Lukáš Pollert: Myslím si, že děti jsou boží dary

5. květen 2020

Bývalý vrcholový sportovec a olympijský vítěz Lukáš Pollert se sportu věnuje už jenom rekreačně. Nejvíce času mu nyní zabírá práce a rodina. Pracuje jako lékař-anesteziolog na jednotce intenzivní péče kardiochirurgie Fakultní nemocnice v Motole a je otcem šesti dětí.

Současná situace spojená s epidemií koronaviru ovlivnila také práci Lukáše Pollerta. Fakultní nemocnice v Motole, kde je členem anesteziologického týmu, vyčlenila jednotku intenzivní péče kardiochirurgie pro nejtěžší případy pacientů, kteří onemocněli Covid-19: „Takoví ti nejtěžší pacienti, kteří jsou na plicních ventilátorech nebo na mimotělním oběhu, tak ti by leželi tam. A už rovnou říkám, leželi. Po celou dobu, kdy je tento režim u nás zaveden, jsme zde měli čtyři takové pacienty. Jeden byl na mimotělním oběhu a ostatní na plicní ventilaci,“ přibližuje konkrétní situaci Lukáš Pollert.

Xavera zajímalo, jaká je u těchto případu role anesteziologa: „Ten se stará o respirační selhání, tedy o umělou plicní ventilaci. Musí zajistit dýchací cesty, to právě dělá jenom anesteziolog a musí zajistit okysličení pacienta. Nemocné plíce v těchto případech nahrazuje přístroj, který do nich vhání kyslík v daleko větší koncentraci, a my ještě doufáme, že se kyslík skrz plíce dostane v nějaké rozumné míře i do krve. Pokud se tak nestane, musíme zavést kanyly a spustit mimotělní oběh, kdy krev vyjmeme z pacienta a okysličíme. A to je už poměrně invazivní výkon,“ vysvětluje Pollert.

Fakultní nemocnice v Motole podobně jako jiná zdravotnická zařízení také omezila některé původně plánované výkony a operace. Pro Lukáše Pollerta, který je zároveň členem plicního transplantačního týmu, to znamená i méně výkonů při těchto náročných operacích, které považuje za vrchol umění v medicíně.

K současnosti, kdy se stará i o pacienty, kteří koronavirem onemocněli, přistupuje pragmaticky: „V naší nemocnici bylo zatím přijato celkem šestnáct pozitivních pacientů na Covid-19, což na zařízení naší velikosti není tak mnoho. Vždy, když se objeví infekční onemocnění, tak k němu přistupujeme obdobně. Máme ochranné obleky, používáme štíty, takže samozřejmě tohle oblékání známe. Samozřejmě teď toho bylo trochu více. K akutním pacientům, kteří přijeli záchrankou a špatně se jim dýchalo, se přistupovalo, jako by ten koronavirus postižený měl. Pracovat v ochranném oblečení je sice nepříjemné, člověk se v tom trochu potí a některé akutní výkony při příjmu se dělají hůře, ale dá se to zvládnout,“ říká lékař.

Má šest dětí, ale velkou rodinu neplánoval

Lukáš Pollert teď, kromě práce, tráví více času také se svojí rodinou. Přestože se mu první dítě narodilo až po třicítce a velkou rodinu si předem neplánoval, je otcem už šesti dětí: Emy, Jana, Toníčka, Metoděje, Juliany a Ley. Nebránil by se ani příchodu dalšího potomka. Říká totiž, že děti jsou boží dary.

Ve velké rodině se však musí řešit i více problémů, a to zejména v nynější době, kdy děti nechodí do školy: „Je to samozřejmě náročné, hlavně s dětmi, které mám na prvním stupni, tam ta samostatnost, zvláště v rámci online vyučování, není ještě tak veliká. Pro starší děti už je to snadnější, ty to zvládají samy. Co je ale zajímavé, že jak si teď děti nechodí tak často hrát ven nebo třeba do různých kroužků, tak se stmelily a také si spolu více hrají, což jsme dříve s manželkou tak nepozorovali. Teď je vlastně celá rodina více u sebe,“ vidí i pozitiva současnosti Lukáš Pollert.

Lukáš Pollert se snaží dávat svým dětem možnost, aby se věnovaly různým zájmům, od umění až po sport. Jak se mu to daří, a zda některý jeho potomek zdědil po otci výrazný sportovní talent, uslyšíte v záznamu pořadu.

Spustit audio