NEVĚŘÍCÍ TOMÁŠ

1. září 2003

Regionální stanice Českého rozhlasu|foto:Aleš Vavřík

Dnes si povíme pár slov o slovním spojení nevěřící Tomáš. Také toto slovní spojení nebo snad úsloví patří k těm, které se i dnes poměrně často používají v různých publicistických či literárních textech a kterým všichni rozumíme, o nichž však většina z nás neumí říct, jak přesně vznikla. I když pokud jde o nevěřícího Tomaše, myslím, že poměrně dost lidí i v tomto ateistickém národě ví, že jde o slovní spojení pocházející z Bible. Ale kdybych se vás zeptal, o jakého Tomáše šlo přesně... No, všechno si to dnes povíme.

Spojením nevěřící Tomáš označujeme lidi, jak píše Slovník spisovného jazyka českého "pochybovačné, nedůvěřivé", já bych k tomu snad dodal, že jde o lidi, chronicky pochybovačné, takové, kteří nedůvěřivost mají jako jednu se svých základních vlastností. Takové lidi nepřesvědčí tvrzení, přesvědčí je až důkaz. Jako toho biblického Tomáše.

Nevěřící Tomáš se vyskytuje v Janově evangeliu, v místech, kde se popisuje zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Ten se třetí den po svém ukřižování zjevil vzkříšený nejprve ženám a pak ukázal probodené ruce a rány v boku i svým učedníkům, kteří se vystrašení z předchozích událostí skrývali v jedné místnosti. V té chvíli mezi ni nebyl Tomáš. Když pak přišel, přátelé mu o vzkříšení Ježíše Krista řekli, ale on té po pravdě řečeno skutečně těžko uvěřitelné skutečnosti nevěřil. Podle Janova evangelia pravil: "Leč uzřím v rukou jeho bodení hřebů, a vpustím prst svůj v místo hřebů, a ruku svou vložím v bok jeho, nikoli neuvěřím." Místo nikoli neuvěřím bychom současnou češtinou prostě řekli: uvěřím.

To přání, pokud to tak Tomáš myslel, se mu splnilo, Ježíš po osmi dnech mezi své učedníky skutečně přišel znovu, tentokrát tu Tomáš byl a Ježíš mu řekl: "Vložíš prst svůj sem, a viz ruce mé, a vztáhni ruku svou, a vpusť v bok můj a nebudiž nevěřící, ale věřící." Tomáš od té chvíle nebyl nevěřící, ale věřící, což Bible vyjadřuje slovy: "I odpověděl Tomáš a řekl jemu: Pán Bůh a Bůh můj."

K samotnému jménu Tomáš dodejme, že pochází z aramejštiny, tedy z jazyka, kterým s největší pravděpodobností mluvil Ježíš i jeho učedníci. Aramejské Teómá, z něhož je české Tomáš, anglické a německé Thomas, maďarské Tamás a třeba ruské Foma, znamenalo dvojče. Znalci Bible ostatně vědí, že Tomášovi se tam někdy říká Didymus, což je řecky rovněž Dvojče.

autor: Michal Novotný