LES

Václav Machek ve svém slovníku píše, že původně byl les jen listnatý stromový porost, bor že byl les sosnový, hvozd horský, háj les kultovní, zahájený, tedy ohrazený a běžným způsobem nepřístupný, a lesu vůbec že se říkalo doubrava, což je ovšem od slova dub. Slovo les má s největší pravděpodobností indoevropský původ, podobná slova se vyskytují nejen ve slovanských jazycích, ale i ve staroangličtině, kde laes je louka, pastvina, a ve starosaštině, kde laes je údolí. Jisté je, že naši předkové užívali slovo les také ve významu dřevo, dříví, říkali tak například i vorům, existují texty, v nichž si můžeme přečíst, že "les duol plavili". Ostatně také slovo lešení vzniklo ze slova les ve významu dřevo. Lešení je vyrobené z dříví. Výraz les se vyskytuje i v několika úslovích a slovních obratech. Mluvíváme o lesu zdvižených rukou, chodíváme na to od lesa, nosíme dříví do lesa, víme, že když se kácí les, lítají třísky a že kdo se bojí, nesmí do lesa. Úsloví pro stromy nevidět les se mně osobně velmi líbí, až básnicky přesně vyjadřuje situaci, kdy přeceňujeme detaily na úkor celkového pohledu, přehlížíme podstatu, protože se zaměřujeme jen na jednotlivosti. Kolem tohoto úsloví je docela obsáhlá literatura, hned několik odborníků se zabývalo tím, jak vzniklo. Obvykle se píše, že je to původně úsloví německé, znělo den Wald vor Bäumen nicht sehen a prvně se objevilo roku 1768 v knize Musarion spisovatele Christopha Martina Wielanda. Jsou ale autoři, kteří úsloví spojují s ještě starším německým básníkem Hagedornem, další původ úsloví našli ve vyprávění francouzského spisovatele Gaularda už v 16. století, jiní vědí, že podobné úsloví existuje i v angličtině.

Michal Novotný

A nejspíš je to tak, že prvním autorem je Ovidius. Ten má ve svých Žalozpěvech větu Frondem in silvis non cernere, tedy doslova Nevidět listí v lesích, což si pozdější autoři přizpůsobili na dnešní "pro stromy nevidět les".

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz