Nabídek na špatné věci jsem dostával strašně málo, ohlíží se Josef Dvořák. Slaví 80. narozeniny

Jeho hlasem mluví třeba Maxipes Fík, mnohokrát si zahrál vodníky, vytvořil pár tragikomických postav, ale především je tělem i duší komikem. Herec Josef Dvořák, známý mimo jiné generacím českých dětí jako hlas řady Večerníčků, slaví osmdesátiny. Věk si nepřipouští, razí myšlenku, že stáří je jen pro odvážné. Se svou divadelní společností proto dál objíždí divadelní sály.

Jako o císaři všech vodníků mluví Josef Dvořák o roli ve Werichově adaptaci Divotvorného hrnce. Čochtana, který vypravuje, hraje už třicet let. Do vodníků se ale zamiloval už v dětství díky Ladovým Bubákům a hastrmanům.

Čtěte také

Těm hlas nepropůjčil, zato s ním budeme mít už navždy spojené Včelí medvídky, Rumcajse stejně jako Boba a Bobka a Maxipsa Fíka.

Rodák z Horní Cerekve začínal v Kladivadle. Když soubor zakázali, dostal se do Semaforu, kde začátkem 70. let vytvořil v Suchého muzikálu Kytice Polednici. Nejvíce příležitostí mu ale nabídla televize. Diváci si ho určitě spojí s Dietlovými Rozpaky kuchaře Svatopluka nebo s postavou Emila Karase ze seriálu Návštěvníci.

Nejslavnější automechanik

Vážných figur ztvárnil jen několik. Třeba ve snímku Hřbitov pro cizince. Většinou ale hrával sám sebe, a to doslova. Původním povoláním je automechanik a toho nejslavnějšího, Bédu Hudečka, si zahrál i v prvním filmu autorské dvojice Smoljak – Svěrák Jáchyme, hoď ho do stroje.

„Já měl kliku, že jsem nabídek na špatné věci dostával strašně málo. Nemusel jsem si moc vybírat. Na co jsem sáhnul, tak jsem měl kliku, že půjde kolem toho parta lidí, která mi dovolí, abych si to udělal k obrazu jejich a svému,“ popisuje Dvořák.

A právě tuto myšlenku se Dvořák snaží dál naplňovat i na divadelních prknech – v inscenacích, ve kterých, jak říká, oslovuje klasiky, do jejichž kusů vstupuje jako amatér.

autoři: Tomáš Maleček , prh
Spustit audio

Související