Legendární šuei - ču -žou z Číny z Vodičkovy ulice, které má rád Karel Gott, ochutnala Marcela Březinová

Legendární šuei - ču -žou z Číny z Vodičkovy ulice

Setkali jsme se s původním kuchařem z čínské restaurace ve Vodičkově ulici Václavem Malíkem. Ten v současné době dohlíží nad přípravou čínských pochoutek v restaurantu Zelená zahrada v Praze. Naďa Konvalinková a Patrik Rozehnal se od něj učili postup přípravy slavného šuei - ču –žou z vepřového masa. Jídlem byla nadšená i zpěvačka Marcela Březinová, která přišla ochutnat a vyprávět o jídle.

Vepřové šuei – ču –žou

Ingredience na 3 porce:

450 g vepřové kýty (150 g na 1 porci)

½ pórku

20 dkg bílého spařeného zelí

1 dl slepičího vývaru

50 ml sojové omáčky

20 ml rýžového vína

3 g wei-su (výtažek z rýže)

sečuánský nebo jamajský pepř

chilli papričky

1 lžička tekutého škrobu

1 vejce

vepřové sádlo na smažení

Postup:

Maso nakrájíme na tenké malé plátky, aby se maso mohlo dělat jen krátce a bylo měkké.

Pak maso naložíme na půl hodiny do tekutého škrobu a vajec. Mezitím si spaříme v horké vodě hlávkové bílé zelí. Jen chviličku, aby křupalo, a propláchneme ho studenou vodou a nakrájíme na větší kostky. Stejně tak na větší kusy nakrájíme čerstvý pórek.

Do pánve wok dáme velké množství vepřového sádla, mírně ho rozpálíme a maso rychle orestujeme. Maso musí v oleji plavat. Po krátkém orestování olej slijeme přes cedník.

Teprve potom přidáme k masu pórek a zelí, zalijeme rýžovým vínem, přidáme sojovou omáčku a trochu vývaru. Dochutíme špetkou wei-su a zatáhneme tekutým škrobem.

Poté stáhneme z ohně, maso vyjmeme na talíř. Do pánve wok, kde se dělalo maso přidáme znovu trochu sádla a orestujeme na něm po dobu pár sekund rozdrcené chilli papričky a vypražený rozdrcený pepř. Pak tím přelijeme maso už na talíři.

Podáváme s dušenou rýží a k tomu můžeme pro pikantnost podávat ostrou omáčku.

Čmunč  - ostrá omáčka k zostření pokrmu:

Na jeho přípravu potřebujeme sojovou omáčku, vodu, rýžové víno, tekutý škrob, wei-su, cukr a  sůl.

Václav Malík

S kuchařinou začal v Interhotelu Moskva a po dvou měsících nastoupil do čínské restaurace ve Vodičkově ulici v Praze. To se psal rok 1967. Říká, že vyzkoušel stovky čínských receptů, ale ujal se jich jen zlomek. Některým, třeba takového Buddhově ruce, nepřišli Češi na chuť. On sám má nejraději guláš. Na vaření si nejčastěji bere mačetu.

Dnes dohlíží nad dodržováním původních receptů v restaurantu Zelená zahrada v Praze na pomezí Vinohrad a Vršovic.