Mimika
Když jsem nedávno hledal podklady pro povídání o flóře, v informaci o starořímských slavnostech, které se konaly na počest této bohyně na přelomu dubna a května, jsem narazil na slovo mímy. V Encyklopedii antiky se pod heslem Flora píše, že při šestidenních floraliích se dávaly dárky a "předváděly mímy". Mímy byly jakési zárodky realistických divadelních her. Byly to scénky takříkajíc ze života, žádní bohové v hlavních rolích, žádné krize, katarze, kolize, peripetie, jak měly předepsáno antické tragedie, ale prostě napodobení toho, co se jaksi normálně děje mezi normálními lidmi.
V encyklopedii Universum jsem se dočetl, že mímy předváděné při floráliích byly specifické tím, že v nich vystupovaly, jak se tam píše "lehké" dívky, které se pak na závěr scénky svlékly. Takže tady někde začal striptýz. Ale toto je jazyková rubrika.
Pokud vám pojmenování mímy připomíná slova mim, pantomima, eventuálně mimika či mimikry, jste na správné stopě. Všechny tyto výrazy patří do jedné jazykové rodiny. Na jejím počátku je řecké slovo mimos, které se pak v latině změnilo na mimus a znamenalo napodobitel, tedy vlastně herec. Ve scénkách zvaných mímy herci zvaní mimové napodobovali skutečný život. Slova mim jako herec a mím jako realistická scénka jsou vlastně zkráceniny z původního mimos. Dnes výrazem mim nepojmenováváme všechny herce, ale jen ty, kteří při své tvorbě nepoužívají jazyk, tedy herce v pantomimě. Předpona panto- v pojmenování tohoto žánru pochází od řeckého pantos, což je druhý pád od pas, všechen. V pantomimě se napodobovalo všechno. Výraz mimika, kterým označujeme výraz tváře, pohyby obličejových svalů vyjadřující naše vnitřní hnutí, vznikl z pojmenování herců. Základní technikou mimů, tedy herců, jsou právě výrazy ve tváři, mimika. Ze slova mim pak překvapivě vzniklo ještě jedno slovo: název í tropického keře mimózy, kterému česky říkáme citlivka. Obě pojmenování vycházejí z toho, že rostlina rychle reaguje na dotyk, sevře listy, citlivě změní výraz. Podobně jako herec v pantomimě. Poslední příslušník této jazykové rodině, výraz mimikry, kterým označujeme skutečnost, že někteří živočichové umějí barvou, tvarem nebo obojím napodobit jiné živočichy, vymysleli angličtí přírodovědci na základě řečtiny v 19. století. V některých knihách se píše, že to byl sám Darwin, ve skutečnosti se ti vědci prý jmenovali Kirby, Spence a Bates.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz.
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
