Jeskyni Peklo si v zámeckém parku Valtice nechali zbudovat Liechtensteinové. Navozuje pocit tajemna

6. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Do jeskyně lze nahlédnout světlíky, vstupu brání mříže

Zajímavý prvek doplnil na konci 18. století zahradu zámku ve Valticích na jižní Moravě. Jednalo se o umělou jeskyni, zvanou Peklo. Na ní stával dřevěný pavilon, ze kterého byl pěkný výhled na zámek, město Valtice, ale také vzdálenější Mikulov. Pavilon se nedochoval a jeskyně samotná je nepřístupná. Přesto je možné do ní nahlédnout alespoň zvenčí.

Na začátku období romantismu vznikla velká záliba v tzv. "tajemnu". Kníže Alois I. z Liechtensteina proto nechal na odlehlém místě zámeckého parku vybudovat umělou jeskyni. Návrhem pověřil vynikajícího rakouského knížecího architekta Isidora Canevaleho. Na konci 18. století tak vzniká tzv. grotta, která je vystavěná z cihel, na něž byly navezeny kameny, a následně byla stavba zasypána hlínou.

Interiér byl vyzdoben umělými a patrně i přírodními krápníky, přivezenými z Moravského krasu. Podobné grotty bývaly také doplněny například o náhrobky nebo umělé hroby. Jeskyně má křížový půdorys a také temnou místnost, kam nikdy nepronikalo světlo, a která měla ještě více evokovat pocit tajemna.

Zachovalý strop jeskyně ukazuje mistrné kladení cihel v samonosné klenbě

Dřevěný gloriet nabízel krásné výhledy

Na návrší grotty byl v roce 1798 postaven tzv. gloriet, či lusthaus, neboli letohrádek. Jednalo se o patrový pavilon. Na jeho stavbu bylo použito osm sloupů z tanečního sálu valtického zámku. Nedochovalo se bohužel žádné vyobrazení stavby, a proto její vzhled není znám. Zato účel byl zřejmý. Gloriet stál na nejvyšším bodu zámeckého parku, odkud byl krásný výhled na zámek, Valtice, Mikulov, ale také na následně postavenou kolonádu Reistna. Tehdy ještě výhledu nebránily vzrostlé stromy, jak je tomu dnes.

Za vlády knížete Aloise II. z Liechtensteinu byl ale gloriet, stejně jako řada dalších staveb, odstraněn a zůstala pouze jeskyně pod ním. Ta je tak jediným dodnes dochovaným zahradním prvkem sentimentální koncepce valtického zámeckého parku z přelomu 18. a 19. století.

Název Peklo vznikl zřejmě omylem

Umělé jeskyni začali místní lidé říkat Peklo patrně až v novodobé historii a to zřejmě z důvodu nesprávného překladu německého pojmu „der Höhle“, který znamená „jeskyně“. Takto byla stavba popsána v plánech. Německý výraz pro jeskyni ale v mluvené podobě zní prakticky stejně jako slovo „peklo“, tedy „die Hölle“. Jeskyně totiž měla být jakýmsi symbolickým protipólem nebo doplněním pekla a tak měl patrně tento lingvistický omyl podporu v logice.

Světlíky ze čtyř stran prostupuje do grotty světlo

Současná podoba jeskyně je značně zdevastovaná. Stala se terčem vandalů i útočištěm bezdomovců či tuláků. Na vnitřních konstrukcích se také podepsal zub času. Správa zámku proto kvůli havarijnímu stavu grotty nechala vstupy do jeskyně zabezpečit mřížemi. Přesto do ní lze nahlédnout alespoň světlíky. Pozornému oku neuniknou zbytky výzdoby, která měla navozovat krápníkové stěny.

I když jeskyně není přístupná, díky informační tabuli má výletník alespoň přibližnou představu, jak grotta kdysi vypadala a může si tak pohrávat s vlastní fantazií, jak si asi Liechtensteinové chodili do jeskyně navozovat onen pocit tajemna.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová