Marka Míková dovedla loutky z divadelního jeviště přímo do nemocnic

26. březen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Loutky Marky Míkové pomáhají nemocným dětem

Loutky provázely Marku Míkovou od dětství. Jako herečka si užila velké role princezen, ale loutkové divadlo se jí nakonec stalo osudným. Loutkami a maňásky dokáže potěšit především děti a její soubor Loutky v nemocnici přinese divadlo malým marodům až do postýlek.

Režisérka a herečka Marka Míková se do povědomí široké veřejnosti dostala v roce 1978 rolí princezny Růženky v pohádce „Jak se budí princezny“. Přestože kdysi snila o činoherní herecké kariéře, nakonec se jí staly osudnými loutky. Ostatně loutkové divadlo hrála už od dětství a loutky měla vždy velmi ráda. Po vystudování katedry loutkového divadla DAMU v Praze působila v divadle MINOR jako dramaturgyně a režisérka. Péče o tři děti jí ale nedovolovala denně docházet na zkoušky, a tak si začala dle svých časových možností organizovat svoje vlastní divadlo.

Vnoučata jako první posluchači nových pohádek

Nejprve sbírala zkušenosti jako režisérka vlastního putovního divadélka DAMM - „Divadelní a hudební asociace Marky Míkové“. Se svým souborem začala hostovat v nejrůznějších divadlech po celé republice, a protože jí bylo nejbližší právě loutkové divadlo, zcela přirozeně se zaměřila na představení pro děti.

Ostatně děti má velmi ráda a nelze se divit, že má ráda i pohádky. Především ty staré a dobře napsané. Pohádky si nejen ráda čte, ale také je sama píše. A jak přiznává, psaní pohádek není tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Musí stále myslet na to, že pohádky nepíše pro sebe, ale pro děti…Dnes má Marka Míková početnou rodinu – čtyři děti i vnoučata. Své pohádky nejčastěji předčítá právě vnoučatům a velmi rychle si tak v praxi ověří, kdy dětem opadá pozornost a text je nutné trochu upravit.

Když loutky léčí

Před patnácti lety Marka Míková založila další soubor – Loutky v nemocnici. Tato skupina 25 umělců jezdí do všech nemocnic a léčeben po České republice, kde jsou dětská oddělení a malým pacientům ulehčují léčbu. Dovedla tak loutky z divadelního jeviště přímo do nemocnic. Pokaždé rozplánuje představení tak, aby se prostřídala, a podle programu vybírá i dvojici herce a muzikanta, který k loutkám a maňáskům přibere i nějaký hudební nástroj. Jejich představení je cílenou součástí léčebného procesu dětí a Marka Míková se navíc ráda vrací právě do míst, kde má možnost pravidelně komunikovat s lékaři, terapeuty a sestřičkami.

Loutky jako oživlé bytosti

Přestože dramaturgicky upravila i několik představení pro dospělé, její hlavní parketou jsou loutková představení pro děti. Ve svém studiu má Marka Míková nejrůznější loutky od maňásků, marionety nebo velké manekýny - postavy, které oživnou ve chvíli, kdy je vezme do ruky a doslova s nimi v náručí chodí. Jiná specifika mají naopak velké marionety, které loutkoherec drží shora.

Marka Míková ale s úsměvem dodává, že se s loutkou za léta praxe už sžije tak, že má pocit, jako kdyby loutka dělala pohyby sama. Ovšem loutkové divadlo nejsou pouze klasické loutky nebo maňásci. V tvůrčí práci Marky Míkové mohou být loutky i různé předměty, které pohybem oživnou. Loutkové divadlo pak může začít hrát zcela novou roli – propojit divadlo výtvarné a dramatické.

autor: Markéta Vejvodová | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související