Kšandy a šle

Zakulisí slov podruhé

Dnes budu mluvit o jazykovém zákulisí zajímavých slov kšanda a šle. Kšanda je podle Slovníku spisovného jazyka českého za prvé popruh, například u trakaře, a za druhé, zpravidla v množné, přesněji pomnožné, podobě kšandy jde o šle. Když se podíváme do téhož slovníku na heslo šle, dozvíme se jednak to, co jsme i tak věděli, že totiž šle jsou "dva (pružné) pásky nošené přes ramena k držení (pánských) kalhot" nebo také "součást ženského oděvu (zástěry n. sukně) v podobě pruhů látky vybíhajících přes ramena", ale přečteme si zde i informaci ne zcela známou, že šle jsou za druhé také "řemení, postraňky koňského postroje".

U obou výrazů slovník uvádí i jejich nářeční podoby, kšandě se říkalo i šanda a šlím také šlehy či šleh. Pokud jde o původ, myslím, že většina Čechů se domnívá, že kšandy jsou slovo takzvané cizí, nejspíš německé, zatímco šle je výraz domácí. Slovo šle má nepochybně abych tak řekl lepší pověst, Slovník spisovného jazyka českého ho pokládá za plně spisovné, kdežto ke kšandám připojuje poznámku, že je to slovo patřící do obecné češtiny, že tedy plně spisovné není. Lepší pověst výrazu šle však nezpůsobil jeho eventuální domácí původ, pravděpodobně tu hrála roli jeho zvuková podoba. Zní neutrálně, možná přímo libozvučně, kdežto kšandy mají vlastnosti mnoha slov přejatých z němčiny: působí expresívně, v tomto případě žertovně až komicky, což se do spisovné češtiny jaksi nehodí.

Michal Novotný

Před chvilkou jsem domácí původ slova šle označil za eventuální a teď musím říct, že není ani eventuální, že slovo kšandy sice opravdu pochází z němčiny, ale také jeho domnělý překlad do češtiny v podobě šle je německý. Zítra budu v tématu pokračovat, povíme si, z kterých německých slov výrazy kšanda a šle pocházejí a možná se dostane i na pozoruhodné slovní spojení uříznout si kšandu.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz