Kosa

Ta první, už zapomenutá, znamenala kštici, kadeř, pramen vlasů a měla stejný indoevropský základ kes- jako slova kosmatý a česat. To slovo se používalo také v podobě kosma, Slovník spisovného jazyka českého uvádí větu z Nerudy: "cizinec z divnou kosmou" a ze Staška "kosma dlouhých šedin". Druhá kosa nemá na první pohled s vlasy, chlupy ani s česáním nic společného, je to, cituji ze slovníku "hospodářský nástroj na sečení (kosení) obilí a pícnin", dále "řezací nůž řezaček a žacího stroje", také "nůž na koželužské zpracovávání kůže" a konečně za čtvrté "přirozená hráz oddělující mořský záliv. Na otázky, jak vzniklo slovo kosa v těchto významech a zda je tato kosa jazykově příbuzná s kosou jako kšticí, nemají etymologové jednoznačnou odpověď. Není úplně jasné ani to, které z nepochybně příbuzných slova kosa a kosý bylo dřív. Zda kosa dostala své pojmenování proto, že její pracovní část je šikmá neboli kosá, nebo zda to bylo naopak a přídavné jméno kosý vzniklo z toho, že kosa seká šikmo neboli kose.

Michal Novotný

Jisté je, že také slovo kosa jako pojmenování nástroje je původem indoevropské a že stejně jako kosa ve významu kštice pochází ze základu kes-, tentokrát ve významu řezat. Etymologové jen nevědí, jestli kes- jako řezat a kes- jako česat a také škrábat byla pro naše indoevropské předky dvě slova nebo jen slovo jedno. Na závěr dnešního povídání ještě pár slov o dvou významech slovesa česat, na které jsme teď několikrát narazili. Česat, jak víme, znamená nejen upravovat si vlasy, ale té sbírat ovoce. Což souvisí takto: Nejprve byla úprava vlasů, která se dělá pomocí hřebene, a protože drobné ovoce, například borůvky ale dříve také lesní jahody a maliny, se sklízely pomocí nástroje podobného hřebeni, začalo se sběru drobného ovoce říkat česání. Později se význam slova rozšířil na sklízení jakéhokoliv ovoce i toho, které se nečeše pomocí hřebene. Tak to aspoň vykládá Václav Machek ve svém slovníku.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz.