Myslivci se v zimě starají o to, aby zvěř měla dostatek krmiva. I my můžeme přiložit ruku k dílu. Ale pozor, abychom nenadělali více škody než užitku

8. prosinec 2018
Zajíc polní

Do přístřešku, kterému se říká zásyp, dávají myslivci potravu pro bažanty. „Koroptve už tady bohužel nemáme,“ říká jednatel Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ) Miloš Fischer při procházce po lesích a lukách na Českolipsku.  

Nemají tu podmínky k životu, nejsou schopné vychovat mladé. V přírodě ve velké míře ubylo hmyzu a hmyz je pro odchov mláďat ptáků nezbytný. „Přivezli jsme a do zásypu dáme obilný odpad, pšenici a písek. Zrníčka písku bažanti sezobnou, pomáhají jim s rozmělněním potravy. Přihodíme pár jablek, aby bažanti neměli žízeň,“ dodává Miloš Fischer.

Přesuneme se ke krmelci pro srnčí. Nejprve do listí vedle krmelce nasypeme kaštany a žaludy. „Oni si je budou postupně brát,“ říká Miloš Fischer. „Kaštany a žaludy nesmějí být suché. Zvěř by je nedokázala rozkousat. My je skladujeme celou zimu venku, ve 25 centimetrové vrstvě, aby neplesnivěly, průběžně odebíráme a vozíme do lesa.“

Pečivo nikdy, ale co ano?

Sbírat a nosit kaštany a žaludy do lesa můžeme také. Co bychom naopak dělat neměli?

„Lidi chtějí pomoct, myslí to dobře, ale to nejhorší, co mohou udělat je, že suší pečivo a nosí ho zvířatům do lesa. Ještě horší je čerstvé pečivo. Způsobuje zvířatům velké zažívací problémy,“ konstatuje Miloš Fischer.

Co tedy ano? Kaštany, žaludy, jablka, hrušky, zeleninu: mrkev nebo zelí, z dužnatých krmiv třeba řepu, i cibule je výborná pro lesní zvěř. Prostě to, co máme my sami rádi. Můžeme to dát do blízkosti krmelce, zvěř tam chodí každý den. Nebo kamkoliv do lesa, zvířata si dobroty najdou.

Seno, až přijde čas

Dokud se lesní zvěř dostane ke své přirozené potravě, jsou zelené louky, nemusí jim myslivci nosit seno. Na to dojde, až když napadne sníh nebo všechno zmrzne ‚na kost‘. Do té doby by bylo zbytečné seno do krmelců dávat. Zvěř by si ho stejně nevšímala, zvlhlo by a bylo by na vyhození. Až nastane vhodný čas pro krmení senem, lze ho doplnit letninami, sušenými kopřivami například. Pro býložravce, zajíce, srnky, jeleny, divočáky, je také důležitá sůl, dává se třeba do rozštěpu starého stromu.

Jelen evropský dříve lesní

Na zimu se mění trávení zvěře, přechází ‚na zimní režim‘. Dostává oves a ječmen, ale ne nárazově, to by jí ublížilo, způsobilo zažívací problémy. „Proto jsme přešli na automatická krmítka,“ ukazuje na násypku, ze které zrní vypadává dolů do koryta, Miloš Fischer. „Zrní je dostupné neustále, zvěř je na něj zvyklá. Objem automatického krmítka je asi 1 a půl pytle a vystačí jim na 10 až 14 dní. Je důležité začít krmit brzy, aby se zvěř mohla na zimu připravit. V zimě už je pozdě, to už by slabé kusy první silnější mrazy nepřežily. Jadrné krmivo dejme tomu po Novém roce už nemusíme dávat, pak stačí jen objemové a kaštany, jablka, řepa a podobně.“

Volné pobíhání psů v honitbě je zakázáno!

Pokud ponesete lesní zvěři něco vhodného na přilepšenou, vezměte s sebou spíš děti než psy. A pokud psy, tak pouze na vodítku. Volné pobíhání psů v honitbě zakazují hned tři zákony (o myslivosti, o ochraně zvířat a o týrání zvířat). „Lidi mi často říkají, on je nedožene, on jim nic neudělá. Musí si ale uvědomit, jaký to je pro zvěř obrovský stres. Pro ně je pes predátor, který je chce zabít a sežrat. Když si představíte, že budete chodit po lese a všude okolo sebe budete cítit smrtelné nebezpečí, to není dobrý pocit,“ dodává Miloš Fischer. Každé vyrušení zvěře způsobuje ztrátu tukových zásob a tím i ztrátu kondice. Lesní zvěř, kterou v zimě prožene pes, může dostat zápal plic a uhynout.