Máte v domácí péči seniora? Pokud o něj chcete pečovat dobře a s láskou, myslete i na svůj odpočinek

5. září 2018
Péče o seniory

Péče o seniora v domácnosti je běh na dlouhou trať a všichni, kdo se o své starší rodinné příslušníky starají, ví, jak je náročná. Po psychické i fyzické stránce... Každá dlouhodobá činnost bez dostatečné relaxace vyčerpává. Dovolená je nutností, abychom nabrali opět sílu pro kvalitní a láskyplnou péči. V opačném případě hrozí syndrom vyhoření. Pokud nemohou pomoci další rodinní příslušníci, problém může vyřešit dočasný pobyt seniora ve specializovaných zařízeních.

Radí MUDr. Petr Grenar:

Každému seniorovi bude v ústavu smutno. Není to sobecké?

Sobecké to rozhodně není, i když svým způsobem seniorovi v ústavu smutno bude. Sobecký přistup by to byl, pakliže bychom seniora odložili natrvalo, aniž bychom měli v úmyslu se s ním setkávat v rámci dobrých rodinných vztahů. Dovolená pečovatele je nutný úkon osobní duševní hygieny. Je nutné uvolnit to napětí, ten pečovatelský stres, který dlouhodobá péče vyvolává.

Ústav jako krajní řešení? Záleží na rodinné situaci.

Ústavní pobyt je na místě, pokud rodinná situace neumožní, aby se v době dovolené o pečovatele staral jiný rodinný příslušník. A to ideálně v prostředí, na které je senior zvyklý. Pokud to zdravotní stav seniora dovolí, je možné seniora vyslat také „na dovolenou“ k jinému rodinnému příslušníku, který je ochoten se o něj v době naší nepřítomnosti postarat. Bohužel ne vždy se to takto daří…Je to rodina od rodiny, záleží na komunikaci i ochotě. Pokud tato možnost není, je skutečně nutné zvážit možnost pobytu v azylovém zařízení. Je jich stále více a jejich kvalita roste, i když ne u všech samozřejmě. Je nutné tato místa včas navštívit a vybrat si s předstihem zařízení kvalitní.

Někdy ale hrají hlavní roli i finance...Je řešení „domácí dovolená“?

Při nedostatku financí se nabízí řešení nikam neodjíždět, pouze na čas umístit seniora do specializovaného zařízení… To ale nedoporučuji. Právě toto jsou situace, které většinou senioři nepochopí. Nepochopí právě to, že my jsme doma a jeho dáme do azylového zařízení…Většinou si senioři nechtějí přiznat, že péče je pro nás zátěž, berou to jako povinnost. Mají pravdu, naše povinnost to je. Ale je otázka, jestli máme v dlouhodobém horizontu kapacitu to zvládnout. Spíše pochopí, že musíme odjet pryč, abychom si zachovali naše zdraví. Odjezd na jiné místo silně doporučuji. Nejen pro lepší komunikaci se seniorem, ale také pro samotné pečovatele. Je dobré aspoň někam odjet, abychom byli mimo systém a zaběhnuté pečovatelské prostředí. Je ale vždy nutné, aby senioři věděli, že až se vrátíme z dovolené, budou mít kam se vrátit i oni…Je to velmi komplikovaná situace, kterou je potřeba řešit s předstihem, jak po té finanční stránce, tak i z hlediska komunikace se seniorem i jinými rodinnými příslušníky. Čím dříve se na ní připravíme, tím lépe se nám bude řešit.

Kvalitní azylové ústavy ano, ale jen pro bohaté?

Ano, pokud je jedinou možností zajistit si dovolenou umístěním seniora do azylového zařízení, je to samozřejmě věc nákladná. Proto je potřeba vše plánovat s předstihem a na finanční zabezpečení takovéhoto kroku myslet dopředu a začít odkládat finance pro tyto účely už v průběhu celého roku. Situace každé rodiny je jiná. Pokud na takovýto krok myslíme včas, jistě je možné vyřešit i finanční otázku. Vždy je ale nutné myslet na to, že přínos dovolené bez seniora je pro pečovatele extrémně důležitý a do dalšího období zcela nezanedbatelný.

Co nám tedy hrozí, pokud dovolenou podceníme?

V tom případě nám hrozí syndrom vyhoření, kdy o starouška přestanete pečovat s láskou, bude to z povinnosti, z určitého stereotypu. Žádný člověk nemá v sobě energii bez limitu. Péče o seniora nevyjímaje. Vždy musí docházet k regeneraci a to musíme organismu a naší duši umožnit. Právě proto, abychom mohli dobře a kvalitně pečovat o nám svěřeného člověka. Především si musíme uvědomit, co nastane, pokud si pečovatel odpočinek a dovolenou nedopřeje. Péče se stává břemenem, nikoliv radostí, začnete se dělat z únavy a podráždění mnoho chyb. Jak v komunikaci, tak v pečovatelských i interpersonálních vztazích. Syndrom vyhoření vzniká při jakékoliv činnosti, která je náročná, dlouhodobá a nedopřejeme si odpočinek. Pečovatelé proto mají pečovat o seniory tak, aby si i oni sami si odpočinuli. Byť to jsou naši blízcí a chceme pro ně to nejlepší, péče je to náročná a po celý rok. Bez nároků na odpočinek a relaxaci nelze dělat nepřetržitě, aniž by nás to nepoznamenalo. Navíc, pokud si pečovatel dopřeje dovolenou, není jistě cíl bujará zábava. Dovolená je v tomto případě nutná duševní hygiena, aby mohl dále v péči dobře a kvalitně pokračovat. 

Jak tedy odjezd a dovolenou naplánovat?

Už jsme tu mluvili o tom, že právě finanční otázku nebo pomoc rodinných příslušníků je nutné řešit s velkým předstihem. Ale nesmíme zapomenout ani na včasnou a vhodnou komunikaci se samotným seniorem. Je samozřejmě nutné seniora do takového ústavu umístit s jeho souhlasem a situaci musí v rámci možností chápat a přijmout. Je to o vzájemné komunikaci a někdy je potřeba seniory na takovýto krok připravovat dlouho dopředu, aby vše pochopili a necítili se nepříjemně. Je potřeba počítat s tím, že seniorům bude v čase naší dovolené v sebelepším ústavu smutno. Musí vědět, že se pro něj po návratu z dovolené vrátíme. Velmi to pečovatelům pomůže a osvítí jim to i smysl péče o starouška.