Kdo je nejslavnější Středočech? Co takhle Miloš Forman?

18. únor 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Miloš Forman v Čáslavi

Na svém kontě má víc cen než jakýkoliv jiný český umělec. Pět jeho filmů získalo nominaci na Oscara za režii, a to ve čtyřech různých desetiletích. Miloš Forman se stal legendou. Možná nejslavnější Středočech současnosti oslavil 28. února 85. narozeniny. A při této příležitosti jsme se rozhodli vám populárního umělce představit v méně známém světle - jako hrdého rodáka z Čáslavi.

Z unikátních archivních záznamů, které vznikly při Formanově návštěvě v Čáslavi v roce 2008, jsme vybrali jeho vzpomínky na čáslavské období.

„Žil jsem tady vlastně jenom osm let, ale velmi silný zážitek mám třeba z místního divadla. Za války jsem tady byl s rodiči. A jako osmiletý kluk jsem viděl operetu Polská krev. Ve třetím dějství se najednou začali všichni zajíkat, přestali zpívat a brečeli. Po chvíli znovu začali zpívat, ale zase to nedokončili. Pak musel někdo přijít na jeviště, asi to byl ředitel, to už nevím, a omluvil se. To byl den, kdy Němci zakázali kulturu. Od druhého dne všichni herci, muzikanti, zpěváci, museli nastoupit do továren a pracovat pro vítězství Třetí říše,“ vzpomíná Forman.

Ani tenhle zážitek ho ale neodradil od umělecké dráhy. Ještě před emigrací v Československu natočil pět filmů, včetně Lásek jedné plavovlásky a Hoří, má panenko. Po emigraci přišly další perly: Přelet nad kukaččím hnízdem, Vlasy nebo Amadeus. Snímek o slavném skladateli natáčel v 80. letech v Československu.

„Pamatuju, když jsme natáčeli jednu scénu Opery ve Stavovském divadle. Šest set lidí v komparzu v kostýmech, v parukách. Bylo to 4. července, což je v Americe státní svátek. Připravili jsme scénu, zapálili jsme všechny svíčky, spustila hudba. Najednou se ale místo Mozarta ozvala americká hymna a shora se snášela americká vlajka. Já o tom nevěděl, to připravili zvukaři a technici, to byli Angličani. Lidi chvilku koukali, pak pochopili, o co jde, tak vstali, kromě asi padesáti různě rozesazených lidí, kteří na sebe koukali, co mají dělat. A hned jsme věděli, co jsou zač. Bylo jasné, že nás režim sleduje.“

Náměstí J. Žižky z Trocnova v Čáslavi, vlevo v rohu bývalá chlapecká škola
autor: sap
Spustit audio