O houbaření najdeme zmínku už v Dalimilově kronice. Ve středověku se lidé sbíráním hub i živili

5. srpen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Hurá na houby!

Některá houba má i padesát lidových názvů. Svědčí to o dlouhé tradici houbaření u nás. Sbírání hub bylo zprvu pro lidi spíše kratochvílí.

Podle prezidenta mykologického kroužku v Ratíškovicích na Hodonínsku bylo zprvu sbírání hub pro lidi spíše kratochvílí. Ve středověku už ale vesnice musely dodávat panstvu určité množství hub, například smržů. „O oblíbenosti houbaření svědčí i písemný doklad životopisu Svatého Vojtěcha, kde doslova zmiňuje, že nasbíral lesních plodů a hub,“ dodává Koplík.

Některá houba má i padesát lidových názvů

To podle Koplíka znamená, že se daná houba sbírá po celém území Česka už dlouhou dobu. Důležité jsou i záznamy v kronikách z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Zmiňují se o úrodě hub.

„V Ratíškovické se píše, že se hub neurodilo, kvůli velkým horkům a suchu a tím přišla část chudiny o své příjmy. Z toho vyplývá, že si chudší lidé si s houbařením finančně přilepšovali.“

Jaké jsou u nás vzácné houby?

Marek Smetana z nivnického mykologického kroužku měl v poslední době největší radost z hřibu královských, které jsou chráněné. Dodává, že člověk má radost i když najde vzácného choroše oříše nebo muchomůrku císařskou. Smetana u vzácných hub upozorňuje i na jejich ochranu.

„Když člověk neví, co je to za houbu, měl by donést vzorek houby mykologům. Stačí vzít jednu zdravou plodnici a my mu povíme, zda by se měl člověk na místo vracet, nebo jestli se jedná o nějakou vzácnost,“ dodává Smetana.

Spustit audio