LEGRACE

2. březen 2004

Posluchač Vladimír Zborník mi před nedávnem poslal potěšující e-mail o tom, jak rád poslouchá tuto mou rubriku. A navrhl mi, abych někdy pohovořil o pojmenováních legrace a sranda.

Jsou to především svým původem skutečně zajímavá slova, a tak přání pana Zborníka vyhovím opravdu rád. Výraz legrace se ve Slovníku spisovného jazyka českého charakterizuje jako "zábava, švanda" a uvádějí se tam tyto příklady použití: "dělat něco jen z legrace", "ten člověk je samá legrace", "dělat si s někoho legraci", "je lidem jen pro legraci". Ve slovníku se také dočteme, že existují i slova lekrace, legrácka, legracinka, legránka, legračka a legranda, která bychom snad mohli označit za zkomoleniny základního slova legrace. Přičemž ale už i slovo legrace je vlastně zkomolenina, za středověku se školním přestávkám říkalo rekrací.

Ano, ze středověkého latinského pojmenování školních přestávek recreatio, které mělo význam osvěžení, občerstvení, zotavení a z něhož máme i slovo rekreace, vzniklo nejprve podstatné jméno rekrací, které se pak postupně změnilo na legrace. Dnešní význam slova legrace vznikl ze skutečnosti, že už za středověku se žáci při školních přestávkách osvěžovali zábavou, humorem, srandou.

A jsme u druhého slova, o němž se chce něco dovědět náš posluchač Vladimír Zborník a jistě nejen on. Sranda je dnes asi nejpoužívanějším synonymem pro zábavu a legraci, jistě používanějším než abych tak řekl slušnější slova švanda či psina. Jazykově souvisí s vulgárním slovesem označujícím kálení, ale mnozí jeho vulgární přídech už dnes ani necítí, v Rejzově etymologickém slovníku se přímo píše, že toto slovo vulgární přídech už ztratilo. Přesto jistě dostanu nejméně jeden dopis, který bude protestovat, že výraz sranda užívám ve veřejnoprávním rozhlase. Jako zatím vždycky, když jsem to zkusil. Obvykle odpovídám, že slovo sranda, přímo jako terminus technicus, používali už Voskovec a Werich, a to že byli nějací znalci češtiny. A dodávám přes padesát let starý citát od velmistra češtiny Pavla Eisnera: "Slovo nesalónní, ale co mám dělat, když je s ním taková švanda." Ano výraz sranda vznikl z onoho vulgárního slovesa podle slova švanda. Což je výraz, který si, už kvůli Švandovi dudákovi, zaslouží samostatnou rubriku.

autor: Michal Novotný
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?