NEKŇUBA

25. srpen 2003

Posluchače Dušana Staňka a jeho kolegy napadlo zeptat se na původ já bych řekl hezkého českého slova nekňuba. Děkuji za námět, na téma nekňuba se opravdu dá říct leccos poměrně zajímavého.

Jako obvykle začneme významem slova a jako obvykle se podíváme do nejvyšší autority v tomto oboru, do Slovníku spisovného jazyka českého. Tam se dočteme: "nekňuba: hanlivě nemotorný, loudavý člověk; nešika, nemotora, loudavec, budižkničemu". Slovník také, pro někoho možná překvapivě, konstatuje, že nekňuba může být nejen muž, ale i žena, a uvádí příklad z Marie Majerové: "Mařenka je nekňuba."

Když vidíme, že nějaké slovo začíná předponou ne-, obvykle začneme hledat jeho protiklad, bez oné předpony, protože neklidný je opakem klidného, neokázalý opakem okázalého, nepohoda je protikladem pohody a třeba nerozum je cosi opačného než rozum. Takže bychom k nekňubovi mohli hledat kňubu, což by logicky měl být člověk šikovný, neloudavý a abych tak řekl motorný. Není to tak, kňuba jako pojmenování člověka řekněme dynamického v češtině neexistuje. Předpona ne- ve slově nekňuba totiž nemá vyjádřit opak něčeho, ale jen zesílit základní slovo. Podobně jako nesvár není opak sváru, ale totéž jako svár, stejně jako nestvůra je to samé jako stvůra; také výrazy nehorázný, o němž jsem tu už jednou mluvil, a neplecha, o kterém možná ještě mluvit budu, nejsou opakem slov horázný a plecha, ale zesílením těchto dnes už zapomenutých výrazů.

Takže kňuba byl totéž co nekňuba... Není to tak jednoduché. Podle starších etymologů v češtině snad existovalo sloveso kňoubat se s něčím, které asi znamenalo zdlouhavě něco dělat. Říkám snad, asi, protože toto sloveso si dřívější etymologové jen vyspekulovali, v žádném textu není doložené. A tak dnešní etymologové říkají, že není třeba vymýšlet něco, co neexistovalo a spokojit se s vysvětlením, že nekňuba je expresívní slovo s typickou expresívní skupinou kň-, která se vyskytuje i v dalších hanlivých slovech jako kňourat a kňučet. A že na jeho podobu mělo určitě vliv slovo kuba ve významu hlupák. Což je rovněž zajímavé slovo, ale na povídání o něm dnes už není čas. Takže zítra.

autor: Michal Novotný
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.