Nejslavnější přistěhovalec Hliník má v Humpolci muzeum i pamětní desku. Chodí mu dokonce i pošta

Když v roce 1976 přišel film Marečku, podejte mi pero do kin, nikdo nečekal, jaký rozruch způsobí oznámení Zdeňka Srstky: „Hliník se odstěhoval do Humpolce“. „Od té doby se všichni, kdo přijíždějí do Humpolce, nebo s někým z Humpolce mluví, ptají na Hliníka,“ říká ředitelka Městského kulturního a informačního střediska v Humpolci Marcela Kubíčková. Město toho využilo a v kulturním domě zřídilo muzeum zvané Hliníkárium. Jde o jednu jedinou místnost naplněnou filmovými fotografiemi, předměty, ale i Hliníkovou korespondencí.

V Hliníkáriu je i malinký kinosál, kde se ve smyčce promítají nejznámější části filmu. Na originální školní lavici je vyrytý nápis Kroupa (ml.) je vůl a nad tabulí s pozvánkou na schůzi SRPŠ visí místo portrétu prezidenta Jan Ámos Komenský. „To byl takový malý protest tvůrců, protože filmy musely jít na přehrávku, jestli jsou ideově v pořádku. Ale této záměny si soudruzi nevšimli,“ vysvětluje Marcela Kubíčková.

Hliníkárium v Humpolci|foto: Irena Šarounová

Hliníka vzal český národ za svého natolik, že mu i píše. Ve složkách, které jsou rozložené na stolech, je na devět stovek pohlednic z celého světa. Adresát je vždy Hliník z Aluminiové ulice v Humpolci. „Díky vstřícnosti České pošty všechny pohledy spolehlivě dojdou,“ dodává Marcela Kubíčková.

Muzeum ale není to jediné, co Humpolec Hliníkovi věnoval. V tamním parku jménem Stromovka roste Hujerova švestička a je tam i kámen s hliníkovou pamětní deskou a nápisem: Svému nejslavnějšímu přistěhovalci Hliníkovi jeho vděční spoluobčané.