Josef Vejvoda - hudebník a skladatel

14. prosinec 2010
Tandem

Skladatel, hudebník, syn autora světoznámé polky Škoda lásky Josef Vejvoda v Tandemu. Ten Janu Rosákovi prozradil, čím se vyučil, kolik existuje textů na slavnou tatínkovu polku Škoda lásky. A dále se třeba dozvíte, co je to "samba legro".

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den a příjemný poslech. Řeknu vám, jestliže je někdo synem tak slavného muzikanta, jakým byl autor světového hitu Škoda lásky, nemá to v kariéře paradoxně nijak lehké. Ale můj dnešní host dokázal prosadit se sám, svou muzikou a svým mistrovstvím. Na tandemu vítám jazzového bubeníka a skladatele Josefa Vejvodu. Ahoj Pepíku, vítám tě.

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
Dobrý den.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Josef Vejvoda se mnohá léta podílí jako špičkový bubeník na mnoha projektech české jazzové scény. Byl mimo jiné členem legendárního S+HQ kvartetu Karla Velebného, Jazz Celulla Laca Déczih, ale to bych byl hodně skoupý, těch angažmá a spolupráce bylo mnohem víc. Ale nejen o tom si dneska s Josefem Vejvodou popovídáme. Hezkou jízdu s Tandemem Jan Rosák. Hezkou atmosféru dnešnímu Tandemu tady udělal Karel Černoch a to za doprovodu salonního orchestru mého dnešního host Pepíka Vejvody. Já začnu tak trochu ze široka. Ty jsi synem kapelníka, muzikanta, hudebního skladatele Jaromíra Vejvody a o něm jsem četl takový hezký bonmot, že přivedl na svět 80 písniček a 3 syny a ty jsi jedním z nich.

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
Je to tak, to je pravda. Já jsem nejmladší.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty jsi nejmladší? Co dělají mimochodem starší?

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
Tak měli oba průmyslovku, jeden stavební a jeden elektro.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale muziku nikdo z nich?

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
Snažili se asi pět let, asi v deseti, ale nepokračovali. Nebyla to jejich parketa.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to zajímavý, protože ve vaší rodině je ta muzikantská tradice 150-letá, od pradědečků, já jsem si to přečetl, ale opravdu je to neuvěřitelný, jak se to drží.

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
A je to krásný, protože dva Josefové byli jen kapelníci, tatínek byl třetí, ten přidal skladby, čili i skladatel. Já jsem čtvrtá a moje dcera Monika je pátá.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A ty jsi od dětství hrál původně na klavír, housle a vibrafon.

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
Vibrafon bych na konzervatoři přidal, ale nejvíc mě angažoval na bicí nástroje, ještě když jsem byl školou povinný, pan ředitel Přenosil v hudební škole ve Vraném nad Vltavou. On totiž potřeboval do svých orchestrů všechny nástroje. Vždycky někoho zblbnul, když někdo chtěl jít nový na housle a na piáno, tak on říkal: Podívej se, ty ruce, ty by ses hodil na cello a ty bys hrál krásně na bicí, čili on si potřeboval obsadit svůj orchestr a vždycky ty žáky zblbnul, aby hráli na nástroje, který mu chybí v orchestru.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A tobě tedy vrazil do ruky paličky.

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
Já už jsem měl za sebou piáno a housle. On mi přidal paličky.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to tě přivedl k tomuhle panu učiteli táta?

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
Táta se mě ptal ze začátku, na co bych chtěl hrát, tak já jsem zvolil piáno. U toho jsem zůstal. Pak jsem říkal, zkusil bych i housle. Tak dobře, šel jsem k paní učitelce, která mě tahala za vlasy, postěžoval jsem si a řekl: Tak u týhle já studovat nebudu. Tak táta šel do hudebky, řekl panu řediteli Přenosilovi, hele nemohl by učit někdo jiný, protože tohle to je, on by toho nechal a už by nikdy nehrál. Tak pan ředitel si mě vzal a pak mě ty housle trošku bavily a moc se mi to hodilo v budoucnu. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Táta tě ale měl k něčemu, k nějakému konkrétnímu nástroji, řekl: Ty budeš hrát na tohle to? Dal ti na výběr?

