Karbanátek

10. prosinec 2004

Včera jsem tu mluvil o jazykovém zákulisí slova hamburger, které se do naší běžné řeči dostalo vlastně jen před pár lety, a při definicích tohoto jídla jsem se zmínil, že jde vlastně o něco jako karbanátek, což je tedy slovo, které v češtině žije naopak už velmi dlouho.

Z jazykového hlediska je to dost zajímavé slovo, už třeba tím, že do jeho příbuzenstva patří výrazy karburátor, karbid, karbunkl, karbonář a snad také krb. Ale popořadě. Karbanátek, také se dřív říkalo karbonátek a nářečně karbenátek, je podle slovníku "smažený bochánek nejčastěji z mletého masa nebo zeleniny a z housky". Slovo karbanátek k nám přešlo z němčiny, kde slova Karbenatl a Karbonade jsou z francouzského carbonnade, což je z italského carbonata, které znamená ?pečené na uhlí?, protože italsky se uhlí řekne carbone. Italské slovo je ovšem z latiny, tam se uhlí a před tím jakékoli třeba dřevěné rozpálené uhlíky v ohni jmenovaly carbo.

Michal Novotný

Povězme si, jak vznikla, a jak jsou tedy s karbanátkem příbuzná slova, která jsem zmínil před chvíli. Karbid a také karbol, kyselina karbolová, karbolka a třeba také karborundum, které se používá při broušení, dostaly své jméno proto, že je v nich stejně jako v uhlí obsažen uhlík, latinsky carboneum. Karbon je geologické období, v němž vznikalo uhlí. V karburátoru se vytváří zápalná směs, topivo, něco jako uhlí pro spalovací motory. Karbunkl je rozsáhlé hnisavé ložisko v kůži, které pálí, jako bychom tam měli rozpálené uhlíky. Skoro totožné slovo karbunkul označuje tmavočervený drahokam, také v tomto případě jde o rozžhavený uhlík. Tentokrát však nejde o pálivost, ale o barvu. V 19. století se italským revolucionářům, bojovníkům proti Francii a později Rakousku, říkalo karbonáři, italsky carbonari, uhlíři, protože se tajně scházeli v uhlířských krámech, v prodejnách dřevěného uhlí. Příbuznost českého slova krb s latinským carbo je sporná. Ani ne tak proto, že v krbech se netopí uhlím, mohlo by jít o původní význam, tedy rozpálené uhlíky. Závažnější argument je, že podobné slovo označující otevřené ohniště je jen v češtině, takže možná nejde o latinské carbo, ale o indoevropský kořen ker- hořet, pálit, z něhož asi je i sloveso křesat.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz.

autor: Michal Novotný
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.