Okolky

Slova okolek a okolky se objevují nejen v úslovích nedělat s tím žádné okolky a jaképak okolky, ale také ve slovním spojení udělat to bez okolků, tedy udělat něco rázně, bez váhání, bez rozpaků, přímo, bez vytáček. Jinak ale slova okolek a okolky neznáme, nevyskytují se v češtině nikde jinde než právě ve jmenovaných slovních spojeních. Přitom ale stará čeština slovo okolek běžně používala ne jen v těchto spojeních. Okolek byla oklika na cestě, obchůzka, zacházka, obejití něčeho, to, čemu my automobilizovaní dnes říkáme objížďka. Ale například už Tomáš ze Šítného toto slovo používal i obrazně, v jednom svém spise napsal, jak jsem se dočetl v knížce Čeština všední a nevšední, že člověk má jít cestou přímou a "nehledati okolkův pro rozličná nebezpečenství".

Michal Novotný

Slovo okolek patří spolu s předložkami okolo, kolem a vůkol, s podstatným jménem okolí a přídavným jménem okolní do velké rodiny slov, která souvisejí s podstatným jménem kolo a vyjadřuji jakousi prostorovost, což souvisí s tvarem kola, ale jen volně, ne úplně doslova. Mimochodem, doslova to chtěli mít autoři třetího vydání matičního Brusu jazyka českého v roce 1894. V této publikaci, která hrála roli jakýchsi dnešních pravidel pravopisu, se žádalo, aby se spojení "šel kolem domu" užívalo jen v těch případech, kdy chceme říct, že někdo obešel celý dům dokola. V ostatních případech se takříkajíc povolovalo jen spojení šel mimo dům eventuálně šel podél domu. Byl to, stejně jako mnoho jiných, které se v těchto brusech objevovaly, nesmyslný požadavek.

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz