Kdo se může stát pěstounem a jak?
Do konce roku 2013 se mají zrušit kojenecké ústavy. V České republice zatím poskytuje pěstounskou péči více než osm a půl tisíce rodin. Co dělat, když se někdo rozhodne stát se pěstounem? Co to obnáší a kam se má obrátit? Odpoví nám Halina Himmelová, ředitelka občanského sdružení Člověk hledá člověka, které se zaměřuje mimo jiné na rozvoj náhradní rodinné péče.
Kdo se může stát pěstounem? Jaká jsou pro to pravidla a kritéria?
„Pěstounem se může stát každý člověk, který je právně způsobilý, což znamená, že není zbavený odpovědnosti a práv, a který má čistý trestní rejstřík. Podmínek je ale víc. Potenciální pěstoun musí zažádat na obecním nebo krajském úřadě o to, že má zájem stát se pěstounem, a tam mu dají přesné podmínky, jak se jím stát a co absolvovat. Cesta na obecní nebo krajský úřad v místě bydliště je základ.“
Co člověka čeká od okamžiku podání takové žádosti? Jak například úřady zjistí, že se právě ten člověk o miminko dobře postará?
„Takhle naráz to nezjistí nikdo. Žadatel však po návštěvě obecního úřadu dostane příslušné pokyny, co udělat pro to, aby se mohl zařadit do registru žadatelů, který existuje tak jako registr dítěte. Jednou ze základních podmínek je, že je žadateli udělaná jistá diagnostika a psychologické testy. Tam se zjistí jeho kompetence, stabilita, rodinné vazby, které jsou předpokladem pro to, aby se mohl starat o malé nebo větší dítě.“
Jak dlouho pak dítě u pěstouna zůstává?
„Může zůstat navždy, ale stejně jako v ústavní péči zůstává do 18 nebo do 26 let podle toho, jestli studuje. Pokud ano, doba se prodlužuje až do ukončení středoškolského nebo vysokoškolského studia. Ideální je, když si pěstoun s dítětem vytvoří takovou vazbu, že ho dítě má opravdu jako svoji náhradní rodinu. Dost často si totiž ke své biologické rodině tak těsné vztahy nevybuduje.“
Jak je to s odměnou nebo příspěvkem od státu?
„Příspěvek od státu je zrovna v současné době v jednání. Doposud to bylo tak, že příspěvky, respektive odměny od státu spadají do odboru sociálních dávek. Teď se jedná o tom, a je to asi před schválením, že by pěstouni měli být odměňováni zcela jinak, podle jiného klíče. Dosud však dostává finanční podporu samotný pěstoun a hrazeny jsou i potřeby dítěte.
Pak je tam ještě jednorázový příspěvek v okamžiku, kdy je dítě svěřeno do pěstounské péče. Dávky jsou přesně rozděleny podle počtu dětí, podle jejich zdravotního stavu a tak dále.“
Existuje nějaká pravidelná průběžná kontrola pěstouna?
„Je to velice rozličné podle krajů i podle jednotlivých sociálních pracovníků. Sociální pracovnice, která má tuto agendu na starosti, se řídí zákonem o sociálně-právní ochraně dětí. Podle něj musí každé tři měsíce navštívit pěstounskou rodinu a zjistit, jaká je situace. Ideální stav by byl, kdyby měly sociální pracovnice víc času a pěstounské rodiny navštěvovaly častěji a eventuálně by jim nabízely i nějaké služby, které by rodina mohla využít.
To nás trochu pálí v českém systému. Právě ty služby, které by pěstouni potřebovali, zejména pokud pečují o zdravotně postižené dítě, nejsou a oni je musejí velice složitě vyhledávat. Sociální pracovnice by měla mít možnost pěstounům všechny potřebné služby nabídnout nebo je poslat tam, kde jsou k dispozici. Dost často to supluje neziskový sektor.“