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
Dal mi na výběr a hlavně on po roce 1948 zrušil svoji kapelu, když se změnil režim ve 48., sebrali nám hospody, rozpustil kapelu, šel dělat do fabriky. Čili on tu touhu po tom, abych já převzal tu muzikantskou tradici neměl a tak jsem neměl co převzít, protože kapela byla rozpuštěná. Tak tomu nechal trochu volný průběh a já, když jsem vystudoval, když jsem šel po té hudební škole jsem chtěl jít na konzervatoř, což se nepovedlo, k tomu se třeba dostaneme, tak na konzervatoři místo v tatínkově duchu jsem začal hrát jazz.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mně pořád leží v hlavě to, co jsi řekl, co jsem opravdu nevěděl, to se asi nemohlo stát nikde jinde než v téhle té zemi nebo možná v tomhle tom socialistickém táboře, jak se tomu říkalo, aby se takový muzikant takovýho kalibru jako byl Jaromír Vejvoda, musel vzdát kariéry muzikanta a jít do fabriky? To je neuvěřitelný. Co dělal v tý fabrice?

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
V naší zemi to třeba pochopíme. Ale já když tenhle příběh řeknu někde ve světě, tak vůbec nevěří, ťukají si na čelo a říkají: ty kecáš, takovýhle věci není možná. Člověk, který napíše Škoda lásky, celý svět jí hraje, celý ji zpívá, tak ty už do smrti bys neměl nikdy nic dělat, jen to kasírovat. To bohužel tak nebylo. Po válce táta dělal 9 let ve fabrice. Já jsem si koupil za svý peníze první auto, první bicí nástroje, tak prostě ta doba nebyla úplně ideální. Já si nechci stěžovat, ale byla nenormální.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já bych si dneska na to glosování vybral jednu takovou příjemnou publikaci, kterou mám zrovna tady před sebou, i když jsem nečekal, že se tady objeví. Pepíku, moc ti za ni děkuji. Je to Sága rodu Vejvodů. Já jsem si to tady předtím poznamenal. Vyšla knížka Sága rodu Vejvodů. To musí být tvoje velká radost.

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
Vyšla k mým 60-tým narozeninám. To mě potěšilo a zmapovala trošku 150 letou tradici v našem rodě, tak pro ty lidi, kteří jsou fajnšmekři na tuhle hudbu, tak se dočtou mnoho zajímavých věcí.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kromě jinýho, já si to tedy určitě přelouskám, protože ne že bych se na to těšil, ale docela jsem zvědavý zrovna na tu epizodu, o který jsi před písničkou mluvil, když tátu prostě vyštvali od dirigentskýho pultu a od muziky, tak musel dělat skladníka v ČKD, tak to jsou věci, který asi málokdo čekal, jak jsme říkali, v Americe čuměli.

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
Ale on i ve skladničení si vzal notový papír a tužku a když neměl práci, tak si psal muziku ve skladu také. Ale už neměl kapelu, dirigoval jen pohostinsky Zbraslavanku nebo Komunální služby města Zbraslav. Ale to už nebyla jeho kapela anebo jako host samozřejmě, protože měly, ve stejný rok byli narozeni s panem Poncarem Vackem a týden po sobě byli narozeni v roce 1902, tak každý jubileum pátý a kulatý jezdili po celý republice, chodili dirigovat svoje písničky, což já jsem potom trošku převzal a už jsem dělal podobnou věc jako dirigent s mladým Poncarem a Vackem. Jenomže jsem přidal něco navíc, že jsem sám začal komponovat a tátovi třeba ke stému výročí jsem napsal polku jak zamlada a text Miloně Čepelky, kde mimo jiné v úvodu se promítlo: To přece nemůže být náhoda, že Vejvodu nám hraje Vejvoda. Kde skončil táta a pokračuje dál, co stejně jako táta stejně hrál. Teďka jsem to malinko spletl, ale prostě ten text mě tak fascinoval od Miloně, že jsem napsal melodii a věnoval tátovi ke 100.výročí, která mimo jiné zazněla 2002 na Pražském jaru a dirigoval Libor Pešek.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mimochodem, když teď si pořád povídáme o tátovi, což je dobře, tak Škoda lásky se původně nejmenovala Škoda lásky, že jo?

