Jan Schneider - textař, básník a dramatik

Jan Schneider v Tandemu
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jan Schneider v Tandemu

Jan Rosáka přivítal v Tandemu Jana Schneidera - vystudovaného statistika, který se živil a živí převážně psaním písňových textů a poezie. Tehdejšího redaktora a moderátora Rádia Svobodná Evropa.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den. Z rozhlasového studia vás všechny zdraví Jan Rosák. Jízda na Tandemu je pro mě vždycky zážitkem. Doufám, že i pro vás, milí posluchači. Z vašich ohlasů vím, že se těšíte hlavně na hosty Tandemu. A já mám velkou radost, když mohu dnes mezi vámi přivítat textaře, básníka, dramatika, scénáristu, novináře, překladatele, který je dneska legendou. Patří mezi nejvýraznější autory poetických textů z období "zlatých šedesátých". Vítám Jana Schneidera. Dobrý den.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
Dobrý den. Když už jste řekl o tom "zlatá šedesátá léta", tak já s tím tak moc nesouhlasím. Já říkám, že to byla léta kočičího zlata. Ono se to potom vyvrbilo úplně jinak, že jo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda. My si o tom taky dneska samozřejmě popovídáme. Ale já do těch šedesátých, ať už byla taková nebo maková, navrhuju skočit jednou písničkou a tou písničkou vám, pane Schneidere, popřejeme dnešní pěkné sedmasedmdesáté narozeniny. Takže, všecko hezké s vaší Magdalénou.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak jestli jsem Janu Schneiderovi popřál před písničkou pěkné sedmasedmdesáté narozeniny, které dneska zrovna slaví, tak si, vážení posluchači, určitě velice snadno odečtete od letošního data těch 77 a zjistíte, že se Jan Schneider narodil v roce 1934. Konkrétně bylo to v Písku, viďte.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
Ano, narodil jsem se v Písku. Ale já jsem se tam jenom narodil. Jinak maminka tam měla babičku, svojí matku, takže porodila u své maminky. Jinak už byla provdaná v Táboře. A mně se stala potom, z téhle osudovky se mi stala potom věc velice nepříjemná. Když jsme v 68. roce točili s doktorem Jana Pixou pořad soutěže Tábor - Písek, tak já jsem musel startovat na Písek, ale tam v Táboře jsem byl gymnazista, tam jsem maturoval, všichni mě tam znali z Intimní scény, což bylo ochotnické divadlo, taky jsem tam hrál házenou. Tam mě znali a říkali, jak je to možný, že ten člověk startuje za Písek, když je z Tábora?

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pojďme se vrátit zpátky tedy do toho Tábora, protože tam jste strávil svoje dětství a mládí, viďte.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
Ano, tam jsem prožil.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A už jste hezky naznačil, jak jste se tam tak příjemně orientoval. Jednak jste tam absolvoval školu a potom jste tam dělal to divadýlko.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
No, dělali jsme tam, Intimní scéna se to jmenovalo. Hráli tam velmi dobří herci, tam byli, mělo to velikou tradici a hráli jsme i zajímavé hry. Například jsme hráli Veselé paničky windsorské. Tam já jsem hrál sice takového malinkého čurdu, jak se říká slušně, ale bylo to hezké představení, nikdy na něj nezapomenu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Počkejte a už jste byl taky autorem toho divadla?

