Karel Weinlich - rozhlasový režisér

12. únor 2013
Karel Weinlich v Tandemu

V talk show Jana Rosáka Tandem byl rozhlasový režisér Karel Weinlich. Ode něj jste se například dozvěděli, proč byly jeho doménou především pohádky a rád zavpomínal na dobu, kdy on sám v rozhlase začínal.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Dobrý den a dnes obzvlášť hezkou chvilku u rádia vám přeje Jan Rosák. Proč dneska obzvláště? No, protože dnešek, tedy 13.února je Světový den rádia. 13.2.1946 byla založena rozhlasová stanice Spojených národů. A tak jsem přemýšlel, kterou reprezentativní rozhlasovou postavu si pozvu na tak slavný den rádia do Tandemu. Tedy, poctivě řečeno, nepřemýšlel jsem zase tak dlouho. Neznám totiž nikoho, kdo by pro mě představoval slavnou historii Českého rozhlasu tak jako můj dnešní host. Celé generace dětí, které se zaposlouchaly do nedělní rozhlasové pohádky, slýchaly, že ji připravil režisér Karel Weinlich. Já tě vítám, Karle.

Karel WEINLICH, rozhlasový režisér
--------------------
Já děkuji a přeji všem posluchačům taky nesmírně krásný den.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Je mi velikou ctí, že jsme s Karlem Weinlichem dobří přátelé, že se rádi vždycky vidíme, rádi spolu rozprávíme. Dnes u toho tedy můžete být, aspoň na příští hodinku, i vy.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hostem dnešního slavnostního, se dá říct, Tandemu, protože dneska máme Světový den rádia, je Karel Weinlich. Karel Weinlich je s rádiem opravdu hodně dlouho spojený. Já myslím, že poprvé jsi vstoupil do rádia asi v 52. nebo tak nějak, viď.

Karel WEINLICH, rozhlasový režisér
--------------------
To byl rok 49.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě dřív?

Karel WEINLICH, rozhlasový režisér
--------------------
Ano, ještě dřív. Ale to jsem tam vstupoval jako posluchač katedry rozhlasové režie, AMU a profesorem byl šéfrežisér Československého rozhlasu Josef Bezdíček. A vlastně od této doby, kdy jsem se dostal pod křídla pana profesora Bezdíčka, tak se datuje mé narození.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
O tobě vyhlašuje takovej hezkej bonmot Míša Pavlata, viď.

Karel WEINLICH, rozhlasový režisér
--------------------
Ano. Ten říká, že Československý rozhlas vznikl tak, že jednou šel po Fošovce dolů Karel Weinlich na koňskej trh a obestavěli ho budovou. To byl rozhlas.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, tak vidíš, tak kdo jiný by měl dneska si povídat se mnou o rozhlase než Karel Weinlich. Prosím tě, ty jsi samozřejmě spojený hlavně s pohádkami. Já vím, že ty nemáš rád, když tě někdo označuje za krále rozhlasových pohádek, to jsi někde řekl, ale to už ti nikdo neodpáře pochopitelně. Jak dlouho jsi vlastně v rádiu aktivně působil?

Karel WEINLICH, rozhlasový režisér
--------------------
No, tak já jsem se dostal do rádia právě proto, že původně jsem začal studovat herectví na AMU. Pak pan profesor Lukavský přišel a to, že vlastně vůbec nevím, co studuju a ze zoufalství založili katedru rozhlasové režie, kam jsem šel já a Věruška Frühaufová, kolegyně, režisérka báječná. Ta za mě taky ostatně dělala a škole dizertační práci, abych vůbec dostudoval, a Zdeněk Erben, nynější spisovatel detektivek. No a od té doby vlastně jsem se začal vzdělávat, začal jsem se kultivovat a dá se říct, byla taková nějaká fráze, co bylo příčinou polidštění opice, to byla práce a u mě polidštění bylo tím, že jsem vstoupil do služeb Československého rozhlasu.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ty jsi vždycky, odjakživa jsi dělal pohádky nebo jsi měl taky jinou profesi v rádiu? Režisérem jsi byl od začátku.

