Každý rok chodím s rodinou na Štědrý den na příbramskou Svatou Horu, říká tanečník Dominik Vodička

S tancem začínal Dominik Vodička v šesti letech. Nejprve to pro něj byl jenom koníček, ale pak se přihlásili do tanečního svazu a začali soutěžit. Ve čtrnácti letech nastoupil na konzervatoř a tanec se definitivně stal jeho životem.

Když byl hodně malý, jezdíval s dědečkem kousek od Nečína na chalupu u lesa. „Grilovali jsme, děda mi ukazoval ten lesní svět a provázel mě přírodou,“ říká tanečník. Dokonce tam v lesích společně obnovili jednu studánku, která byla rozpadlá a zanedbaná. „Vykopali jsme díru, dali tam dřeva, stříšku a taky kalíšek pro lidi, aby se mohli napít, až půjdou kolem. To je moc hezká vzpomínka. Bohužel jsem tam teď nedávno byl a je úplně zničená.“

U Nečína se také nacházejí zatopené lomy, ve kterých se kdysi těžila šedobílá nečínská žula. „Jsou hrozně krásný, je jich tam asi pět, u jednoho z nich se natáčela pohádka Nesmrtelná teta. Jsou ukryté v lese a kolem je nádherná příroda. Jsou to skvělá místa na koupání,“ popisuje Dominik Vodička.

Dominik Vodička a Pavel Vítek|foto:Rostislav Šebesta, Český rozhlas

A neméně krásná je podle jeho slov i nedaleká Příbram, kam jezdíval na taneční tréninky do Domu dětí a mládeže. „Vždycky jsme chodívali s našima na Svatou Horu. A dodnes máme doma takovou tradici, že každý rok o Vánocích na ni jedeme na Štědrý den. Vyšlápneme si ty schody, mělo by jich být 365 jako dnů v roce, ale teď jsem někde četl, že jich tam je jen nějakých 350. Ale i tak je to dost,“ směje se tanečník.

Na vrcholku Svaté Hory stojí krásná kaple, ve které byl Dominik pokřtěný a ve které se vdávala jeho maminka. „Je to tam celé krásně pozlacené. Když tam člověk přijde, tak cítí tu honosnost, tu nádheru i tu posvátnost,“ říká Dominik Vodička.

Jaká práce ho nyní nejvíc těší, jaké má další plány a o čem je knížka, která o něm právě vyšla, se dozvíte při poslechu celého pořadu.