Mastné, nezdravé a výborné. V americké výletní restauraci vznikly před 165 lety smažené chipsy

Křupnutí bramborového chipsu se poprvé ozvalo 24. srpna 1853 v luxusní výletní restauraci Moon's Lake House v městečku Saratoga Springs ve státě New York.

Vařil tu tehdy George Crum, potomek afroamerického žokeje a indiánky z kmene Huronů. Když mu náročný host několikrát za sebou vrátil opečené brambory, protože mu připadaly příliš tlusté a mastné, kuchař se rozhodl pro pomstu. Brambory nastrouhal na tenké plátky a osmažil na pánvi. K jeho překvapení byl host nadšený. A zrodil se fenomén…

Smažené plátky brambor si hosté oblíbili a v roce 1860 si George Crum dokonce otevřel vlastní restauraci, kde se jeho ‚Saratoga Chip‘ prodávaly jako hlavní specialita dlouhých třicet let. Bohužel na nich jejich vynálezce příliš nezbohatl. Opravdovým mezinárodním hitem se chipsy staly až kolem roku 1920.

Brambůrky se postupně rozšířily do celého světa. Velmi oblíbené jsou například ve Velké Británii, kde je lze pořídit v mnoha různých příchutích.

„Za základní chuť bramborových lupínků je považována sůl a ocet. Další příchutě jsou namátkou kuřecí, šunková, hořčičná, kečupová nebo sladké chilli,“ hodnotí chutě Angličanů zpravodaj Českého rozhlasu Jaromír Marek.

Češi milují sůl

V Československu se bramborové lupínky začaly prosazovat počátkem osmdesátých let. Jak říká technoložka Renata Svobodová, která pracuje v jedné z továren na jejich výrobu, Češi jsou v chutích konzervativní.

„Češi jsou závislí na soli. Pak s odstupem je paprika a slanina. Jako český národ máme raději silnější chipsy, němečtí spotřebitelé zase preferují tenčí,“ vysvětluje.

Kdo ale chipsy v oblibě rozhodně nemá, jsou odborníci na zdravý životní styl a výživu.

„Obsahují hodně tuku, okolo 30–35 procent. Nevýhodou chipsů je, že obsahují relativně hodně soli. Mezi jedním až dvěma gramy na sto gramů. A když si vezmete, že pět gramů je denní porce, tak je to poměrně velká dávka z té tolerované denní porce,“ vysvětluje odborný garant společnosti Vím, co jím Jiří Brát.

A proč jim lidé nedokážou odolat, i když vědí, že si jejich konzumací rozhodně neprospívají? „Protože nám to chutná. Lupínky pak právě proto, že obsahují hodně tuku. A tuk je nositelem chuti. To je jeden důvod. A bohužel i vyšší obsah soli některým lidem přináší určité příjemné pocity,“ dodává Jiří Brát.

Výrobci chipsů se ale v posledních letech snaží vycházet zdraví zákazníků vstříc. Ustupují od palmového oleje na smažení a nabízejí i brambůrky pečené, které obsahují méně tuku.