepší.

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
No, tak byl, ale tak přece jenom to nějak ten příběh víceméně zavíralo ten třetí díl. Ono to už potom bylo natažený dál v tom čtvrtým.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že jo.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dnes je v tandemu hostem překladatel Jan Kantůrek, jemuž jsem kdysi nevrátil třetí díl Vinnetoua, to už jsme si tady spolu vyřídili, ale já bych ještě rád samozřejmě připomněl to, že Jan kantůrek je překladatel opravdu velice renomovaný, přeložil ke stovce titulů. Autoři, který se soustavněji věnuje a věnoval jsou kromě už uvedeného Terryho Pratchetta, třeba Paul Anderson, Piers Anthony, Edgar Rice Burroughs a další a další a další. Má taky spoustu ocenění, ale tváří se tak, že by nejradši, abych dto neříkal, je skromný, což je samozřejmě dobře, ale spíš se vás zeptám, co vám teď leží na stole, pane Kantůrku, co je před vámi, nebo na co se tak jaksi chystáte, na co máte zálusk jako překladatel?

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
No, já teď mám na stole, mám, mám rozpracovanou, rozpracovaný dobrodružný román, ovšem o tom bych nerad zatím mluvil, protože s tím mám veliké potíže. To je dost odborně zaměřeno jako do námořnictva, je to pirátský román a mám s tím veliký trable, ale těším se hrozně, už mám vedle toho na stole položenou čtvrtý díl té trilogie o Toničce Bolavé Pratchettově, což už vyšly první tři díly, jmenuje se to Nesvobodný národ, Zimoděj a ten třetí díl a tenhle čtvrtý se bude jmenovat Oděju se půlnocí, kde se tahleta holčička doučí čarodějkou a snad se stane členkou té společnosti Báby Zlopočasná a Stařenka Oggová, jako třetí místo Magráty, která královnou je, že jo, takže.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste se s Terry Pratchem potkal, viďte?

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
Já jsem se s ním potkal asi čtyřikrát.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A o čem si tak povídá autor se svým překladatelem?

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
To nebyla dobrá otázka, pane Rosáku. Možná víte, možná nevíte. O ničem, protože, on když přijde, tak se se mnou celý den až do večera neví, protože ví, že já mu nerozumím. Až večer si sedneme a něco vypijeme, tak potom si začneme vykládat ty vtipy a takový ty věci.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy jste na tom stejně jako já. Já taky musím si dál dva, tři panáky a pak rozváži a jsem schopný hovořit i o sociologii.

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
Ano, přesně, ano, já taky, já jsem to tak nechtěl říct, ale já mám ten dar, že umím tištěné slovo do tištěného slova, ale já neumím napsat pořádně ani dopis, upřímně řečeno. A je známá ta historka, když jsem byl poprvé se potkal s Terrym Pratchettem, což bylo v Hamburku, tak jsem řeko, že s ním budu mluvit jenom v přítomnost tlumočníka a on zesinal hrůzou z toho, co to za kopyto předkládá prostě jeho knihy. Dlouho, ne nějakou dobu si potom ověřoval, jestli tedy to má dovolit nebo ne. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak dneska už to asi ví.

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
No, dneska už to rozhodně ví.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jenom dobrý, jeho knížky jsou u nás v dobrých rukou. V rukou mého dnešního hosta, překladatele Jana Kantůrka. Moc vám děkuju za vaši příjemnou návštěvu a slibuji, že se po tom Vinnetouvi ještě přece jenom podívám radši. 

Jan KANTŮREK, překladatel
--------------------
Já vám děkuji za pozvání a prosím vás, nelamte si s Vinnetouem hlavu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Na shledanou.