Na věži kostela svatého Prokopa v Sázavském klášteře je poselství příštím generacím

Spolu s makovicí dělníci na věž kostela osadili také pozlacený kříž. Rekonstrukce farní části areálu svatého Prokopa je za polovinou. Pokud půjde vše hladce, měla by být hotova koncem roku, s otevřením se počítá příští rok na jaře. 

https://twitter.com/i/status/1258309535174987777

Farnost naplánovala slavnosti požehnání a otevření kostela na výroční den smrti svatého Prokopa, tedy na 25. březen. Náklady na rekonstrukci jsou téměř 120 milionů korun, většinu pokryje evropská dotace z Integrovaného regionálního operačního programu. Kromě kostela bude opravena i nemalá část jeho vybavení, tedy oltáře, kazatelna, další součásti mobiliáře a varhany.

Zásadní obnovu prodělá také krypta svatého Prokopa. Na severní empoře vedle kůru nad severní lodí kostela se připravuje expozice o tomto světci a Sázavě. "Zatím počítáme s volným vstupem do kostela a se vstupným a průvodcem do expozice a dalších míst v kostele svatého Prokopa," řekl Cigánek. Rozsáhlá rekonstrukce se zaměřuje i na torzo gotického trojlodí.

Opravena má být také fara, jejíž součástí bude komunitní centrum pro aktivity farnosti, chrámového sboru a spolků. Obnovy se dočká také prostor pod gotickými pilíři, kde vznikne zahrada určená pro odpočinek poutníků a návštěvníků. Sázavský areál má z historických důvodů několik vlastníků. Od 60. let část, která patří státu, spravuje památkový ústav. V restitucích byly navráceny budova fary a kostel sv. Prokopa Římskokatolické farnosti Sázava - Černé Budy a menší část konventu, prelatura a část zahrad pak benediktinskému opatství v Praze Emauzích. Benediktini ale dnes klášter neobývají.

Nynější oprava zahrnuje církevní objekty. Poutník Prokop založil v Sázavě na začátku 11. století družinu, kterou později kníže Oldřich povýšil na konvent řehole sv. Benedikta. V roce 1032 byly také postaveny první částečně soukromé klášterní budovy. Téměř tři čtvrtiny století v nich žili slovanští mniši, Sázava tehdy představovala jedinečné středisko staroslověnského písemnictví a liturgie. V roce 1096 se v klášteře usídlili pražští latinští mniši, nadále ale zůstal centrem duchovní i literární vzdělanosti a rozvoje uměleckých řemesel.