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
Ne, to jsem ještě žádným autorem nebyl, poněvadž mě zajímaly holky a házená. Ale vůbec mě nezajímalo, abych vám řekl, poezie. K poezie jsem přišel jak. Já jsem se totiž zamiloval do té první lásky a teď jsem říkal, no, jo, ale bylo by dobrý, tehdy ještě byla jiná doba. Ženské a dívky chtěly poezii a já žádnou neměl. No, tak jsem si vymyslel jednu hroznou blbost, že jsem opsal: "Dana je motýl, Dana je včela, Dana je růže hozená do kostela." Čili Nezval z Manon. Načež ona samozřejmě zjistila, že jsem to opsal, zjistila původce a řekla to. Ale víte, co je strašný, když jsme už se dávno po letech, už jako známí jenom potkávali, tak ona říkala: "Já stejně nevěřím, že ty básně píšeš ty. Kde jsi to ukradl." Takže, vidíte, že se krást nemá a ani v zamilování.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Potom vás podezírají pořád, že jo. Ale víte, co mi není jasný? Vy jste kromě toho tedy, že jste vystudoval, vystudoval jste zcela jaksi, řekl bych, exaktní vědy, ekonomické vědy, statistiku, získal jste diplom inženýra, ale ta poezie vás táhla pořád, přitahovala. Ale víte, co mi není jasný? Mám takovou tady takovou poznámku, že jste debutoval verši v poznaňském kabaretu. Jak jste se tam dostal?

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
To byla náhoda všechno. Totiž to bylo v roce 56, to byl neklid asi jako Pražské jaro později v osmašedesátém roce, tak byl veliký politický neklid jednak v Polsku a jednak v Maďarsku. Tam byla takzvaná kontrarevoluce. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, jistě, 56, to známé.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
Padesátá šestá léta, že jo. A do Prahy jezdili různí studenti a já jsem se seznámil se studentskou dvojicí z Poznaně, tam byla prostě obleva, tání. Tam se leccos smělo. A já jsem napsal básničky ze stavby mládeže, takový kritický, co v té stavbě mládeže, co se děje. Tak jsem říkal, no tak já bych vám tohle to, jestli by vás to zajímalo. A voni mě tam odvezli a tam se to skutečně recitovalo. Ale to není všechno. Při tom ještě se stalo to, že oni k tomu, jak jsem to tam napsal k těm stavbám mládeže, oni řekli, no, jo, ale my jedeme do Paříže, už mohli jezdit tehdy do Paříže a voni zase si sehnali Francouze, který to přeložili, část přeložili do francouzštiny, takže se to ocitlo v časopisu pařížské Sorbony. Takže, já jsem prorazil, aniž bych věděl jak, jsem prorazil v cizině, ale doma ne. Doma mi to dlouho trvalo, tam jsem si to probojoval vlastně díky, musím říct, díky jednomu velkému mému kamarádovi, který bohužel už tady není, Waldemaru Matuškovi. Waldemar Matuška totiž se stal mým velkým kamarádem životním.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host, básník, scénárista, dramatik Jan Schneider v roce 1969 odešel do exilu. Odešel do Německa. A tam jste začal pracovat ve Svobodné Evropě. To říkám proto, že teď si trošičku odskočíme od té vaší postupné kariéry a zaměříme se konkrétně na tu Svobodnou Evropu, protože ta letos taky slaví, že.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
Ano, ta slaví teďka 60. výročí.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak. A vy na tu Svobodnou Evropu máte vlastně takový dvojí pohled, jednak pohled konzumenta a potom aktéra.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
Ano a přitom to je ještě komplikovanější. Svobodná Evropa začala vysílat 1. května 1953 z malé vesnice bavorské Holzkirchen pod Mnichovem. Bylo to celodenní vysílání v českém a slovenském jazyce. No jo, ale hned vzápětí se ze severu ozvali pohotově poprvé rušičky, kterým se ovšem začalo říkat, je to moskevské bugy bugy. Dneska bysme řekli, že to byl moskevský rockenroll, ale rockenroll ještě tehdy nebyl, tak proto tohle. Já ale samozřejmě jsem neposlouchal bugy bugy s rušičkama, já tam ty diletanty nepotřeboval, já jsem to potřeboval čistě, tak jsem poslouchal také mnichovskou stanici jenže americké armády v Bavorsku AFM Münich. A tam jsem to poslouchal bez rušení. Ale když jsem si chtěl pustit zahraniční češtinu, tak jsem poslouchal BBC v českém vydání, kde měl ohromné komentáře sir Bruce Lochard. A ten už vysílal za války s Honzou Masarykem. A to tatínek si pouštěl, takže já jsem toho pana Lockharda převzal vlastně po tom otci, že jsem to taky poslouchal. No, ale abych se taky pobavil, tak jsem poslouchal další vysílačku českou a sice Radio Paris, Division Francais. No a tam jsem poslouchal tyto lidi a kdo tam nebyl najednou, to bylo pro mě překvapení, on tam byl Jára Kohout, Jára Kohout tam začínal, když šel do exilu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Že on tam měl takový svůj pořad, který začínal tádádádadádadá, takovouhle znělkou.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
Ano a pak měl taky Já mám v notesu. Ale u toho Járy Kohouta bylo zajímavý to, že on byl ještě velice populární v tom třiapadesátým roce, protože jeho poslední film byl Polibek ze stadionu, to bylo o hokejovém utkání slavném, kdy nám vlastně Rakušani vyhráli mistrovství. Že jo, to všeobecně ví, to nemusíme rozvádět.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pamatuju se, jak tam Jára Kohout dupe po tom rádiu.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
Přesně tak. To bylo v roce 1948 ten film. Ale na podzim Jára Kohout si sedl na vlak a jel na zájezd, a sice do Aše, kde zpíval a veselil s celníky. No a po skončení představení nejen zmizel z jeviště, ale i z republiky, což se mi strašně líbilo. A teď jsem najednou zjistil, že na tom pařížském vysílání, že mi Jára Kohout zmizel. Jsem říkal, kde je. A kluci říkali: "Ty nic nevíš. Tady je ta nová stanice Svobodná Evropa. To si nalaď a tam je i Jára Kohout."

