Lubomír Procházka nechal ve Skanzenu Vysoký Chlumec otisk své osobnosti

24. červen 2022

Vznik Muzea vesnických staveb středního Povltaví se sídlem ve Vysokém Chlumci je úzce spojený s významnou osobností oblasti etnologie - PhDr. Lubomírem Procházkou. V letech 2000 - 2020 do skanzenu vybral a zajistil přesun 24 objektů. Zúročil zde veškeré své zkušenosti i znalosti z oblasti etnologie i lidového stavitelství. V roce 2021 mu byla prezidentem republiky udělena medaile architekta Josifa Plečnika.

Lubomír Procházka nejprve v letech 1975 – 1980 absolvoval Filozofickou fakultu UK v Praze, obor národopis – dějepis. V r. 1978 nastoupil jako tajemník pro ediční činnost tehdejšího Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV v Praze (dnešní Etnologický ústav AV ČR Praha, se kterým dosud průběžně spolupracuje. V letech 1991 – 1999 působil jako samostatný odborný pracovník ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy. Od roku 1999 až do současnosti pracuje v Hornickém muzeu Příbram.

Čtěte také

Je zakladatelem Muzea vesnických staveb středního Povltaví se sídlem ve Vysokém Chlumci u Sedlčan a v letech 1999 - 2021 zde působil jako vedoucí. Je zároveň spoluautorem ideového záměru skanzenu a koncepci výstavby odborně i organizačně zajišťoval. Postupně začal vybírat jedinečné objekty lidového stavitelství a od roku 2000 až do roku 2020 do skanzenu zajistil přesun 24 staveb.

Je členem správní rady Českého svazu muzeí v přírodě a členem vědeckých rad nejvýznamnějších muzeí v přírodě v ČR. Je autorem i spoluautorem mnoha významných publikací a studií tematiky lidového stavitelství. V roce 2021 byla L. Procházkovi udělena prezidentem republiky medaile architekta Josifa Plečnika za celoživotní přínos k ochraně lidové architektury a za vybudování Muzea vesnických staveb na Vysokém Chlumci.

Výzva, která přišla ve správný čas

Pro Lubomíra Procházku byla nabídka funkce vedoucího skanzenu ve Vysokém Chlumci hozenou rukavicí. Byla to výzva. Zpustošený areál byl členitý a skrýval velký potenciál. Ze všeho nejdříve ale bylo nutné odstranit náletové dřeviny a skládky, areál oplotit a shánět údržbáře. Oproti vědecké a odborné práci v muzeu byl najednou hozen do praxe, kde mohl zúročit všechny svoje vědomosti.

Poprvé si význam své práce začal skutečně uvědomovat v roce 2000, když přenesl a postavil první objekt, který se v roce 2002 zpřístupnil veřejnosti. Bylo to dům čp. 4 z Obděnic. Ostatně oblast středního Povltaví je v rámci středních Čech jedinečná značným počtem zachovaných objektů lidového stavitelství i specifickou architekturou. Lubomír Procházka začal postupně vybírat další cenné objekty, kterým hrozil zánik.

Rozebrat, převést, složit. Zní to jednoduše, ale…

Na každý přesun bylo nutné připravit detailní projekt a četné administrativní úkony, výběrová řízení na dodavatele a subdodavatele i samotnou kolaudaci apod. Skutečný stav objektu se navíc pozná teprve ve chvíli, kdy se rozebere. Nejprve se odvezou detaily, střešní krytina a krov. Jednotlivé trámy se očíslují a dílčí etapy rozebírání a demontování stavby se fotograficky dokumentují.

Fotografie jsou pak při sestavování cenným dokladem, jak který prvek vypadal a kde přesně byl umístěn. Ve skanzenu Vysoký Chlumec se pak po převozu veškeré díly stavby umístili na pozemek a začala zevrubná kontrola. Bylo nutné pečlivě rozhodnout, co vše je možné z daného objektu zachránit a renovovat a co je již nutné zcela nově nahradit. To někdy bylo těžké rozhodování. Hlavním cílem totiž bylo zachovat maximum autenticity daného objektu, přitom objekt do budoucna zachránit a zavčas se vyhnout nákladnějším opravám v budoucnu.

Radost z dokončeného díla

Jak dnes zpětně hodnotí, celý záměr i koncepci skanzenu se podařilo naplnit i díky stálému týmu lidí, kteří dobře spolupracovali. Mezi nimi rád vzpomíná na projektanta Ing. Petra Dostála, se kterým ho vázala dlouhodobá spolupráce.

Čtěte také

V letech 2019 a 2021 byly do skanzenu přenesené poslední dvě stavby. Obytné roubené stavení čp. 5 se zděnou stodolou z osady Řikov z okrese Benešov a zajímavé hospodářské stavení čp. 13 z obce Mokřany u Nechvalic na Sedlčansku s kamennými chlévy v přízemí, a třemi většími roubenými komorami přístupnými pavlačí v patře. Jedná se o skutečné unikáty. Bylo to skutečné vyvrcholení výstavby celého skanzenu. Právě z realizace a přesunu dvou posledních stavební měl Lubomír Procházka největší radost. Z toho, že se mu podařilo skanzen dobudovat.

Kuchyni stěhoval jeřáb

Dnes již s úsměvem vzpomíná i na některé pikantnosti přesunu staveb. Například když se jeřábem u dvou objektů stěhovala část černé kuchyně a klenby o váze 32 tun a speciální stotunový jeřáb se musel na tuto část přesunu extra shánět.

Lubomír Procházka v Hornickém muzeu Příbram pracuje nyní pouze na částečný úvazek. Když dnes přijede do skanzenu, má krásný pocit a radost z toho, jak je postaven. To se nedá popsat, ví, že to z tohoto místa už nikdo nevezme.

Uznání získal i od svých kolegů, kteří si byli vědomosti náročnosti práce. Skanzen Vysoký Chlumec ve své podobě vznikl zcela jistě i díky povaze Lubomíra Procházky. Ví totiž o sobě, že má ve zvyku věci dotáhnout a dokončit.

Spustit audio

Související