LÍSKA

Stejné slovo, jak všichni víme, se užívá i jako pojmenování "vysokého keře se samčími květy v jehnědách, jehož plody jsou (lískové) oříšky". Pak máme ještě také slovesa lískat a lísknout, která užíváme ve významu bít, tlouct, a sloveso zlískat se, což je jedno z mnoha synonym pro stav po požití nadměrného množství alkoholu.

Moje obligátní otázka zní, zda mají všechna tato slova jazykově něco společného. U lísky jako keře a u lískání jako bití je to jednoznačné. Liskání je bití lískovými pruty; ty jsou k takové činnosti vhodné. Určitě sem patří také zlískání, přivedení se do stavu jisté nepříčetnosti pomocí alkoholu. Kdo je zlískaný, vypadá jako by byl zbitý, ztlučený, třeba lískovými pruty.

Odpověď na otázku, zda je líska jako keř také příbuzná s lískou jako nízkou bedýnkou na ovoce, už úplně jednoznačná není. Odborníci vědí, že keř líska se ve všech slovanských jazycích jmenuje podobně; chorvatsky například lijeska, srbsky léska, rusky leščína, což pochází od praslovanského lěska. Jak ale vzniklo praslovanské slovo, odborníci nevědí přesně. "Často se spojuje," píše Jiří Rejzek ve svém Českém etymologickém slovníku, "s lěs s možným výkladem (užitkový) keř rostoucí v lese (někteří však naopak vyvozují název lesa od názvu keře)." Takže buď se lesy jmenují podle lísek nebo naopak lísky podle lesů. Z obojího ovšem plyne, že líska je keř, který v našich krajích, na rozdíl třeba od ořešáku, od ořechu vlašského, tedy z Itálie pocházejícího, roste od pradávna.

Slovo líska označující bedýnku na ovoce je určitě zdrobnělina, ve staré češtině se tomuto předmětu říkalo lésa, praslovansky pak lěsa. A toto slovo asi opravdu souvisí s pojmenováním keře s chutnými oříšky. "K pletení podobných věcí se používalo lískového proutí," píše Jiří Rejzek v už zmíněném slovníku.

K dnešnímu tématu ještě mohu dodat, že do příbuzenstva patří i slovo, do kterého bychom to na první pohled neřekli, totiž podléška. Této jarní květině naši předkové říkali podléska či podlíska, protože prý roste hlavně pod lískami.