Karel WEINLICH, rozhlasový režisér
--------------------
No, tak asistentem režie jsem byl od začátku. Dělal jsem pohádky a dělal jsem všechny pořady, které spadaly pod fantastickou redakci, vlajkovou to loď Československého rozhlasu, kterou taky intimně jsi dobře znal, a to byla HRDN, Hlavní redakce pro děti a mládež. A vlastně u jejího vzniku jsem byl angažován doktorem Kolářem, autorem Modroočka, spisovatelem, přírodovědcem, který si nás sezval a vysvětlil nám, že zakládá redakci, která bude zahrnovat mládež nebo děti od předškolního věku až po vojnu. Čili, tam vlastně vznikaly ty Vlaštovky a ty pořady pro děti a končilo to armádním vysíláním, které bylo vlastně rodištěm ve Vídni narozeného Járida Cimrmana.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, přesně. No a tam samozřejmě se rodily nejen ty pohádky, ale mnou milované hry pro mládež, které se vysílaly v sobotu ve 2 hodiny odpoledne. Na těch jsi taky byl podepsán.

Karel WEINLICH, rozhlasový režisér
--------------------
Samozřejmě na těch, další na pořadu nesmírně vzácném, a to byl Meteor, který vlastně vynalezl doktor Josef Klajdl, který dodnes se reprízuje, a to byl vzdělávací, populárně-vzdělávací pořad. No, pak tam byly hry pro mládež a pohádky. Pohádky, to zas byla taková vlajková loď HRDN. No, ono, Honzíčku, je to tak, že tyto věci, které se poslouchaly, tak musíme rozdělit na dvě skupiny. Do 68.roku a po 68.roku, protože do 68.roku tam skutečně byly dobré hry pro děti, bylo to poslouchatelné. Pak po 68., kde já považuju už to dění v rádiu trošku za žumpu, když byli vyhozeni vlastně všichni ti dobří redaktoři, spisovatelé, tak tam jsme natáčeli hry přihlouplé, někdy až blbé a jako jeden příklad mohu uvést, že byla dvoudílná hra, kde vypluly, v prvním díle teda vypluli ze Sevastopolu hrdinní námořníci, jeli na severní pól, jenomže při vysílání se spletly pásky a poslouchal se nejdřív druhý díl, potom první díl a samozřejmě, že posluchači se dozvěděli, kdyby to nějací poslouchali, že utonuli námořníci jeden týden a druhý týden vyplouvali ze Sevastopolu. No a na tom je nejatraktivnější, a to hovoří o tom, jakou popularitu asi měl, protože přišel jeden jediný ohlas na to, že to bylo spletené, a to bylo od autora.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Režisér Karel Weinlich je dnes hostem našeho slavnostního Tandemu ke Světovému dni rádia. Karel je opravdu nestor rozhlasových režisérů, hlavně režisérů, jak říkal správně, HRDN, čili Hlavní redakce pro děti a mládež, a pohádek najmě. Karel ovšem říká takovou jednu, až svatokrádežnou, větu, já jsem si ji někde opsal, ocituju tě: "Režie přece není nic jiného než umění zakrýt to, co nevíte a přesvědčit ostatní, že víte to, co oni si myslí, že byste vědět měl." To se mi hrozně líbí. Stojíš si za tím?

Karel WEINLICH, rozhlasový režisér
--------------------
Já si za tím stojím, obzvlášť v mém případě, protože samozřejmě bylo spousta erudovaných a vzdělaných režisérů. Mě samozřejmě ten fundament intelektuální celý život scházel. O tom jsme několikrát hovořili, já jsem vlastně vysokoškolák, který nikdy v životě nechodil do obecné školy. Nebudeme vykládat proč a jak /nesrozumitelné/ posluchači. No a tím pádem já jsem musel prostě čerpat ze životních zkušeností a jít jenom tam, kde jsem dosáhl. A proto mojí hlavní doménou a parketou byly pohádky, neboť tam jsem si mohl všechno vymýšlet, jak jsem si ostatně vymýšlel celej můj život. Takže, kdo mohl dokázat, že prcek vypadá jinak, ten, co leze na vrbu, než tak, jak já jsem si ho představoval.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, přesně to já tvrdím, že rozhlasová pohádka je nejkrásnější fantazijní záležitost, protože jestliže Karel Weinlich narežíruje do úst prince: Á, to je krásná princezna, tak já si představuju, jak je krásná a ne tak, jak mi to filmový režisér podestře, viď. Karle, mimochodem, který pohádky ty máš vůbec nejraději? Protože jsou různý pohádky, jsou pohádky bratří Grimmů, ty jsou takový docela krutý, pohádky Boženy Němcové jsou už mnohem mírnější, Erben je taky trošičku někde jinde. A pak jsou takové ty úplně moderní pohádky, praštěné pohádky, ale taky jsou veselé pohádky, třeba Čapkovy. Který máš nejradši?