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a to jsme se právě dostali k tomu, že za chviličku si budeme povídat o tom samotném vystupování Jana Schneidera na Svobodné Evropě.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Život Jana Schneidera je tak bohatý, že by to vydalo na několik Tandemů, tak já to musím vzít trošičku hákem. Když jsme si povídali o tom, že Jan Schneider debutoval svými verši paradoxně v zahraniční, vlastně v Poznani, potom v Paříži, tak samozřejmě, že se jeho básničky dostaly i na stránky našich časopisů, konkrétně Květen a Kultura, to bylo v osmapadesátém. A pak jste spolupracoval s divadly tady těmi malými, Semafor, Paravan, Na Zábradlí, Rokoko. Jestli se nepletu, v Semaforu jste měl přímo pásmo veršů Vo co jde, že jo?

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
Ano. To jsme dělali s Waldemarem Matuškou,protože já jsem Waldemara nabalil jako recitátora, nikoliv zpěváka. Waldemar totiž říkal: "Víš, já ty tvoje verše mám rád proto, že ty píšeš v lidštině." Já jsem říkal, no to, víš, že jo, já totiž píšu pézii, ne poezii. Pézie to je pézie, to je poezie, z níž vypadlo to Ó, Ó hvězdy, Ó slunce, Ó jak jsem velký básník a nesrozumitelný.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli se nepletu, tak oni té vaší poezii říkali chuligánské verše, že jo.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
Ano, to byly chuligánský verše. Tak ono to bylo: "Ležím tu natažený jako luk a slunce ze mě líže nubián. Mně je to fuk, asi jsem chuligán." Například. A jako bylo to dost tvrdý a dost z toho lidi byli vyděšený. A když si představíte ještě, že ten Waldemar tomu dodával ten krásný říz, on to říkal pěkně. Máme tady jednu hezkou básničku a tu bysme si měli teď zahrát ve Waldově provedení.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Waldově provedení básničku? Tak jdeme na ní.

/ Ukázka /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to byla teda síla. A navíc jsme slyšeli Waldemara Matušku v takové nezvyklé roli, i když on byl skvělý herec, ale jako recitátora. No, mimochodem vy jste, pane Schneider, taky byl autorem prvního českého divadelního muzikálu Gentlemani s hudbou Bohuslava Ondráčka.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
No a teď si představte, že loni se po tolika letech to dělali studijní představení JAMU. Na tom jsem byl. A byl jsem i s Vaškem Neckářem, na kterého bych taky nechtěl tady zapomenout, poněvadž je to můj veliký přítel. A Vašíček, se mu to tak líbilo to představení brněnský, že říkal: "To je skvělý, ty hrajou líp než my s Pepíkem Lauferem tehdy."

