Jana Semerádová, flétnistka a umělecká vedoucí souboru Collegium Marianum

Její jméno je už po řadu let synonymem pro ohromující zážitky s barokní hudbou 17. a 18. století, pro vzrušující pronikání do jejích jen pramálo prozkoumaných hlubin, ale vlastně též synonymem pro barokní flétnu.“ – napsal v úvodu rozhovoru s Janou Semerádovou pro Internetový portál Opera plus Vít Dvořák.

S bohatými tvůrčími aktivitami Jany Semerádové jsou spojeny také mezinárodní Letní slavnosti staré hudby, jejichž 16. ročník, zasvěcený tématu věčné ženy, se letos koná od 13. července do 6. srpna. O jednotlivých koncertech posluchače pravidelně informuje kulturní Mozaika. S Janou Semerádovou, hlavním dramaturgem Letních slavností staré hudby, jsme se zaměřili na „starou hudbu v novém“, na ženy v umění vítané i nevítané, oslavované i utajované, slavné i „neznámé“.

Flétnistka Jana Semerádová je absolventkou Pražské konzervatoře a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde studovala Teorii a provozovací praxi staré hudby. Svá studia zakončila na Královské konzervatoři v Den Haagu ve třídě Wilberta Hazelzeta. Je laureátkou mezinárodních soutěží v Magdeburku a Mnichově.

Je uměleckou vedoucí souboru Collegium Marianum, dramaturgem koncertního cyklu Barokní podvečery a mezinárodního festivalu Letní slavnosti staré hudby. Věnuje se intenzivní badatelské činnosti v českých a zahraničních archivech a studiu barokní gestiky, deklamace a tance.

Své nevšední dramaturgie nezřídka staví na propojení hudebního a dramatického umění, které zasazuje do autentického prostředí pražských barokních sálů. Pod jejím vedením Collegium Marianum každoročně uvádí několik novodobých premiér.

Jana Semerádová pravidelně vystupuje na významných evropských pódiích, např. Bachfest Leipzig, Mitte Europa, Musikfestspiele Potsdam, Centre de Musique Baroque de Versailles, Festival de Sablé, Innsbrucker Festwochen, Tage Alter Musik Regensburg, Vantaa Baroque, Konzerthaus ve Vídni a Berlíně, Palau de Música Barcelona.

Jako sólistka spolupracovala s Magdalenou Koženou, Sergiem Azzolinim, Enricem Onofrim a pravidelně účinkuje se soubory Akademie für Alte Musik Berlin, Wrocławska Orkiestra Barokowa, Batzdorfer Hofkapelle, Ars Antiqua Austria nebo modern_times1800.

Jana Semerádová a Emiliano Rodolfi v Trojském zámku|foto: Alexandr Vojta

Na svém kontě má řadu CD včetně svého profilového CD „Solo for the King“. Nahrávky se souborem Collegium Marianum jsou výrazně zastoupené v úspěšné řadě „Hudba Prahy 18. století“, pravidelně rovněž nahrává pro Českou televizi a Český rozhlas.

Jana Semerádová se rovněž věnuje pedagogické činnosti - vyučuje hru na barokní příčnou flétnu na Univerzitě Karlově v Praze a vede interpretační kurzy.

Výběr z recenzí:

Jana Semerádová v Trojském zámku|foto: Alexandr Vojta

Harmonie 06/2007, Petr Veber

… Collegium Marianum potvrdilo, že je špičkovým barokním ansámblem, který za inspirativního vedení Jany Semerádové dokáže divy …

Výběr z dotazů čtenářů ma portálu Opera Plus (21.02.2014)

Dobrý den, kolik fléten vlastníte a na kterou z nich nejčastěji hrajete? Střídáte to nějak podle druhu repertoáru?

Vlastním vícero fléten, ale doma jich tolik nemám, jsou totiž většinou mezi studenty. Nejčastěji hraju na ebenovou barokní, respektive rokokovou flétnu italského typu.

Na francouzskou hudbu kolem roku 1700 mám flétnu s nižším laděním a na klasicismus si zase beru flétnu laděnou na čtyři sta třicet hertzů, buď šestiklapkovou nebo s jednou klapkou a tak dále. Samozřejmě bych si přála mít fléten víc, jinou na Bacha, jinou na Vivaldiho, ale konečně vedle dráhy flétnistky jsem svůj život zasvětila souboru, kde je potřeba zastat více profesí od muzikologa přes opisovače až ke kapelníkovi.

Výběr z rozhovoru pro časopis Harmonie, listopad 2014

Jana Semerádová v Trojském zámku|foto: Alexandr Vojta

Paní Semerádová, zdá se, že Zelenkova hudba vám skýtá nekonečnou studnici inspirace… Jak se vyvíjí váš vztah k ní?

Poprvé jsem se s hudbou Jana Dismase Zelenky seznámila, když jsem začala hrát na barokní flétnu. Bylo mi 19 let a jeli jsme se Zelenkovým oratoriem, ve kterém zpívala Magdalena Kožená, do Francie... Na Zelenkovi je fascinující, že jeho hudba stále něčím překvapuje.

I když došlo v posledních letech k obrovskému rozšíření jeho hudby a Zelenku, zaručujícího kvalitu, si žádají mnohé prestižní festivaly, i přesto ještě některé skladby čekají v archivech na provedení.

Zelen­ku jsem postupně objevovala též studiem a prováděním hudby jeho českých současníků; jeho rané kompozice ohlašují nejen pozdějšího drážďanského génia, ale zároveň se nevymykají tehdejší pražské produkci. Nicméně Zelenkovo mistrovství je natolik specifické, že vyčnívá z řady jeho současníků.