Obyvatelé Vyšehořovic u Prahy zprovoznili chátrající barokní kostel

„Narodila jsem se tady ve vesnici. Strašně mi vadilo, že když chodím na hřbitov zalévat babičce, že to zvenku praská, vevnitř zavřeno. Tak jsem si řekla, že se do toho jednou dáme. A to jednou bylo tedy loni. V létě jsme to začali uklízet,“ vzpomíná Miloslava Bursíková.

Její rodině pomáhali i další přátelé. Nejdřív museli z kostela vyvézt sutiny, odpadky i mrtvé ptáky nebo netopýry. Pak vydrhli podlahy, očistili zdi a nechali udělat kopie původních obrazů.

Nová kostelnice Miloslava Bursíková sice nepatří mezi praktikující věřící, ke zdejšímu kostelu má ale vztah i proto, že se v něm vdávala.

„Máme tady křtěnou dceru v roce 1970, tchán tady měl zase pohřeb, když zemřel. A já jsem tady byla taky křtěná. Já jsem pokřtěná, akorát se nevyučovalo náboženství, takže jsme byli jedna z vesnic po druhé válce, která byla prosta věřících, kteří chodili do kostela,“ říká.

To se teď ale změnilo. Bohoslužby se konají pravidelně jednou měsíčně a do kostela přilákají vždy kolem třiceti lidí. Přitom mezi téměř 600 obyvateli obce je prý jen jediná praktikující věřící.

„Ve vsi nic není. Škola je zavřená, je tady jenom mateřská škola. Hospoda, kam skoro nikdo nechodí. Říká se, že se vesnice posuzuje podle toho, jakou má hospodu, školu, kostel. Říkali jsme si, že je ostuda, že kostel je v takovém dezolátním stavu, tak aspoň ten kostel. Všichni lidé říkají, že sem přijdou, sednou si tady a tu hodinu zapomenou na starosti a na všechno a vlastně si tady odpočívají. Že jim to dělá hrozně dobře, říkají ty starší paní,“ upozorňuje Miloslava Bursíková.

Prvorepublikové vitráže

Barokní kostel sv. Martina byl postaven mezi lety 1769 a 1770. Jeho věž je ale gotická, zachovaná z původního románsko-gotického kostela z druhé poloviny 13. století. „Zbořili loď, původní gotickou věž zachovali a na jih k ní přistavěli barokní kostel,“ vysvětluje místní obyvatel a historik Martin Hůrka.

Původní kostel svatého Martina nebyl opraven, lidé vedle něj raději postavili v 18. století jiný. A to nejen proto, že oprava by byla nákladná. „Další důvod byl ten, že farář si stěžoval, že při běžných pobožnostech se mu tam lidé nevejdou – až třetina lidí musí stát před kostelem,“ říká Hůrka.

Asi největší vzácností barokního kostela jsou varhany z roku 1830. A za pozornost stojí i prvorepublikové vitráže v oknech. Jedna například zobrazuje sv. Annu s mladou dívkou. Ta pocházela ze sousedních Kozovaz a v roce 1918 byla zavražděna. Vitráž nechala zhotovit dívčina matka.

„Když se podíváme na tu vitráž, tak v mladé dívce vidíme právě tu Blaženku Vojáčkovou, která byla zavražděna,“ dodává Hůrka.