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mezi klasiky českého humoru by si Jan Schneider mohl vybírat i mezi svými bývalými spolupracovníky, ale volba nakonec padla na osobnost Vlasty Buriana. A proč zrovna, pane Schneidere, na Buriana?

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
Protože Vlasta Burian, za prvé ho mám hrozně rád a za druhé, on ho měl také děsně rád Waldemar Matuška a poštěstilo se mu vlastně, aniž to ví chudák, že odpočívá na Slavíně na hřbitově vedle Vlasty Buriana.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je ale opravdu hodně symbolické.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
Je to symbolické, mám z toho strašnou radost, že to takhle vyšlo, protože oni si byli blízký. A musím vám říct, že Walda mistrně napodoboval.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Napodoboval. Já ho slyším úplně, ano.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
Velice krásně ho dělal a vždycky mi to dělal třeba, když jsme dělali to Vo co jde, tak jsme se občas bavili, když už jsme dělali velkou nějakou dlouhou reprízu, já už nevím kolikátou, tak už jsme se taky chtěli bavit. Já tam za prvé přinášel, poněvadž jsem to hrál s tou Pavlínou Filipovskou a s Waldemarem, tak jsem tam mohl přidávat svoje vlastní básničky nový, který jsem napsal bez cenzury, což bylo ohromný. Ale všichni trnuli, že zavřou divadlo, no ale vždycky to prošlo. Tak proč to říkám celý, Waldemar Matuška mě najednou vyděsil, že jednu básničku začal říkat hlasem Vlasty Buriana. Takže, Vlasta Burian účinkoval i v mé hře. Takže, proto si ho rádi pustíme.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano. Teď ovšem v originále.

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Sedíme tady ve studiu Tandemu s Janem Schneiderem a na druhé straně našeho telefonického spojení by měla být zpěvačka, pro kterou Jan Schneider píše obzvlášť rád a píše v současné době. A ona, předpokládám, jeho písničky ráda zpívá. Je na druhé straně Marta Kubišová?

Marta KUBIŠOVÁ, zpěvačka
--------------------
Ano, je. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den, Marto, zdravíme vás. 

Marta KUBIŠOVÁ, zpěvačka
--------------------
Dobrý den.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
Dobrý den, ahoj. 

Marta KUBIŠOVÁ, zpěvačka
--------------------
Ahoj, Honzíku.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mám pravdu, že se vám dobře spolupracuje, že ráda zpíváte písničky Jana Schneidera?

Marta KUBIŠOVÁ, zpěvačka
--------------------
No, jéjej, samozřejmě. Honza je můj vlastně první takovej slavnej básník a slavnej textař, kterej vlastně se mnou začínal už v Pardubicích. No a pak samozřejmě se to zlepšovalo, zlepšovalo pořád, naše spolupráce. Teď jenom, že se mi odstěhoval do těch jižních Čech. No, ale tím, že já jsem taky Jihočeška, tak prostě mu to odpouštím.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
No, bodejť by ne, vždyť si z Budějic.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale ono to taky třeba není tak daleko do Prahy.

Marta KUBIŠOVÁ, zpěvačka
--------------------
Není to tak daleko.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
Není, ale dneska například mi to dělalo velké potíže, protože zase byla nějaká havárie na dálnici.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hlavně, když nejsou havárie v životě.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
Ty už máme za sebou.

Marta KUBIŠOVÁ, zpěvačka
--------------------
Já bych řekla, že ty jsou každodenně v našem věku.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
My jsme takový dva typy, které přitahují, blesky přitahují.

Marta KUBIŠOVÁ, zpěvačka
--------------------
Ano, ano, Honzíku, přesně tak.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že je docela symbolické, že vlastně poslední písničkou, kterou Jan Schneider tady v Česku stvořil před svým odchodem byla pro vás, Marto, viďte.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
To byla Magdaléna.

