Karel Černoch by letos oslavil 80. Výjimečný zpěvák měl široký záběr. Objevil se i před kamerou a v muzikálu
Karel Černoch. To byl zpěvák! To byl hlas! Hlas, který stále zní z vysílání našich rozhlasových stanic. Nejsou to jen hity Zrcadlo, Ona se brání, Nářek převozníka, ale i Popelky nebo duet s Peterem Dvorským Láska prý. Nazpíval také píseň k seriálu Zdivočelá země nebo pro děti Večerníček. Letos by oslavil osmdesátiny.
Jako mladík pracoval u filmu jako rekvizitář s Miki Volkem, a když zrovna nebylo co dělat, sedával s kytarou a zkoušel skládat písničky. Miki ho před zrcadlem učil pózy á la Elvis Presley, nohy do X, kolena k sobě. V zákulisí na Barrandově ho slýchával Jan Werich a doporučil mu věnovat se zpěvu profesionálně.
V roce 1962 nastoupil na vojnu, kde rok hrál s amatérskou kapelou. Pak se v jejich rotě objevili Šimek s Grossmannem a Karel se stal členem jejich souboru VOJ (neboli VOjenské Jeviště). Se zábavným představením Besídka zvláštní školy objeli celou republiku.
Po vojně hrál bigbít. Muzikou žil, dokonce opustil studium grafické školy, oblékal úzké kalhoty a ještě užší kravatu. Prošel kapelami Donald, Komety, a v roce 1966 zakotvil v Juventusu.
S ním složil a natočil hit Zrcadlo (text napsal Pavel Žák) nebo zvláštní baladu Nářek převozníka (autorů Jiřího Lahody a Michaela Prostějovského). Za největší hit své kariéry považoval píseň Ona se brání. Nápad na ni do kapely přinesl jeden z jejích členů, Láďa Heráček.
První ocenění získal v roce 1968 jako začínající zpěvák, tehdy s nohou ve „škrobáku“ dostal stříbrnou Bratislavskou lyru s Docela obyčejnou písní. O rok později s Písní o mé zemi na Lyře zvítězil. Kdo z mladých si ji poslechne, těžko pochopí, proč se pak nesměla hrát. V sedmdesátém mu „díky“ této písni zakázali zpívat a trvalo šest let, než mohl zase vystupovat.
Ovšem v divadle hrát mohl. Na scéně divadla Ateliér (později divadlo Ypsilon) zpíval s Evou Olmerovou v komponovaném programu Jaromíra Hanzlíka. Nebo se svou kapelou Akvarel a s Petrou Janů. Později se objevil i na prknech divadla Semafor ve hře Zuzana v lázni.
Zahrál si také ve filmu, v Herzově dramatu Petrolejové lampy (1971) nebo pohádkách Co takhle svatba, princi? (1986), Ať přiletí čáp, královno! (1988) nebo Plaváček (1986).
Na přelomu 70. a 80. let se představil jako zpěvák skupiny Country Beat Jiřího Brabce, kde vystupoval s Naďou Urbánkovou. Doplnil si hudební vzdělání, zpívat se učil na konzervatoři u profesora Rybičky, což později zúročil i v muzikálu, který ho fascinoval. Jeho hlas dokázal obejmout celé jeviště i hlediště, ať už ho propůjčil Jeanu Valjeanovi v Bídnících, Augustinu Magaldiovi v Evitě, Abbé Fariovi v Monte Cristovi nebo knězi v muzikálu Dracula.
Karel Černoch vystupoval sólově i s řadou velkých hudebních těles: s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu, s orchestrem Karla Vlacha, Gustava Broma, Václava Hybše, Josefa Vobruby, Luďka Švábeského a Felixe Slováčka. V polovině 80. let si založil novou doprovodnou kapelou Bonton, do níž přizval i spoluhráče z Country Beatu.
Smysl pro humor projevil třeba v nezapomenutelných výstupech ze zábavného televizního pořadu Možná přijde i kouzelník, kde s hercem Jiřím Wimmerem rozesmávali publikum scénkami o vyučování hry na housle a především maďarštiny.
Jako moderátor pravidelných hudebních pořadů působil v Českém rozhlase i Country rádiu.
Ve volném čase se věnoval svým koníčkům, například vaření, fotografování, videokameře či počítačové grafice. Miloval přírodu, rodinu a přátelská setkání s dobrým jídlem. Jeho přátelé obdivovali Karlův vypravěčský talent. Zemřel 27. prosince 2007 v pouhých 64 letech.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
