Jiří Suchý: Maminka mi říkala, chlapče z tebe herec nikdy nebude

Jiří Suchý
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jiří Suchý

Divadelník, textař, spisovatel a režisér Jiří Suchý je spoluzakladatelem Divadla Semafor, které letos oslavilo šedesát let od svého vzniku. Nerozlišuje jednotlivé doby. Dobře mu v divadle bylo za každých okolností, a to i ve zlých normalizačních časech.

Jiří Suchý zažil v životě mnoho profesních pádů i vzestupů, ale už se k nim nevrací. Problémy ho prý vždy spíše dobíjely. Jak sám říká: „Jsem brojitel proti nepřízni osudu. Pokud se však nyní ohlédnu zpět, je to pro mě nostalgie.“

V říjnu oslavil Jiří Suchý osmdesáté osmé narozeniny, přesto je stále neuvěřitelně aktivní. Řídí Divadlo Semafor, píše nové hry, vymýšlí nové projekty, vystupuje, hraje, tančí a zpívá. Jenom si stěžuje, že mu nyní trvá napsat hru dvojnásobně delší dobu. Možná je to i tím, že čím je starší, tím prý je zodpovědnější.

Divadlo Semafor, které Jiří Suchý založil, oslavilo letos kulaté výročí šedesáti let. Po celou tu dobu s ním chtěl Jiří Suchý skončit jenom jednou, a to bylo v době, kdy zemřel Jiří Šlitr: „Říkal jsem si, že už to nikdy nebude ono. Jeden odešel, jeden zůstal, polovina něčeho odešla. Jakou radost bych ale udělal těm, kteří mi v bývalém režimu nefandili, kdybych skončil. To bych nemohl dopustit, a tak jsem pokračoval dalších padesát let,“ říká Suchý.

Politicky jsem v důchodu

Jiří Suchý a Jiří Šlitr

Na Jiřího Šlitra zavzpomínal Jiří Suchý také v souvislosti s dotazem, jak by asi Šlitr prožíval dobu po revoluci v roce 1989: „Srovnat to mohu tím, že vím, jak prožíval rok 1968. Jeden čas byl popuzený proti české společnosti, potom se vrátil z USA a stal se z něho vlastenec a po roce 1968 se z něho stal stoprocentní vlastenec. Původně byl profesí právník, ale v oboru nikdy nepracoval. Pokud by se chtěl v současné době politicky angažovat, asi bychom spolu polemizovali. Já jsem se v minulosti angažoval dost, i když mě stíhala nepřízeň z vyšších míst. Dnes mě už politika nebaví. Je divná a složitá. Jestli mám provozovat divadlo, kde dělám sedm profesí v jedné osobně, nebudu dělat politiku. Své mám za sebou a politicky jsem v důchodu,“ vysvětluje Jiří Suchý.

Divadlo Semafor si drží stále stejnou linku humoru

Už šedesát let sleduje Jiří Suchý publikum divadla Semafor a uvažuje, zda se mu líbí stále stejný druh humoru: „Existují dvě skupiny lidí, ti druzí, vyznavači jiného humoru, tak ti k nám nechodí. Je pravda, že si tyto dvě skupiny asi ne zcela rozumí, ale je mezi nimi příměří. Ani já neutočím na humor druhých a jsem rád, že se o další konzumenty stará někdo jiný. Já jsem se učil u Voskovce a Wericha a Miroslava Horníčka takzvaný chytrý humor. Bohužel tenhle termín v dnešní době nějak zanikl. Těší mě, že publikum, které chodí do Semaforu, a to mohu potvrdit, se našemu humoru směje. Od začátku vzniku divadla si udržujeme stejnou linii. Je to jakási určitá stálost našeho humoru. Někdy se snažím vyhovět dnešní době, kdy se vše zrychluje, ale není mi to vlastní. Vyhlašuji tedy, že naše divadlo je konzervativní,“ směje se Jiří Suchý.

Vlastní text k písni byl pro autora překvapením

Jiří Suchý je také známým textařem, některé jeho písně zlidověly a jsou součástí života již několika generací. Dohromady napsal texty k přibližně 1 400 písním: „Z nich je tak třicet, za které se mohu postavit, dalších asi sto písniček považuji za dobré, dalších sto průměrné, no a nevelké množství je těch nepovedených.“

Jiří Suchý psal, hlavně ve svých začátcích, i texty na objednávky, na které později většinou zapomněl: „Jednou jsem poslouchal televizi a Eva Olmerová zpívala píseň, kterou jsem neznal. Říkal jsem si, schválně jestli poznám, kdo napsal text. Tipoval jsem Zdeňka Borovce a světe div se, ona byla moje. Po dvaceti letech od jejího vzniku jsem byl velice překvapený, že ten úžasný autor jsem já,“ směje se Jiří Suchý.

Do svých písní soukromé pocity nevkládá, výjimku tvoří pouze písnička ‚Kamarádi´.

Autorem pokračování této písně je Jan Vyčítal: „Jana Vyčítala jsem měl vždycky rád. Fascinovalo mě, že on, který měl vady ve výslovnosti, se stal pop zpěvákem. Prorazil s tím, a to je obdivuhodné. Já jsem se něco podobného snažil aplikovat v herectví. Vyhazovali mě totiž ze všech ochotnických spolků. Na druhé zkoušce mi většinou říkali, abych už nechodil. Až ve spolku Městských Jatek jménem Palacký, kam se nikdo nehrnul, mě vzali. Rodiče se tam na mě přišli jednou podívat a druhý den mi u snídaně maminka řekla: ‚Chlapče, z tebe herec nikdy nebude‘.“

Mezi nejznámější písně Jiřího Suchého patří Purpura. Kdy a proč ji slýchá nejčastěji a zda má vůbec čas svůj život bilancovat, uslyšíte v záznamu pořadu.