Marta KUBIŠOVÁ, zpěvačka
--------------------
Magdaléna, ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A hned zase, jak se vrátil, tak už zase skládal pro vás.

Marta KUBIŠOVÁ, zpěvačka
--------------------
Pro mě udělal Vítej, lásko. Ano, sedmnáct věcí. To bohužel, to je prostě tady taková ta neviditelná ruka trhu, tak jsem to zpívala jenom dva roky v Divadle Ungelt, protože ten recitál byl vlastně složenej ze sedmnácti písní výhradně na texty Jana Schneidera.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
No, ale nesmíš zapomenout ještě, čím jsme to zkomplikovali, poněvadž tam byly básně a to se dneska už vůbec nenosí.

Marta KUBIŠOVÁ, zpěvačka
--------------------
Ano, básně. Jenomže jakmile si pořadatel nějakej prostě psal nebo telefonoval vo recitálku, tak říkal, a tam není Magdaléna a tam není.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
Tam není Magdaléna, tam není nic. D´Artagnan tam není.

Marta KUBIŠOVÁ, zpěvačka
--------------------
Tam není Hej, Jud, tam není Modlitba. No a už to bylo v pytli, no.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
To je právě to prokletí, když si vás tady dají do nějaký škatulky, tak se z ní nedostanete.

Marta KUBIŠOVÁ, zpěvačka
--------------------
Ano, přesně tak, přesně tak. Takže, já teď v tom posledním recitálu mám sice Magdalénu samozřejmě, ale mám jí jako první přídavek a teprve jako druhej přídavek mám teda Modlitbu, no, protože to by mi lidi prostě neodpustili.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte co, přátelé, já vám dobře poradím. Tak jako kdysi byl pořad Možná přijde i kouzelník, tak až budete spolu dělat další pásmo, další dílo, tak by tam se to mohlo jmenovat a možná přijde i Magdaléna.

Marta KUBIŠOVÁ, zpěvačka
--------------------
To je sice dobrej nápad, ale my to máme v programu prostě tu Magdalénu napsanou. Ale pravda je, že voni si to na v podstatě stěžujou všichni mí souputníci, že pořád do nekonečna a do bezvědomí musí zpívat a musí zařazovat ty písně, který prostě se lidem líbí, no.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vono je to, Marto, víte tak, že si do toho posluchači promítají svoje vlastní mládí. 

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
Přesně tak, to je ono. 

Marta KUBIŠOVÁ, zpěvačka
--------------------
Potom já mám vždycky autogramiádu po recitálu a teď ty dámy tak v mým věku prostě jsou pěkně uplakaný a říkají, to jsme si poplakali. Vy jste nám vrátila mládí. No a co s tím můžete dělat?

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jim musíte vodpustit, to se nedá nic dělat.

Marta KUBIŠOVÁ, zpěvačka
--------------------
A pak přijde mladej jinoch a řekne: "Prosím vás, kdybyste se mi tady podepsala babičce mojí." To je takovej správnej jako kameňák.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
I to jim musíme odpustit, co se dá dělat.

Marta KUBIŠOVÁ, zpěvačka
--------------------
I to jim musíme odpustit, ano.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Marto, moc vám děkujeme, mějte se moc hezky a držíme palce, ať se všecko daří.

