Kde bylo nebezpečno, tam jsme se moc nevyskytovali, vzpomíná na Libanon fotbalový trenér Ivan Hašek

Ivan Hašek se Spartou získal osm titulů jako hráč a dva další jako trenér. Trénoval ve Francii, Japonsku a na Blízkém východě je jako doma. Žije z větší části v Dubaji, kde už je rezidentem. „Jsem tam víc času než v České republice, ale arabsky jsem se nenaučil. Zkoušel jsem to, ale ani povely nejdou vyslovit. Nemám na jazyky talent. S každým jazykem, ať to byla angličtina nebo francouzština, jsem se nadřel, takže arabštinu jsem vypustil.“

Země vycházející slunce

Ve 40 letech odcházel trénovat do Japonska. „Už jsem tam byl předtím jako hráč. Je pro mě zajímavé poznat nové prostředí, nové kultury, jiný způsob života. To mě na tom lákalo. Strávil jsem tam tři roky. A moc se tam líbilo i mojí rodině, proto jsem se tam vrátil jako trenér.“

Teď už má děti dospělé, mají svoje rodiny, ale dřív se stěhovali všichni. „Děti chodily do japonský školy, zbytek je doučovala manželka, a pak tři měsíce stihly školu u nás. Byly zvyklé, chodily do školy i školky už ve Francii a odtamtud se jim tenkrát moc nechtělo.“

(Ne)bezpečný Libanon

Naposledy trénoval reprezentaci v Libanonu, kde sice panují přívětivější teploty, ale je tam méně bezpečno. „Když jsem tam šel, začínala ekonomická krize a ani teď tam není ideální situace. Trénovalo se na umělých hřištích, na hotelech se šetřilo, tak tam byla zima, seděli jsme v čepicích a bundách, nesvítilo se,“ vyjmenovává omezení.

„Nebezpečné to bylo akorát u benzinových pump, protože benzin nebyl, a když byl, tak se tam sešly třeba dva tisíce lidí. Takže jsme potom už chtěli mít dopředu natankováno. Jinak jsme se na nebezpečných místech moc nevyskytovali. I jezdit autem bylo dobrodružný, protože červenou zrovna nerespektujou. Taky často vypínali proud, tak jsme občas zůstali viset ve výtahu,“ vzpomíná na libanonské působení.

Přesto všechno Bejrút považuje za jedno z nejhezčích měst, které kdy navštívil. „Byl jsem tam rok a zamiloval si to tam. Můžete se koupat v moři a za půl hodiny jste v horách a můžete jít lyžovat. Ale raději bych tam už jel jen jako turista.“

Hokejové tréninky s fotbalisty

U fotbalu zůstal, ale aktivně ho už nehraje. Přesedlal na hokej, kde se na ledě a v kabině potkává s dalšími bývalými fotbalisty – Pavlem Kukou, Janem Kollerem nebo Jaroslavem Bednářem. „Už mě bolí kolena a na těch bruslích se tak hezky sklouznu. Když dám fotbal, tak tři dny sotva lezu, ale po hokeji jsem druhej den fit. A ten smrad v kabině je nádhernej,“ rozplývá se amatérský hokejista. „A co mi dělá dobře, že přijdu a vidím ty kluky, s kterýma jsem hrál fotbal.“

Scházejí se třikrát týdně. „Nemáme žádný realizační tým, realizujeme se sami. Když má někdo narozeniny nebo svátek, přinese třeba sekanou a máme se nádherně,“ pochvaluje si hokejové tréninky s bývalými fotbalisty.

Přijal by nabídku trénovat odvěkého rivala – Slavii? Jací jsou Japonci fotbalisti a jak ho vnímali jako trenéra z Evropy? Jak reagoval, když první český profesionální fotbalista oznámil, že je homosexuál? Poslechněte si v pořadu Alex a host.