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
Je to krásný. Představ si, že BBC teďka si před půlrokem, navštívila Prahu. Já jsem pro ní dělal interview v angličtině dokonce a oni půlroku mě bombardují dalšíma otázkama. To byl pořad o polce vůbec o vzniku polky. Samozřejmě, že přišlo téma na Škoda lásky a oni věděli samozřejmě, Modřanská polka a oni řeknou, my nemáme žádný doklad, nemáte nějaký noty a prý úplně první polka, kterou někdo vymyslel a zahrál, byl Strejček nimra koupil šimla. My to nemůžeme nikde najít a pořád mě bombardují a já do BBC furt dodávám věcičky, ale pořad se prý chýlí ke konci a brzy mi ho pošlou na DVD.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Nevím, jestli to tam v té knížce také je, ale táta, ty ses o tom někdy zmínil, protože já jsem to vyčetl z Internetu, že táta se opravdu zajímal hlavně o tu muziku jenom snad o tu muziku, že o takový ten život tý rodiny se spíš starala maminka, že na výlety si jezdil jenom s maminkou?

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
To je pravda, s tátou si nepamatuju, že bych byl někde. Byl jsem v divadle, byl jsem na operách, to jsme byli celá rodina včetně táty, ale výlet mimo pražský turistický, tak to s tátou jsme nikdy neabsolvovali a maminka byla tak hodná a všechno s námi absolvovala. Ale táta mimo hudby byl vášnivý šachista a sportsmen. On byl ochotný a schopný zblbnout bráchy nebo kamarády, jet do Žiliny na fotbal, když hrála Sparta. To zase musím říct.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, takovýhle fanoušek a Sparťan?

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
Obrovský, Sparťan. Tak my jsme se bráchama jako trucli, to tak bývá, byli jsme slavisti.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já si myslím, že Pepík Vejvoda, syn slavného skladatele Jaromíra Vejvody měl v podstatě podobný osud, i když tatínek to měl jaksi ve věku pokročilejším, ty ve věku, kdy ses rozhodoval, co budeš dělat, protože ty jsi chtěl studovat muziku, ale zasáhl tehdejší slavný uliční výbor, to byl pojem, viď. A ty ses musel také učit do ČKD zámečníkem.

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
Zámečníkem. Ale já jsem to bral, že to je z donucení. Pracoval jsem v rukavicích a tím jsem ty mistry neuvěřitelně ranil, tak na mě byli zlí. Pak jsem pustil soustruh na automat a nevypnul jsem to, takže se to sesoustružil celý přístroj. A vrchol všeho byl, kdy už mě jakoby vyhodili a nechali studovat hudbu, když jsem u takového růžku, kam kamarádi chodili kouřit, tak jsem napustil acetylén, někdo tam hodil vajgla a trošku jsem to přehnal, protože to málem zbouralo fabriku. Naštěstí se nikomu nic nestalo, ale to byl hřebíček do rakve a řekli. Tak a teď jsi jdi dělat tu svoji muziku, protože jinak nám to tady všechno zničíš a po dvou letech jsem mohl jít na konzervatoř

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co jsi studoval na konzervatoři?

