Květina

Nejprve k původu slova květina. To, stejně jako výrazy květ, kvítko, květenství, květena, květináč a třeba květinářství, rozkvět a vzkvétat, patří do jedné rodiny se slovesem kvést. Což je všeslovanské sloveso, které praslovansky znělo kvisti, a to nemělo daleko ke svitěti. Když to přeložíme do současné češtiny, můžeme trochu zjednodušeně říct, že kvést a svítit bylo vlastně jedno slovo, jehož východiskem byl indoevropský kořen kueit- zářit. Václav Machek ve svém etymologickém slovníku vysvětluje blízkou příbuznost, vlastně původně totožnost slov svítit a kvést, tím, že sloveso kvést se nejprve začalo používat o prvních jarních květinách, které kvetou bíle a v jarní přírodě doslova svítí, tedy o sněženkách, bledulích, sasankách a o bíle až zářivě kvetoucích ovocných stromech. Také o žlutě kvetoucích pampeliškách, které v loukách září a svítí o něco později, Machek soudí, že by mohly mít vliv na to, že slovo kvést vzniklo ze slova svítit, zářit. Že tohle všechno není spekulace, že kvést opravdu původně znamenalo bíle zářit, dokazuje slovní spojení prokvetly mu vlasy, které dosud používáme pro vlasy, které začínají šedivět; první bílé vlasy v původně tmavých opravdu svítí, září, podobně jako sněženky v předjarní krajině.

Michal Novotný

Vidím, že ke kytkám, kytičkám a kýtám se dnes už nedostanu, tak už jen řeknu, že hezké slovo květena pro rostlinstvo vymyslel v 19. století svérázný obrozenecký učenec Karel Slavoj Amerling. Také zvířena je Amerlingovo slovo. Za záhadu lze pokládat, že se v češtině udržela právě jen tato dvě Amerlingova slova, zatímco stejně utvořené výrazy Horněna, Kamena, Zeměna a také Liděna, což znamenalo lidstvo, jsou zapomenuty a dnes nám připadají komické.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz