Muzikálový a operní zpěvák Marian Vojtko: Dostal jsem cenu za nejblbější přebrept
Za roli Barona Prášila získal Cenu Thálie 2010. „Tahle role mi sedla, jsem taky snílek a šprýmař, ale byl jsem velice překvapen, protože tam hráli další skvělí kolegové.“ Přiznává, že cena mu velmi pomohla, trefil se do dobré doby, začali se o něj zajímat novináři i produkce a role do muzikálů se jen hrnuly.
Marian Vojtko začínal na Slovensku jako operní pěvec. „Jsem tenor, tak jsem si nemohl dovolit chodit na akce a popíjet víno, protože bych to druhý den nevyzpíval. Kolegové basáci zpívali ty hluboký hlasy, tak v tomhle měli jistou výhodu. Ale oni hráli spíš vodníky a opičáky, já prince a milovníky, tak to mi zase lichotilo."
Dnes už v muzikálech málokdy slyšíte živý orchestr, většinou se hudební podklad pouští z cédéčka. „S živou kapelou je to samozřejmě jiná písnička, ale my už jsme zvyklí. Začínal jsem v divadle Broadway a tam už bylo všechno z pásu. Ale třeba Ples upírů nebo Čarodějka musí být už z licenčních práv s orchestrem, protože jinak to nejde. Na half-playback si zvyknete, tam se nemůžete splést. Když je živý orchestr, tak ten dirigent to třeba zastaví, nebo na vás počká.“
Nápověda neexistuje
Hrát tolik rolí a umět tolik textu vyžaduje velké soustředění a dobrou paměť. „Když máte výpadek, nikdo vám nenapoví. Musíte mít kousek univerzálního textu, který někam napasujete. Když jsem ještě dělal operu, tak tam se hodně zpívá v italštině a v té to jde kamuflovat dobře. Ale jednou tam byl italský dirigent a ten mi vynadal, protože tomu nerozuměl,“ směje se zpěvák.
Dalším úskalím jsou přebrepty a držitel Ceny Thálie si připsal další triumf: „Přebreptů jsem měl spoustu. Jednou jsem dokonce dostal cenu za nejblbější přebrept. Takže i ceny za chyby se dávají. Byla to kosmetika a docela pěkně voněla.“
Kdyby přišla velká operní nabídka, asi by se nebránil. „Ale je to cvičit pět šest hodin denně. V muzikálu je to přece jen volnější, tam vám zvukař při indispozici třeba trochu ‚nahalí‘ port, aby ten zpěv zněl líp, ale v opeře jste úplně sám za sebe.“
Projekt 4 tenoři
S nápadem udělat mužské uskupení 4 tenoři přišel producent Janis Sidovský. Kromě Mariana Vojtka oslovil Jana Kříže, Pavla Vítka a Michala Bragagnola. „Nabídl nám, jestli nechceme na koncertě Proms Gala zazpívat skladbu To je ta chvíle z muzikálu Jekyll a Hyde.“ Song zazpívali, publikum reagovalo dobře, a tak dostali nabídku na pokračování. „Já se do té doby považoval za sólistu, ale říkal jsem si, že to není tak špatný a Janis sehnal hodně vystoupení. Byli jsme dobrá parta, sedli jsme si a funguje to doteď. Čeká nás nějakých 50 vystoupení a skoro všechno je vyprodaný.“
Producent Janis Sidovský jim dává nápady k repertoáru. „My se vyjadřujeme, jestli to uděláme, nebo ne. Tak třeba Už z hor zní zvon nebo Mně sílu dáš jsou nádherné věci,“ pochvaluje si pěvec.
Má Cena Thálie váhu pro výši honoráře a odmítl někdy roli? V lockdownu natočil s projektem 4 tenoři píseň Otčenáš z muzikálu Bídnici jako poctu záchranářům. Jak se jim natáčelo přes Skype? Poslechněte si v rozhovoru u Xavera.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor


Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...