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
Já jsem měl hlavní obor bicí, ale teď provozuji tolik věcí kolem hudby, který jsem nevystudoval, ale to mě velice těší, protože mé skladby hrajou nejrenomovanější orchestry, nejrenomovanější sólisté, sbory jako moravští učitelé, teď komorní sbor pražský a filharmonie teplická, pardubická. Pavel Šporcl mi hraje koncert, Josef Suk mi hrál koncert.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký pocit.

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
Já prostě jsem v desátém nebi. Já méně hraju, ale více píšu a přiznávám, že v posledních deseti let je všechno na objednávku, že nepíšu do šuplíku, že si objednávají u mě různí lidé skladby. Já se jim snažím splnit jak je to možné nejlépe, a pokud zůstanou na repertoáru nebo se hrajou, což se teďka činí, právě na turné s Pavlem Šporclem, který mi po pěti letech znovu hraje Concerto, tak to je pro mě obrovská pocta.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A není to, Pepíku, škoda, když teď říkáš, že už míň hraješ, když si dosáhl opravdu mistrovství v té své hře, protože jsi byl dokonce oceněný. Já tady mám pár hezkých ocenění. První místo ve hře na bicí v celostátní soutěži jazzových hudebníků, v roce 2005 platinová deska v Supraphonu, zvítězil si v hitparádě Českého rozhlasu 2 Praha.

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
To říkáš pravdivý věci.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale já si myslím, že pořád hraješ, Josef Vejvoda.

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
Jednou za měsíc a festivaly občas jazz kluby, ale mě tak strašně začalo zajímat a brát to, že z mého pera ty skladby se povedly, hrají takhle slavné a významné orchestry, tak je to něco, co po mě hodně dlouho zbude, aspoň doufám, a to hraní nemůžeš provozovat do nekonečna. To některý čas zastaví.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je to pravda, třeba to cestování také člověka unaví.

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
A nošení těch nástrojů. Ty si nedovedeš představit, ty jsi nikdy nenesl bubny.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přiznávám se, že ne. 

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
Vidíš a já, kdyby mi kluci nepomohli, tak už vůbec nehraju.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, ale když jsme u těch ocenění, tak já si myslím, že jedním z vrcholů tvého uměleckého života muselo být tvoje vystoupení kdysi 21. března 2002, teď už se usmíváš, protože víš, o čem budu mluvit, v den 100. Narozenin tvého tatínka Jaromíra, jsi ve slavný Carnegee Hall v New Yorku řídl v provedení hudby Hradní stráže Policie České republiky prostě jeho skladby, hlavně Škoda lásky. Tak zkus zavzpomínat tu atmosféru.

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
Když mě to oznámili, že bych měl jet dirigovat, tak jsem tomu vůbec nevěřil. Bál jsem se tomu říct někomu nahlas, protože říkám, kdyby to náhodou se to nepovedlo, tak lidi řeknou: vytahuje se. Ale jeli jsme se ženou, posadili nás do první řady, proběhl celý program a na závěr jsem měl já jít dirigovat nejdřív klasickou Škoda lásky, a protože tam nebyl žádný moderátor, tak jsem říkal, vždyť ti lidé vůbec nebudou vědět, kdo jsem, proč tam jsem, tak jsem říkal, tam je mikrofon, tam je možnost říci nějaký slova, tak jsem se postavil k mikrofonu, řekl jsem, jak se jmenuji, kdo byl můj tatínek, že napsal písničku Škoda lásky, a že tuto písničku má ve své knihovně i George Bush senior, a oni se začali smát jakože je lakuju. Říkám: nesmějte se, vytáhl jsem dopis, který mám osobně od George Bushe a ten jsem přečetl. A tam je přibližně toto: Barbara a já děkujeme za vaše vystoupení. Já jsem ho hrál totiž v roce, když tady byl George Bush na návštěvě, tak já jsem ho hrál na Hradě, tak on mi děkoval za ten koncert a já jsem zjistil, že to je úplně normální člověk, tak jsem mu poslala manuskript Škoda lásky a tátovu fotku a on mi odepsal: Děkuji za krásný koncert, za manuskript Škoda lásky, a bude navždycky vystaven v prezidentské knihovně. Tohle, když jsem přečetl, tak mě začali brát hodně vážně. Zahráli jsme českou verzi Škoda lásky, obrovský subsces, předali jsme swingovou verzi Škoda lásky, postavilo se tři tisíce lidí v Carnegee Hall a na to se nedá zapomenout.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A tu swingovou si teď zahrajeme. Tohle to, co teď právě zaznělo zahrála. 

