Loučka u Litovle na Olomoucku se chlubí údajně nejstarší sochou Masaryka v naší republice

4. duben 2020

Sochy Tomáše Garrigue Masaryka, menší či větší, vyrostly za první republiky téměř na každém městě a vesnici. Vztyčovaly se hlavně ve dvacátých a třicátých letech. Malá obec Loučka u Litovle na Olomoucku se však pyšní tím, že má Masarykovu sochu na své návsi už od roku 1919. Místní tvrdí, že je nejstarší vůbec. Odborníci přiznávají, že je to nejisté, ale rozhodně jde o jednu z nejstarších v republice.

Od počátku své existence byla obec Loučka výrazně česká. V roce 1900 zde mezi 466 obyvateli bylo pouze šest, kteří se hlásili k německé národnosti. Kolem přelomu 19. a 20. století se začaly rozvíjet aktivity místních spolků. V roce 1900 vzniklo mlékařské družstvo, o dva roky později sbor dobrovolných hasičů a nechyběl ani divadelní spolek a jednota Sokola. V roce 1912 byla pak postavena nová budova české školy, která se stala jedním z center společenského života v obci.

Vypukla I. světová válka a mnoho místních mladých mužů muselo narukovat na světová bojiště. Patnáct z nich se nevrátilo a jejich jména a fotografie dodnes zdobí průčelí zdejší kaple. A v této situaci se do Loučky dostala zpráva z nádraží v Cholině, že 28. října 1918 byla v Praze vyhlášena Československá republika.

Obyvatelé ryze české vesnice tuto zprávu nejenže přivítali, ale rozhodli se vybudovat na počest prvního prezidenta nového státu důstojný pomník s jeho bustou. Za stavbou stáli zejména místní Sokolové. Oslovili zručného kameníka Josefa Hemzala z Konice, zda by sochu nevytvořil. Josef Hemzal byl klasický kameník, který ale zvládal i figurální tvorbu. Do Konice přišel z Lažan, kde se oženil a založil kamenickou dílnu. Ta mimochodem zásluhou jeho pravnuka existuje dodnes.

Oslovený kameník se pustil do práce a poměrně rychle stvořil docela zdařilou bustu přibližně v životní velikosti. Byla vytesána do pískovce a na soklu měla nápis Masaryk. Busta pak byla uložena na jehlan z žuly a v létě roku 1919 slavnostně odhalena.

Loučka se tak stala jednou z prvních obcí, kde měli bustu prezidenta. O deset let později přijel sám Masaryk do nedaleké Litovle a Senice na Hané. Do Loučky se však nepodíval, což je škoda. Bylo by velmi zajímavé zjistit, co by říkal na svou povedenou podobu vytesanou v kameni. Socha byla centrem společenského života. Okolo se slavily různé obecní události i velká výročí. Stála zde dvacet let až do obsazení Protektorátu Čechy a Morava německými vojsky.

Masaryk se musel dvakrát schovat ve studni

V roce 1939 hrozilo, že ji německá okupační správa nechá strhnout. I proto opět místní členové Sokola neváhali a bustu z podstavce sňali. Ta pak přečkala válečná léta ukrytá v obecní studni. Nutno říct, že většina obyvatel obce o ní věděla, přesto se však o ní Němci nedozvěděli. V roce 1945 se tak Masaryk na podstavec za velkých oslav mohl vrátit.

Jenže to nebylo poslední cestování sochy. Přišel komunistický převrat a Masaryk byl opět mocipánům trnem v oku. Než stačily zasáhnout stranické orgány, putovala socha opět do obecní studny. Vydržela tam tentokrát mnohem déle, až do konce šedesátých let. V atmosféře uvolňování pevných otěží se první prezident mohl zase vrátit na podstavec. Jenže přijely ruské tanky a nechybělo mnoho a socha opět putovala do studny.

Nakonec však ve vsi se staletou zemědělskou tradicí zvítězil zdravý selský rozum nad ideologií a socha už na podstavci zůstala. Nijak zvlášť se na ni neupozorňovalo, ale koupeli se tentokrát ubránila. A tak mají v Loučce nejen jednu z nejstarších soch Tomáše Garrigue Masaryka u nás, ale do roku 1990 kdy se začaly ty další sochy vracet na původní místa, i jednu z mála jeho soch, které byly na veřejných prostranstvích i za minulého režimu.

A stojí zde dodnes. Prostranství kolem je krásně upraveno a pan profesor shlíží moudrým pohledem na všechny, kdo se pod ním zastaví.

A upravena je i obecní studna, zapuštěná do zdi jednoho z domů v horní části obce. Je ukryta za dřevěnými vrátky a na požádání do ní můžete nahlédnout. Voda je prý spíše užitková, nicméně někteří se zkusí i napít. Zda si odnesou spolu s vodou zárodky humanismu, demokracie a svobody, které Masaryk hlásal, se však zjistit nepodařilo.

autor: kbz
Spustit audio