Jihnout

14. červen 2004

Pomalu nastává období, kdy cesty velké části z nás začnou směřovat na jih. Češi své dovolené pořád ještě nejraději tráví v teple a u moře. Takže je docela dobrá příležitost povědět si něho o zákulisí slova jih. Zapátrat si po jazykové souvislosti pojmenování světové strany "v jejímž směru vidíme v poledne slunce", jak slovo jih vysvětluje Slovník spisovného jazyka českého, a také slovesa jihnout, které má podle stejného slovníku význam "pozbývat citové tvrdosti, podléhat dojetí; stávat se citlivějším, přístupnějším; měknout".

Ta dvě slova opravdu souvisejí, i když si to v běžném toku řeči neuvědomujeme. Stejně jako si to neuvědomovali naši předkové před zhruba padesáti lety, jimž Pavel Eisner ve své Češtině poklepem a poslechem adresoval tuto krásnou výzvu: "Jihnouti. Buďte tak hodní - myslíte, vyslovujíce to slovo, na jih? Ne-li, tedy se polepšete, získáte tím. I jinak je to krásné slovo." Myslím, že my, kteří rádi odhalujeme původní souvislosti a významy slov, a já vím, že je jich mezi posluchači této rubriky hodně, víme, o čem Pavel Eisner mluvil, když říkal: "získáte tím."

Michal Novotný

Etymologií slova jih se poměrně podrobně zabýval náš přední lingvista Josef Zubatý na počátku 20. století. Konstatoval, že "je zaznamenáno výkladů několik, z nichž žádný nemá přesvědčivé síly". A dodal: "Ani snad není možný výklad tak zřejmý, jakého si etymolog, a ještě více, kdo jde k etymologovi na radu, především přeje." Na tom, se za uplynulých sto let nic nezměnilo. Etymologové uvažovali o souvislosti našeho jih s řeckým augé, záře, do hry vstupovala indoevropská slova ve významu zapřahání a také práce. Myslelo se i na podobnost slova úžin, tedy původně polední jídlo, s výrazem jih. Bádání bylo rozsáhlé, přesto dosud poslední etymologický slovník konstatuje: "Praslovanské jug nemá přesvědčivou etymologii." Jedinou jistotou kolem výrazu jih je, že to ve staré češtině nebylo označení světové strany, té staří Čechové říkali poledne. Juh či jih bylo tání, měknutí; odtud je sloveso jihnout, o němž jsem mluvil na počátku, a které je tedy starší či původnější než pojmenování světové strany. To vzniklo nejspíš tak, že jarnímu teplému větru, který působil měknutí, tání, jihnutí sněhu se začalo říkat jih. A protože vítr jménem jih přicházel z polední strany, přešlo pojmenování jih z větru na světovou stranu, odkud vanul.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz.

autor: Michal Novotný
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Tohle není povídání na dobrou noc, k zamyšlení určitě.

Jan Pokorný, ředitel Zpravodajství Českého rozhlasu a moderátor

tata.jpg

Tata a jeho syn

Koupit

Autorské povídky známého divadelníka a spisovatele A. G. v jeho vlastním podání. Tata a jeho syn je sbírkou úsměvných příběhů na motivy skutečných událostí, ovšem ve skutečných kulisách a především ve skutečné době.