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
To hrál můj slavný orchestr. Tam jsme to hráli samozřejmě s hudou Hradní stráže. Ale tuhle verzi, to bylo pro představu, jak vypadá swingová verze, ale tu jsem hrál já se svým orchestrem, tam to hrála hudba Hradní stráže.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pepík Vejvoda nám dělá radost příjemnou muzikou a také muzikou svého tatínka. A já bych teď udělal radost já tobě, Pepo, a nechal tě vybrat někoho z tvých milých komiků, případně herců, klasiků českého humoru.

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
Jestli bys měl Vlastu Buriana, to je balzámek, to bych poprosil.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vlastu Buriana samozřejmě máme. Máš na něj nějakou osobní vzpomínku, znal ses s ním třeba?

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
Osobně ne, ale na tý desce, o který jsme před chvilinkou mluvili, tak myslím Přednostu sanice zrovna zpíval Vlasta Burian a já jsem ji nahrál s Pepíkem Dvořákem na svojí desku taky. Tak tam bychom se trošku jakoby přiblížili.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přednostu stanice, člověče, to nazpíval také slavný zpěvák, víš kdo? Já.

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
No, tak to si pak musíme pustit. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byl samozřejmě nemístný vtip. Já to beru zpátky a pustíme si opravdového klasika Vlastu Buriana. Prosím tě, Škoda lásky aneb Modřanská polka, vyvalte sudy, se tomu říká? Kolik to má názvů? Spousta Rosa munde.

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
24 textů už někdo vymyslel. Některý jsou takový legální, někdy pololegální, některý zakázaný, některý sprostý, ale ten Ivo Fišer, když slyšel americkou verzi, tak napsal Pojď sem s tím sudem a to nahrál Karel Vlach nebo ještě pár orchestrů, napodobil tu americkou verzi i v textu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byla přece písnička, která provázela vojáky na frontách druhé světové války a všichni, což je opravdu nádherný, to tě musí hřát, ty si to vlastně přivlastňujou a já jsem dokonce slyšel, to se k tobě určitě muselo také donýst, že se spousta lidí vsázela s Čechy: To není vaše česká písnička, to je naše, americká, nebo anglická písnička. To jsi také zažil.

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
Těch příkladů je moc, ale takový nejvýznamnější hmatatelný, protože o tom byl natočený film, tak jakýsi řidič dubledeckeru v Anglii se vsadil tady v plzeňské hospodě, že je to anglická písnička a ti Češi mu říkali: ne, není, a on říkal, jestli máte pravdu vy, já přijedu s dubldeckerem do Prahy a to opravdu udělali. Je z toho 20 minutový film, který se jmenuje londýnský autobus. Jeli k tátovi se ho zeptat, pane Vejvoda, vy jste to opravdu napsal, ten řekl ano, ale ten film je krásný, protože oni se skrz Prahu nemohli dostat, podjezdy byly nízké, čili dostat se za tátou byla komplikace.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Já mám takový pocit, že jsem to viděl a hlavně mám pořád před sebou obrázek, doubledecker stojí na Staroměstském náměstí, kde se s tím tenhle anglický nevěřící Tomáš se s tím fotografoval. A ještě jeden malý příklad, také ministr zahraničích věcí se vsadil, že to je německá písnička.

