Mars 1

Začnu trochu zeširoka. Planetám dnes říkáme podle jmen římských bohů, což Římané převzali od Řeků, ale pojmenovávat planety podle bohů nebyl řecký nápad, ti až do výprav Alexandra Velikého planety nazývali podle jejich vzhledu, podle dojmu, který na řecké pozorovatele dělaly. Takže Jupiter byl prostě Jiskřící a Mars podle své rudé barvy Plamenný. Když Řekové pod vedením Alexandra Makedonského okupovali Babylónii, kromě jiných se jim zalíbil i zvyk Babylóňanů pojmenovávat planety podle bohů. A tak to převzali. Planetu, které Řekové dosud říkali Plamenný, Babylóňané nazývali Nergal, což bylo jméno mezopotámského boha, který zabíjel horečkou a taky válkou. Byl to tedy jakýsi bůh války, a toho Řekové znali pod jménem Áres. Takže jménem Árés začali říkat rudě zářící planetě. Řekové tedy od Babylóňanů nepřevzali konkrétní jména, ale jen princip. Úplně stejně to pak udělali Římané, ti také nepřevzali řecká jména, planetám začali říkat jmény svých bohů. A tak se babylónská Ištar v Řecku změnila na Afroditu a v Římě pak na Venus, neboli česky Venuši. A z původního Nergala, pozdějšího Arése si Římané udělali Marse. Od Římanů jejich jména planet převzal celý kulturní a vědecký svět.

Zajímavé určitě je, že čeští obrozenci koncem 18. a na počátku 19. století ve své často až divoké touze vymýšlet pro cokoli vlastní česká pojmenování nenechali na pokoji ani planety. Karel Hynek Thám, bratr známějšího herce a dramatika Václava Tháma, vymyslel a pokusil se zavést tato jména planet: Merkur se měl jmenovat Dobropán, Venuše Krasopaní, Mars byl podle Tháma Smrtonoš, Jupiter Kralomoc a Saturnu bychom měli česky říkat Hladolet. Později objevenému Uranu naši obrozenci říkali Nebešťanka, měli tedy na obloze víc dam než máme podle Římanů my. Ale vidím, že vymezený čas je pryč a já jsem toho o Marsu ještě mnoho neřekl. Takže pokračování v pondělí.