Karel WEINLICH, rozhlasový režisér
--------------------
No, tak já pochopitelně mám nejblíž jak k Hansi Christianovi Andersenovi osobně, protože se s ním v mnohém ztotožňuji, až tedy potud, že on uměl a já ne tolik. Ale měl se mnou podobný osud, v podstatě taky ten celý osud jeho si vlastně vymyslel, že jo. On o sobě tvrdil mnohdy věci, které neprožil. Byl tanečníkem, byl hercem v divadle a to všechno bylo smyšlené.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně? 

Karel WEINLICH, rozhlasový režisér
--------------------
Ano, ano. Obdobně jako u mě on pocházel z velice nuzných poměrů, otec alkoholik, matka taky ne přímo ne nějaká vzdělaná paní a on se musel obdobně jako já nějak k tomu prokousávat. No a u těch pohádek, pochopitelně tam jsem mohl čerpat z těch životních zkušeností, které jsem nabyl. Takže to, pokud jde o hloubku, protože my jsme vysílali, a to bylo to nádherné, že vedení HRDM, literárně-dramatická redakce vedená Františkem Pavlíčkem jeden čas, spisovatelem a dramatikem, dbala o to, abychom vysílali pro ty nejmenší děti. To byly skutečně takové ty ladovské pohádky, milé úsměvné, paní Božena Němcová. Ale potom jsme tedy docházeli až k Oscaru Wildovi a do těch těžších věcí, takže to bylo široké spektrum. Jednou to bylo pro ty nejmenší, jednou to bylo už pro dospělé.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A v čem ses cítil ty nejlíp? Jestlipak taková ta atmosféra, jak říkáš třeba wildovská nebo andersenovská, taková trošičku jako malinko pochmurně smutná, nostalgická, nyvá, anebo taková ta ladovsky břeskná a třeskutá?

Karel WEINLICH, rozhlasový režisér
--------------------
Já jsem miloval obě dvě tyto parkety, když to bylo dobré. Trošičku problém byl v těch moderních pohádkách, víš, protože ono napsat pohádku je, věru, těžká věc. Tak jako složit dobrou píseň, jak kdysi napsal /nesrozumitelné/. Takže každý nebo během toho svého života v rádiu jsem potkal spoustu lidí, který říkali, jé, Karle, já bych si chtěl někdy napsat pohádku. Říkám, proboha, napiš, ano. No a čekal jsem měsíc, půl roku, potom přišli a říkali: čoveče, vono to nejde. Já píšu pohádku O sedmi škudibících a vona mi z toho pořád leze Červená karkulka nebo princezna a sedm trpaslíků, protože skutečně téměř všechno bylo popsané. A ta pohádka je natolik specifická, že třeba udělat moderní pohádku, my jsme taky třeba točili za totality pohádky o tom, kdy tunel potkal tmu a postavili metro. Ale to jsou takový ptákoviny, který prostě nešly dohromady. Čili, když to byla dobrá pohádka, tak to byl muzikálek, že jo, by se dneska řekla, nebo ať to bylo něco vážnější, vše, co jsem dělal, měl jsem rád.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Hosté, kteří přicházejí do Tandemu už třeba po několikáté, protože stejně jako můj dnešní host Karel Weinlich mají opravdu co říct, tak dostávají ode mě dost často otázku, na jejíž odpověď se velice často těším. A v případě Karla Weinlicha dvojnásobně, možná až vícenásobně. Karle, ta otázka zní, kdopak byl tvůj hrdina tvého dětství, a to mám na mysli třeba žijícího nebo třeba literárního, filmového a tak. Já vím, že to tvoje dětství vůbec nebylo jednoduché. To jsme si tady v Tandemu taky povídali a já z toho byl úplně bez dechu, z tvého životního příběhu. A tím víc mě to zajímá.

Karel WEINLICH, rozhlasový režisér
--------------------
No, tak já na to musím popravdě odpovědět, že vlastně já jsem žádného hrdinu z dětství neměl, protože já jsem se k literatuře nedostal. Já skutečně do doby, než se mě ujal otcovsky pan šéfrežisér Josef Bezdíček, pan Přemysl Pražský, ke kterému jsem chodil na Vánoce, který se, skutečně nade mnou roztáhli ta svá křídla moudrosti, vzdělání a všecko, tak já jsem nečetl, já jsem nečetl jednu jedinou knížku. Já jsem z té historie nic neznal, protože jsem nechodil do školy, v podstatě jsem chodil do první třídy, pak dlouho nic, pak konzervatoř a pak vysoká škola.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vzals to takovým hopem nějakým.

Karel WEINLICH, rozhlasový režisér
--------------------
Ano, jak ty křivolaké cesty šly. A já, když se mám zamýšlet nad tím, já jsem neznal české dějiny, takže nějaké hrdiny českých národů.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Přemysl oráč třeba nebo Karel IV., to ti nic neříkalo.

Karel WEINLICH, rozhlasový režisér
--------------------
To mně nic neříkalo v té době. Teď už samozřejmě ano, protože, jak ti říkám, můj život začíná vstupem do rádia. To není fráze, to je fakt. Tam jsem se narodil. Do té doby to bylo velice jako kostrbaté. Takže já nemohu říct, že nějaká osoba mě natolik oslnila, že bych ji považoval za svůj vzor nebo že bych chtěl jako ji považovat za personu grata, která by měla v mém životě sloužit jako vzor.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Karle, ale ty jsi řekl jména Přemysl Pražský, pan Bezdíček, úžasní režiséři, úžasné osobnosti rozhlasové. Řekni mi, využiju zrovna toho, co jsi teď řekl, k tomu, abych tě vyzval, aby ses trošičku zamyslel, kdo je nebo co dělá podle tebe opravdu dobrého rozhlasového režiséra opravdu dobrým nebo vynikajícím?

Karel WEINLICH, rozhlasový režisér
--------------------
No, tak především, má-li být vynikající, tak samozřejmě to, co mi scházelo, a to je, že by měl mít veliké intelektuální zázemí, protože ti velcí režiséři, ať už rozhlasoví, divadelní, filmoví třeba, když točil někdo Amadea, tak musel k tomu nastudovat spoustu historie.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, ale ty jsi, Karle, výjimka, která potvrzuje pravidlo.

Karel WEINLICH, rozhlasový režisér
--------------------
Já jsem potvrdil pravidlo, že já jsem čerpal z života, že jo. To bylo taky moje jediný a z fantazie, zaplaťpánbůh, té mi dal pánbíček.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Čili, určitě musí mít ten vynikající režisér fantazii.

Karel WEINLICH, rozhlasový režisér
--------------------
Fantazii v každém případě. V tom rozhlase ještě musí splňovat to, co říkal právě pan režisér Přemysl Pražský, umět přetvořit viděné ve slyšené a slyšené ve viděné. Další důležitá věc, a zase cituju pana režiséra Pražského, kterého jsem miloval a taky jsem ho kopíroval, teda snažil jsem se ho kopírovat, a on říkal: "Režisér musí především sloužit herci, ne posluhovat, ale sloužit. A ten herec musí cítit, že ten režisér dělá všechno pro to, aby zdokonalil jeho výkon. A musí toho herce mít rád." A pan Přemysl Pražský měl herce nesmírně rád.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pochopitelně i v rozhlasových pohádkách a v hrách, které točil můj dnešní host, slavný režisér rozhlasový Karel Weinlich, byla spousta humoru vždycky. Nebo vždycky, tak samozřejmě, když to byla pohádka o dívce, která šlápla na chléb, tak těžko asi. Ale jinak ano, protože já vím, že ty humor máš rád. Ale ty jsi se taky určitě seznámil při své práci se spoustou úžasných osobností, klasiků českého humoru a dneska máš, Karle, možnost si tak nějak trošičku na jednoho z nich zavzpomínat. Tak koho vybereš z té galerie?

Karel WEINLICH, rozhlasový režisér
--------------------
Tak ona jich byla přehršel, ale jednoho, který je tak trošičku opomíjený, kterýho dokonce národ považoval za jakéhosi pivního humoristu a pak se zjistilo právě díky televiznímu pořadu jednomu soutěžnímu, že to byl člověk nesmírně vzdělaný a to byl pan Jaroslav Štercl.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jarda Štercl. Já jsem měl taky příležitost ho poznat trošku blíž, protože jsme spolu jezdili na zájezdy. A ty jízdy s ním byly velice veselé a vtipné, protože jak byl na scéně, tak takový byl i v soukromí a byl opravdu. Ano, byla radost s ním posedět. Ale, máš pravdu, i studnice vědomostí.

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Karel Weinlich je dnes hostem našeho slavnostního Tandemu, protože dneska je 13.února, Světový den rádia. Tehdy 13.února 1946 byla založena rozhlasová stanice Spojených národů a v podstatě o pár let později, jak jsi se přiznal, Karle, o 3 roky později jsi ty vstoupil do Československého rozhlasu na tehdejší Stalinově, nynější Vinohradské třídě. A, prosím tě, v té souvislosti mě ale ohromně zajímá, v čem byl rozhlas v době tehdy, když jsi ty začínal, jiný, než třeba je teď? Kromě možná techniky asi.

Karel WEINLICH, rozhlasový režisér
--------------------
No, tak o technice já se nemohu zmiňovat, protože tomu nerozumím. On byl především jiný tím, že nebyla televize, byly 3 stanice, pokud si pamatuju. A ten národ prostě celou tu dobu, než vznikla ta jiná média, tak vlastně na tom rozhlase skutečně visel. Já to dokumentuju dvouma důkazama. Za prvé, když pan Přemysl Pražský natočil Romea a Julii, kde jsem měl tu čest asistovat panu Pražskému, tak se o tom hovořilo nejméně 2 měsíce, prostě lidé to poslouchali, 2 měsíce se o tom mluvilo, byla to celostátní záležitost. Bylo nádherné, když já jsem za parnýho léta procházel Václavským náměstím, teď tam byla otevřená okna a ve 13:00 ze všech těch oken se ozývala nedělní odpolední pohádka. A taky skutečně mnoho lidí říká, ano, to byly pravidelně naše neděle. Další věc byla ta, že v době toho temna tady u nás tak ta řada těch her pro mládež, pozor, až do 68., pohádek, vědecko-technických pořadů pana doktora /nesrozumitelné/, tak jelikož ta redakce nějak držela pohromadě, si uvědom, že tady ty ostatní redakce už byly silně ve vleku toho politického dění, k tomu ovšem musím na druhé straně přiznat to, že my jsme parazitili na tom, že rozhlas byl, jak by řekla moje jedna pozdější šéfová z té době po 68., kdy jsem nechtěl jít na manifestaci a ona mi říkala: "Karlíčku, až budete zaměstnancem pana Špringera, tak bude pan Špringer vám diktovat, kam půjdete. Teď jste zaměstnancem rozhlasu, rozhlas je prodloužená ruka ÚV KSČ, takže prosím vás, vo půl osmý Balbínova ulice, mávátka." No a takhle jsem to chápal a takhle jsem to taky bral. No, ale byla tady jedna důležitá věc, že tenkrát jsme ale měli peníze, protože právě protože ten rozhlas byl tím reproduktorem těch ideí hlavně, především, tak nás si v té pohádkové redakci tak nikdo moc nevšímal. Ale když tehdejší soudruh, ústřední riaditel potřeboval, došly mu peníze v listopadu, no tak sebral 613ku, dojel k Vltavě a tam mu dalších pár milionů nasypali, že jo. Ti dnešní ředitelé nemají možnost takhle jezdit. Čili, to byla ta výhoda toho, kdy my jsme se vlastně na tom přiživovali. Ale v té HRDM, tam díky statečnosti třeba Evy Košlerové, která pracovala s těmi zakázanými autory, pod falešnými jmény samozřejmě, mnohdy ani já jsem nevěděl, kdo je skutečně autor té pohádky nebo té hry, tak jsme měli fantastický autory. Byl tam Franta Pavlíček, byl tam Karel Šiktanc, František Nepil, pan Kožík, že jo. Ty psali pod cizími jmény. Čili, to byla jedna věc. Druhá věc byla ta, že spousta herců, já neznám za celou tu dobu jediného herce, kterého jsem oslovil, jestli by chtěl dělat v pohádce, že by odmítl. Protože i ti herci si potřebovali oddechnout od těch rdusičů karhanu a rádi se měnili v čerty nebo v kozly, jak říkal pan profesor Lukavský. Takže třeba bylo běžné, že pan Höger s panem Vozkou u mě dělali kobyly v pohádce Čapkově. No, ano, prostě všechno bylo dobré a rádi se takto proměňovali.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Karel Weinlich po sametové revoluci v 89.roce dostal v podstatě takovou funkci, o kterou příliš nestál, viď. Stal jsi se funkcionářem. Já vím, že tě to nebavilo příliš, takže jsi to zase dost brzo opustil. Ale já ti teď dám takovou otázku, že na tebe přímo nakladu velikánský problém. Představ si teď teoreticky a rovnou nemusíš lomit rukama, že by ses stal opravdu ředitelem rozhlasu. Jak bys rozhlas vedl? Co bys akcentoval? Co bys ty ze svýho hlediska upřednostňoval?