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
Protože v roce 2002 na návštěvě a přišla řeč na tuhle písničku a on řekl: Ne, tohle je německá písnička. Samozřejmě prohrál a já jsem měl tu čest s ním točit v televizi Sauberhefte Heimart, kde jsem hrál se svými oběma orchestry. On tam vystupoval a já jsem mu předal CD. A říkám: Pane ministře, zahrajte si to a podívejte se, kdo je autorem písničky Škoda lásky, tak od té doby už věřil, že je to česká písnička.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký, tak kdyby náhodou do budoucna se chtěl někdo sázet. Ale jo, ať se vsadí, ať zase přijedou nějaké hezké autobusy k nám.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Josef Vejvoda, pokračovatel slavného muzikantského rodu, je kromě toho, že je také jaksi výkonným muzikantem že diriguje, skládá, tak si také Pepíku, já bych to nazval přímo hudební novátor. Já jsem si někde přečetl, že používáš hudební novotvary a vytváříš nový hudební jaksi kompozice.co to je třeba samba legro prosím tě?

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
To jsou dvě slova, který samy o sobě spolu nesouvisí. Samba je jasná a allegro taky.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, allegro. Já myslel, že to je samba legro, jakože to bude něco s legrací.

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
Ne, já jsem to myslel to tempo přibližně obsahuje jako allegro jako rytmicky a teď jsem spojil dvě slova jako v bosaratu, bosa je také bosa nova a moderato, tak to jsou takový, ale myslím si, že se to třeba chytne a v budoucnosti to použijí i jiní.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A naplňuješ to také jaksi praktickou muzikou, kterou skládáš v tomto smyslu?

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
Právě na takový desce s mistrem Sukem, která se jmenuje Tři malé lásky se zrovna ty skladby objeví. Když si otočíš tu desku, tak ty názvy bosarato, samballegro.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Lentobluesi. 

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
Lentobluesi, tak to je další takový.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, to jsou věci. Prosím tě, jak se ti spolupracovalo třeba s takovým muzikantem zcela vážného charakteru jako je Josef Suk?

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
Já, když jsem řekl mojí ženě, že pozvu mistra Suka, že bych s ním chtěl něco projednat, tak ta mi říkala, prosím tě, a ty se s ním znáš? Já jsem říkal, no, neznám. A jak ho můžeš pozvat, když ho neznáš? Já jsem říkal, protože bych mu chtěl říct, co jsem napsal a ukázat mu to, jestli by neměl nápad, co s tím. A po této návštěvě přibližně rok se dostala na svět právě tato deska Tři malé lásky se Sukovým komorním orchestrem a mistrem Sukem. Tak já byl v desátým nebi, že jsem si troufnul dovolil a pak mě žena už tolik nepeskovala, když po té návštěvě vznikla tahle deska?

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Prosím tě, co jsou tím myšleny ty tři malé lásky? Které lásky máš na mysli?

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
To já jsem věnoval vnoučátkům. Každému jednu větu jsem věnoval, pardubická filharmonie to měla v roce 2000 premiéru. Pan dirigent Svárovský to dirigoval a já jsem byl v desátým nebi, protože ty vnoučátka všechny tři přišly po tý světový premiéře a každý mi z nich přinesl kytičku na pódium, tak jsem plakal jako malý Jarda, ale kdo má zájem.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To plakal jako malý Pepík, nepleť si to, prosím tě.

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
Dobře. Ale kdo by měl velký zájem to tak najít na YouTube Josef Vejvoda Three Little Love, kdo hledá může se podívat a měl by to jako na dlani.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tyhle ty tři malý lásky ti věnovaly dvě velký lásky tvoje dcery. No Monička, Zuzanka ještě nemá žádný děťátko, ale Monička stačila už čtyři, tak diriguje místo hudby čtyři děti.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A to bychom měli říct, že Monika je skladatelka a dirigentka, jakou muziku dělá?

