Jezevčík je jedno z nejvšestrannějších plemen. Pro myslivce je to neocenitelný pomocník
Psa si lidé nepořizují jen jako společníka na procházky nebo módní doplněk. Třeba jezevčíci dokážou i tvrdě pracovat. Pro myslivce jsou to pomocníci, kteří jim pomůžou dohledat střelenou zvěř, nebo vytáhnout kachnu z vody. Desítky takových psů vyšly i z chovatelské stanice Jiřího Cikryta v Dlouhém na Vysočině.
„Je to plemeno jezevčíků hladkosrstých standardního rázu,“ představuje svůj chov Jiří Cikryt. Sám teď má jednoho psa a tři feny, a chovatelskou stanici založil už před téměř třiceti lety. „Jsou to kamarádi, členové rodiny, ale musí si své odpracovat,“ říká.
Jiří Cikryt je myslivec a sám už na malém štěněti pozná, jestli v něm něco je. „Pozná se povaha. Záleží, v jakém jsou potom prostředí,“ říká a vypráví příběh svého psa Idara. Ten původně v chovu neměl zůstat, nový pán si ho ale nevyzvedl. Když ho pak chtěl někdo jiný, Jiří Cikryt ho už nedal. „Už jsem věděl, že je to bomba pes, už jako štěně byl osobnost.“ Později to také dokázal na mnoha soutěžích, kde získal i titul interšampion.
Štěňata jsou připravená k odběru v osmi týdnech. V té chvíli už jsou očkovaná, odčervená a mají zažádáno o průkaz původu. Výcvik je pak na novém majiteli. „Když se mě někdo ptá, jak ho cvičit, tak říkám: Ber ho ven a moc mu do toho nekecej,“ říká chovatel s nadsázkou. „Musí se začít s poslušností.“
K čemu všemu jsou jezevčíci ideální, si poslechněte v reportáži.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.