Lebedit si

30. červen 2003

Jsme teď v ročním období, které většina z nás má raději než období jiná. Bereme si dovolenou, odpočíváme, lebedíme si na březích moří, řek a rybníků o přehradách nemluvě. Takže si dnes promluvíme o českém slově lebedit si.

Jako obvykle, nejprve se podíváme do Slovníku spisovného jazyka českého na přesný význam tohoto hezkého slova. V hesle lebedit si se dočteme, že to expresívně znamená libovat si, hovět si, pochutnávat si. Jako příklady užití se ve slovníku uvádějí věty "lebedí si ve stínu lesa" a "lebedí si na sladkostech". Dále se ve slovníku píše, že toto sloveso se vyskytuje i s předponami po- a u-, takže si můžeme polebedit a také se občas někde ulebedíme.

Jak víme, existuje i podstatné jméno lebeda ve významu, cituji ze zmíněného slovníku, "libování si, lahoda, pohovění si, pochutnání". Jako příklad slovník uvádí větu: "To není žádná lebeda, to je dřina". Lebeda se objevuje také v často používaných rčeních jako "dát si do lebedy", tedy dopřát si jídla a pití podle libosti, a "kecat si do lebedy", tedy tlachat. Tato dvě rčení však podle Slovníku spisovného jazyka českého s významem lebeda rovná se libování si vůbec nesouvisejí, lebeda je prý v tomto případě zhrubělá zkomolenina slova lebka ve významu hlava.

To už tedy máme dvě různé lebedy a ještě jsme nezmínili tu třetí. Rumištní plevel latinským jménem Atriplex.

Otázky, na které bych dnes měl odpovědět, tedy znějí: Jak vzniklo sloveso lebedit si a jak souvisejí všechny ty lebedy, které v češtině existují. Rovnou řeknu, že odpovím jen velmi částečně. O slovese lebedit se ví, že existuje jen v češtině, v žádném příbuzném jazyce žádný podobný výraz podobného významu nenajdeme. Dále se ví, že v Jungmannově slovníku se toto sloveso vyskytuje ve významu jasnit, věta "Měsíc se vylebedil" prý znamenala, že měsíc se vyjasnil. Se souvislostí dnešního lebedění a dřívějšího jasnění si však současní etymologové nevědí rady. Jediné, co dokáží říct, je, že sloveso lebedit si snad nějak souvisí se slovesem labužit. A také to, že lebeda, ta rostlina rostoucí na rumištích, s lebedou jako labuží a ovšem ani s lebedou jako lebkou čili hlavou, nemá nic společného. Lebeda co rostlina však také nemá jak se učeně praví "přesvědčivou etymologii" Snad prý to pojmenování pochází z indoevropského kořene elbh- , bílý, z něhož je také slovo labuť. Lebeda má šedavě bílé listy.

Tolik o etymologicky nejasných slovech lebedit si a lebeda.

autor: Michal Novotný
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

Karel Klostermann Ze světa lesních samot

Ze světa lesních samot

Koupit

Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.