Karel WEINLICH, rozhlasový režisér
--------------------
Ježíši, Honzíčku, já jsem to zažil, já jsem to zažil rok a půl, kdy jsem tedy nebyl oficiálním ředitelem, ale nicméně jsem zastupoval tuto funkci. Tam nemůžeš z této vrchnostenské židle ten rozhlas ovlivnit vůbec nijak. To je první věc, která mě tam naučila. Druhá věc je ta, že tam poznáš, jak moc chutná moc, že prostě najednou se začnou od vrátnice až po to 4.poschodí, začíná se dělat všechno jenom, co pomyslíš. Za třetí, jaká je to šílená nuda, na to musí být talent dělat, vopravdu dělat ředitele. To není nic lehkého. Tam prostě přišel jsi ráno, první byly uklízečky, že nemají toaletní papír. To je skutečně.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To všechno řeší ředitel?

Karel WEINLICH, rozhlasový režisér
--------------------
Já nevím, jak to řeší dnes, ale prostě tam přicházely a oznamovaly ti, že počišťovači oken chtějí vyšší to, pak přišli z elektrických podniků, jestli budeš platit tolik a proud. Já jsem věděl úplnej prdlajs, kolik se potřebuje, jak to bude. No a tak to šlo celej den. A mezitím tě někam odváželi na nějaký schůze. Je to strašný, je to příšerný. A já jsem se k tomu skutečně dostal jako slepej k houslím. No, povídej, tak abysme si řekli, jak se člověk dostane, kam nepatří, najednou se přišlo na to, že v rozhlase je Weinlich, kterej nebyl ve straně celou tu dobu, jeden z mála. Tady byli asi 3 nestraníci v redakci, že jo. A teď bylo zapotřebí nestraníka. Prosím tě, já jsem byl v nestraně ne proto, že bych tím demonstroval, já byl stejně zbabělej jako drtivá část našeho národa. Já byl ten střední proud, držel jsem ústa, krok a měl jsem rád svojí práci. Abych tu práci mohl dělat, tak jsem prostě šlapal tam, kde to bylo bezpodmínečně nutné, abys to mohl dělat. A teď v té straně já jsem nebyl proto, že bych chtěl být v opozici, mě tam nechtěli. Já byl tak šťastně na tom kádrově, že prostě jsem nevyhovoval, nezaručoval jsem, že ze mě bude šťastný, optimistický člen strany a budoucnost národa komunistického Československa, takže prostě za mnou nikdo nepřišel s tím, aby mi nabídl členství ve straně a naopak díky těm výborným kolegům jsem se v tom rádiu udržel. Ježíšmarjá, Václav Čtvrtek, autor Rumcajse, který vždycky, když se soudruzi houfali, to bylo ve 4.patře, tam byli ti se zlatými křídly, pak bylo v hudební jedničce ti normální soudruzi a potom byli úráci, ty měli obrovský sezení a tam sdělovali, co strana a vláda vod těch lidí vyžaduje. A jelikož my s paní Košlerovou jsme nebyli ani v jedné této organizaci, tak musel přijít nějaký předseda ÚRO a to byl právě chudák Vašek Čtvrtek, nám sdělit, co vlastně ta strana po nás chce. No a z tohohle toho důvodu potom jsem se dostal k tomu, že mě vytáhli jako jedinýho nestraníka. A já jsem vlastně přišel na divadelní představení a ono to nebylo divadelní představení, ale byla to zakládající schůze OF.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ještě chviličku bude hostem dnešního výročního Tandemu, protože dneska máme 13.února, Světový den rádia, režisér Karel Weinlich. Já si myslím, že to je velikánská škoda, že Karel už nesedí v rozhlase za režisérským pultem, že už není podepsán pod nově natočené pohádky, i když rádi posloucháme ty jeho staré, ale aspoň že si na tebe, Karle, rozhlas vzpomněl a byl jsi zařazen do Síně slávy Českého rozhlasu, kam mimochodem jsi patřil podle mého názoru už několik desítek let. Posloucháš rádio sám?

Karel WEINLICH, rozhlasový režisér
--------------------
Ano, poslouchám rádio občas. Hlavně tedy stanici D-Dur, abych se přiznal, protože tam je klasická hudba. Občas si poslechnu nějakou hru, třeba i konstatuju, že je šíleně špatná, abych se potom v závěru dozvěděl, že režii má Karel Weinlich.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vážně? To se ti stalo už?

Karel WEINLICH, rozhlasový režisér
--------------------
I to se mi stalo. Prostě polemizuju sám se sebou. Honzíčku, víš, ono říkat o tom, že si slavnej a že jsi udělal. Rozhlas je kolektivní práce, to není zásluha Karla Weinlicha, to je zásluha desítek herců, kteří obětavě a bez, já nevím, jak to vypadá dnes, ale v té době, co já jsem tady pracoval, ten rozhlas nikdy nebyl enormně dobře honorován. Vždyť to víš a znáš to z vlastní praxe. Já se obávám, že i ty jsi byl osloven několika mými kolegy i mnou a dělal jsi v nějaké té pohádce nějakého Fujtajxla nebo nějakýho Trepifajxla. Takže ono to je tak, že ty musíš mít především dobré spolupracovníky. A já jsem to měl usnadněné tím, jak jsem ti říkal, že všichni rádi se na tom podíleli a já bych jim chtěl za to nesmírně poděkovat, všem těm báječným hercům, herečkám, technikům, ruchařům. Artur Šviha, prokristapána, člověk, který by byl zdánlivě lehce.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je král fantazie taky.

Karel WEINLICH, rozhlasový režisér
--------------------
Ano, taky, že jo, který dovedl dělat zázraky. Víš, a to byla doba, kdy my jsme skutečně jako byli natolik zanícení všichni pro to. Bylo to možné to dělat, protože na to byl čas. Já myslím, že jeden ze základních nedostatků je ten, že dneska lidi neustále někam spěchají, pospíchají.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A nemají na nic čas.

Karel WEINLICH, rozhlasový režisér
--------------------
A nemají na nic čas. Kdežto tenkrát na to čas byl. Byl čas na to, abychom se bavili, abychom si hráli a byl čas na to, abychom taky potom, když se věc dodělala, posadili se a nějak hezky si spolu pohovořili.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To jsem rád, že si dneska, Karle, přišel do našeho Tandemu ke Světovému dni rádia. Byla to taková malá oslava rozhlasu a to samozřejmě díky tobě. A já jsem rád, že si naši posluchači udělali, já tě teď budu parafrázovat, na ten náš Tandem čas. Mít na to čas, to je hrozně důležité. Karle, já ti moc děkuju. Přeju ti hodně pevného zdraví a samozřejmě, ať ti rádio dělá pořád ještě radost.

Karel WEINLICH, rozhlasový režisér
--------------------
Děkuji pěkně. Ale hlavně tvůrci rádia jsou posluchači, tak ať to dělá posluchačům radost.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Reprízováno 13. srpna 2013 a 10. srpna 2014.