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
Dělala vážnou a pak já jsem jí jemně poprosil, jestli by i v tátově duchu nenapsala tak máme jednu skladbičku, lépe řečeno, Monika napsala, představ si, ty víš, kdo byl textař Ladislav Jacura? Tak si představ, že Ladislav Jacura psal texty tatínkovi. Napsal několik textů mě a napsal text Monice a takže Jacura textoval třem generacím.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Třígenerační textař to je.

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
To je absolutní, takže má v tatínkově duchu jednu polku. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A Zuzka, přestože ti ještě nevěnovala žádnýho vnuka, tak už ti určitě dala spoustu radosti a to na scéně, protože ona je herečka divadelní, zpívající herečka.

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
Neříká si zpěvačka, ale odehrála mnoho muzikálů, naposledy tedy Jeptišky, který docela fungují. Lidi chodí, baví se. Ale víc jí baví asi to hraní, protože měla pět let skoro hlavní role na Shakespearovských slavnostech na Hradě. Pokud je v Divadle Na Fidlovačce, tak je doma anebo teď v Ulici jí to zatěžuje hodně, ale baví jí to.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Mimochodem hrála Julii taky, a na Jeptišky mám namířeno, protože tam hraje moje sousedka taky Zorka Jandová, Lída Molínová, moje kamarádka, takže se tam podívám z dalšího třetího důvodu.

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
Krásný. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ten potlesk je zcela zřejmým dokladem toho, že tato skladba byla nahrána live při jaké příležitosti?

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
Já jsem měl k 65.nám několik významných koncertů. Tenhle je právě z 24. února jazz na Hradě. Pan prezident má takový krásný a dobrý zvyk dělat každý měsíc jazzové koncerty. Já jsem hrál 60-tý koncert. Byl věnován mým 60.nám. Mimo mého tria jsme přizvali hosta Petra Krála, možná ho pamatuješ saxofonistu. Ze Slovenska přijel Stano Palouch, excelentní houslista, ale pozor, jazz se dá hrát i na cimbál z Moldávie, přijel Marcell Comendant a hrál skvěle jazz na cimbál. To se nevidí tak často

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Co je teď před tebou, co tě čeká? Mimochodem také koncerty s Pavlem Šporclem.

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
No, tak to je veliká radost. Hráli jsme v úterý asi 6 či 7. koncert, který se jmenuje Pocta mistrům. Pavel hraje ty nejslavnější a řekl bych nejtěžší skladby pro housle. Sám si to uvádí a já jsem byl velice potěšen, že po 5 letech mě znovu oslovil, protože já jsem ho před 6 lety věnoval koncert nazvaný Novelti Concerto. Když jsme to hráli před pěti lety, tak byl ten program sestavený celý z mého pera, všechny skladby byly z mého pera, akorát jediná byla cizí. Tentokrát vybrali jen Novelti Concerto, které jsme hráli už osmkrát a budeme hrát ještě dvakrát a kdo by měl zájem, tak se může přijít podívat do Ostravy 15. a do Brna dokonce dvakrát 16. prosince. To je koncert, který už se asi nebude opakovat, protože tu obtížnost, kterou Pavel zvolil, je na nejvyšší úrovni.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pepo, přeji ti, aby se to povedlo a vy jste slyšeli, můžete se přijít podívat přímo na uvedení skladeb mého dnešního hosta, jazzového bubeníka, skladatele Josefa Vejvody, který svým dílem dokazuje, že nese tu tradici slavného muzikantského rodu opravdu velice čestně a hrdě vzpřímeně, tak ať se ti pořád takhle daří, ať pořád tak dobře také vypadáš, zcela nepřiměřeně svému pokročilému věku. Ať se ti daří všechno v novém roce také.

Josef VEJVODA, jazzový bubeník, skladatel
--------------------
Já děkuju za pozvání. Díky za pozvání.




Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Reprízováno 16. září 2011.

Spustit audio