Loutkoherec František Pešán ví, že každá loutka má svou duši

3. září 2021

František Pešán získal vztah k loutkovému divadlu po svém dědečkovi. Když jako dospělý na půdě nalezl dědovi staré loutky, o jeho další životní cestě bylo rozhodnuto. Jeho první loutková představení byla pro děti, ale postupně vytvořil úspěšný větší soubor, se kterým připravil více než 20 představení. Za svůj život vytvořil 700 loutek a marionet.

František Pešán nejprve vystudoval textilní školu ve Dvoře Králové a nějakou dobu pracoval také pro filmový tisk a jako kolorista. Původně se ve svém volném čase věnoval hudbě a hrál o víkendech v libereckém orchestru.

Jednou ale našel na půdě po dědečkovi staré loutky a to změnilo jeho život. Divadlo měl zkrátka v krvi. Dědeček byl malířem, restaurátorem obrazů, a přitom vyřezával loutky. Divadlu a výtvarnému umění se věnoval i tatínek. Jeho první jeviště bylo v rodném Klášteře Hradiště nad Jizerou. V budově obecního úřadu, v sále, kde je dnes svatební síň, viděly děti z místní základní školy jeho první představení, které připravil s miniaturním souborem skládajícím se z pouhých tří členů.

O skvělý start se postarala Čapkova pohádka „Loupežník“. Loutky vzbudily zájem dětí a chtěly si divadlo vyzkoušet samy. František Pešán pozorně sledoval, které dítě je na vedení loutek šikovné a postupně získával další a další zájemce. Nakonec se k dětem přidávali i dospělí a soubor se začínal rozrůstat, až se ustálil na počtu 12 členů.

Loutky, které oživnou a mají ducha

S novým souborem bylo nutné hledat i nové prostory. Mnichovohradišťská scéna se stala pro pana Pešána druhým domovem. Pod vedením pana Pešána postupně připravili více než 20 představení, vyhráli několik soutěží amatérského loutkového divadla a jezdili i na zahraniční zájezdy.

Bylo také potřeba vyřešit výrobu a přípravu loutek. To byl hlavní problém. Nakonec se podařilo najít i ochotné švadlenky, které se ujaly niterné a náročné práce a pro loutky ušily krásné kostýmy.

František Pešán dosud vyrobil na 700 loutek a marionet, které dnes hrají i v jiných souborech, například v Rakovnickém nebo Hořovickém loutkovém divadle. Úspěch mají především metrové marionety, které v obličeji dokonale vystihují danou postavu a celkový dojem dotváří pečlivé kostýmy. Pan Pešán ale ví, že úspěch je v celku. Proto během představení dbá i na kvalitní hudbu.

Albrecht z Valdštejna má úspěch i po více než 400 letech. Ovšem tentokrát jako loutka

Nejraději vzpomíná na představení, které mu vyhrálo první cenu na soutěži amatérských divadel v Hořovicích – Aladinova kouzelná lampa. Velkou oblibu má i nová hra k nadcházejícímu výročí narození Albrechta z Valdštejna, kterému patřilo celé mnichovohradišťské panství. Jeho loutka je jako živá a když Albrechtovi z Valdštejna František Pešán propůjčí i svůj hlas, běhá až mráz po zádech.

Dnes už František Pešán připravuje pouze představení spolu se svým vnukem. Jak ale přiznává, v mnohém je to i těžší. Vše musí být do detailu připraveno. Společně připravují i hudbu k představení a menší obsazení naopak umožňuje hrát více v terénu. Například na nejrůznějších jarmarcích. Za svůj celoživotní přínos získal Cenu města Mnichova Hradiště 2020.

autor: Markéta Vejvodová | zdroj:
Spustit audio

Související