Marta KUBIŠOVÁ, zpěvačka
--------------------
Nemáte zač. Honzíku, hodně zdraví. Pa, pa, pa, na shledanou.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
Ahoj, Marto.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Povídali jsme si tady o Svobodné Evropě, ovšem v takovém zvláštním pohledu Jana Schneidera, kdy on ji poslouchal jaksi od nás tady Svobodnou Evropu.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
Jako septimán táborského gymnázia.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ovšem vy jste ve Svobodné Evropě, jak už jsem taky naznačil, pak působil jako aktér. Ale dostal jste se tam, jak už to tak někdy bývá a bývalo v té době, přes nějaký průšvih. A ten byl, jestli se nepletu v Bratislavské lyře.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
Ano, to byla Bratislavská lyra. Já jsem totiž před vyhrál několik Bratislavských lyr třeba písničkou Requiem nebo Dondiridon, Ó, baby, baby, Marta s Helenou, že jo. Ale ta poslední, ta devětašedesátá, to už nastoupil Husák, to už nebyla moc velká legrace. A já jsem tam napsal písničku, která se jmenovala Musím dál zpívat a hudbu napsal Karel Kopecký. Měl ji zpívat Waldemar Matuška, ale ten onemocněl, načež všichni ti, kteří se děsili toho textu, který tam byl, že to bude malér, tak si oddychli a říkali, to je fajn, Matuška nepřijede, tak, pane Schneidere, stáhněte to. Já jsem říkal, nic nestáhnu, protože to není soutěž zpěváků, to je soutěž písniček. A Karel Kopecký to zazpívá. A Karel Kopecký zpíval skvěle, ale on ještě uměl napodobovat.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Toho Waldu. 

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
Toho Waldemara.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Spousta lidí si myslela, že Schody do nebe zpívá.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
Anebo mrholí, že jo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nebo mrholí, že to zpívá Walda a on to zpívá Kopecký, ano.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
Ano. Takže, takovýhle věci.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Takže, byl průšvih.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
No a teďka oni říkali a vy na tom trváte. A já jsem říkal, no, proč ne, tak ať se to zpívá. Takže, oni přestali vysílat televize, to byl první festival Bratislavské lyry, který se nesměl přenášet přímým přenosem. Jenže tam byli novináři ještě slušní a ty mi za tuto písničku dali cenu kritiky, takovej papíreček, kterej jsem si potom vozil po světě. Dal jsem si ho do kapsičky, měl jsem ho pro štěstí. A do dneška si ho strašně vážím, poněvadž na něm bylo napsáno jenom: "Čeští novináři prohlašují píseň Musím dál zpívat cenu kritiky." Tak to byla cena, ta mi dala víc než všechny ty Zlaté lyry a Zlaté klíče, které jsem získal, Pilarovou, že jo a tak dále. Takže, z toho jsem měl strašnou radost. Jenže teď byl ten malér. Skončil festival, který se nevysílal a objevilo se Rudé Právo a jiné tiskoviny servilní, které prostě začaly říkat, ten Schneider to tam torpédoval, taky pan Štrougal něco, se mu to nelíbilo a pan Bilak, se mu to nelíbilo. A já jsem říkal, ženo, je zle. Já jdu domu. A ona říká kam domu. No, jdu z Prahy do jižních Čech. Víš co, utáboříme se u rybníka Svět. To je svět. Tak jsme se tam utábořili. Jenže já co tam nevidím, tam najednou začali, už to začalo bejt hustý, jak se říká. A řekl jsem, ženo, nedá se nic dělat. Mám pozvání na Gentlemany, který se hrály v Giesenu, což bylo u Frankfurtu nad Mohanem, tak tam pojedem na tu premiéru a uvidíme, co se bude dál dít, nevím. Tak jsme jeli. A ta premiéra se konala v ten den, kdy Husák prohlásil, že hranice nejsou korzo a že šmytec a spadla klec. Ale na tom představení těch Gentlemanů v tom Giesenu, v tom německém představení byl také redaktor Svobodné Evropy Pavel Kohn a říká: "Honzo," my jsme se znali z Prahy ještě, von dělal Studenta, že jo, taky časopis. Tak jsem říkal, von říkal: "Pojď dělat pro nás." Já říkám, no, máš pravdu. Já teď tady budu v balíku, poněvadž mělo to úspěch. Jenže balík nebyl, protože smlouva byla podepsána v Česku a všechny peníze, vyprodaných sto repríz v tom Giesenu a to bylo velké divadlo, bylo to divadlo, jak my říkáme dneska krajský divadlo, a to šlo pryč. Takže, nebyly peníze. No a já jsem říkal, no tak, když jsem tady, tak jsem začal dělat s tou Svobodnou Evropou. Pak jsme se přestěhovali do krajiny, které se říká Pětijezeří, Čtyřjezeří. A tam u jednoho jezera jsme se nastěhovali a tam jsme žili. Na volné noze. A já jsem se musel jednak psát pro Svobodnou Evropu a česky jsem psal taky pro Deutsche Welle do Kolína, tam jsem to jezdil natáčet,ale na konec žena uměla německy dobře, tak jsme začali ty moje povídky, co jsem tam psal, překládat. Takže, jsem psal potom i pro bavorský rozhlas. A takhle jsme vegetovali nádherně u jezírka patnáct let. Až mi řekli chlapci ve Svobodné Evropě, ale nastup, musíš, už se neflákej, a tak jsem se stal redaktorem.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Můj dnešní host Jan Schneider v současné době žije v Třeboni u rybníka. Ale nevím, jestli posloucháte ještě Svobodnou Evropu.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
Nevím kterou, že jo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je pravda. No, každopádně víte co, vrátíme se, když jste tam opravdu působil, a to po boku přímo Karla Kryla.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
Ano, já jsem seděl v jedné kanceláři s Karlem Krylem a stal jsem se konečně ne dvorním textařem ani dvorním skladatelem, nýbrž dvorním posluchačem Karla Kryla, poněvadž jeho premiéry všechny jsem slyšel nejdřív já, poněvadž jsme seděli vedle.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíte písniček jeho?

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
Písniček samozřejmě, co tam psal. Jenže Karlík někdy se svou písničkou přišel v době, kdy já jsem třeba musel psát přehled britského tisku nebo francouzského, a to jaksi mi nešlo dohromady. Ale jinak jsem to vždycky s Karlíkem velice rád.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A jakou jste měl na starosti rubriku?

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
Ve Svobodné Evropě se dělalo ledacos, poněvadž nás tam bylo málo, tak jsme museli dělat všechno. A já vám řeknu jednu věc, já jsem dělal třeba dělnické vysílání a teď, představte si, přišel mi dopis z Československa, který mám do dneška schovanej jako největší cenu, že mi napsal: "Pane Schneidere, nikdy bych neřekl, že básník, chuligán, textař šlágrů může dělat dělnický vysílání tak dobře jako vy." A já jsem dělal totiž odborové hnutí a dělal jsem taky Solidarnošť polskou, že jo, polské odbory. Konečně jsem se naučil pořádně rusky a dělal jsem ruské svobodné odbory.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, povídalo by se, povídalo i o Svobodné Evropě, ale určitě bychom upomenuli i takové věci jako rozhlasovou práci Jana Schneidera. Například kdysi byl velice populární rozhlasový seriál Pro Petra a Lucii, ve kterém vystupoval Míša Pavlata a Hanka Kofránková. A přede mnou tady leží taková útlá knížečka Pro Petra a Lucii téměř po čtyřiceti letech, kde jsou ohromně zajímavé obě dvě předmluvy. Ta první k prvnímu vydání z roku 67 a potom ta z jara 2005. Ale to už by byla zase jiná kapitola v životě mého dnešního hosta textaře, básníka, dramatika, scénáristy, novináře, překladatele Jana Schneidera. Moc vám děkuju za to dnešní vzpomínání. Bylo to pěkné.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
Bylo to příjemné, protože já jsem se v této budově opět cítil trošku mladý, protože tady je studio A a studio A v této budově to je symbol všech televizních fantastických pořadů a tam jsem točil, představte si, že i mé první písničce, která tady byla natočena, je právě teď padesát let.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je krásná příležitost.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
Zase mě je sedmasedmdesát, takže vono se to nějak srovná.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Moc vám děkuju a mějte se hezky. Všechno nejlepší ještě k narozeninám.

Jan SCHNEIDER, textař, básník, dramatik
--------------------
Já vám taky děkuju. Všechny zdravím posluchače.