OKRES
Od Nového roku tedy nemáme okresy. Část pravomocí okresních úřadů přešla na kraje, část na některé obce, kterým se úředníci rozhodli říkat příšerně: tedy "pověřené obce". Chtěl bych vidět tu osobu, která na tento jazykový skvost přišla. Zeptal bych se jí mimo jiné, zda si myslí, že lidé těm obcím opravdu takhle budou říkat. A nejspíš bych zjistil, že tomu úředníkovi to je jedno, že to není jeho starost, on a jeho kolegové ty obce ve svých spisech budou nazývat pověřené, jim to takhle vyhovuje. Bude zajímavé sledovat, jaké použitelné pojmenování si pro tyto obce vyvine jazyk sám. Možná se i těmto menším celkům bude nadále říkat okresy, ale možná to bude úplně jinak, v jazyce se velmi těžko prorokuje.
My si dnes popovídejme, jaksi na rozloučenou, o jazykovém zákulisí slova okres. Slovník spisovného jazyka českého říká, že okres je za prvé územní správní jednotka, organizační stupeň mezí obcí a krajem, za druhé hovorově nějaká okresní instituce, ještě nedávno okresní úřad, za minulého režimu okresní národní výbor. Jako třetí význam slova okres slovník uvádí "část nějakého územní celku", tedy třeba část panství, a konečně za čtvrté se slovo okres v češtině dříve používalo i ve významu oblast působnosti. "Je to mimo okres kompetence mé," psal Palacký.
V době, kdy historik František Palacký slovo okres v 19. století použil, byl to výraz v češtině zbrusu nový. Víme bezpečně, že jako první tohle slovo použil Antonín Marek, spisovatel, kněz a zároveň osvícenec, překladatel a spolutvůrce novočeské filozofické terminologie, autor první české knihy o logice. Právě v Markově knize Logika neb Umnice, která vyšla roku 1820, se slovo okres prvně objevuje - jako odborný termín ve významu, v němž ho pak použil Palacký, tedy okruh působnosti, sféra. V dnešním, vlastně teď už včerejším, územně správním významu je slovo okres prvně doloženo v roce 1827, "v okresu Mirovickém", píše se v jednom úředním spise.
Antonín Marek si slovo okres nevymyslel, převzal ho z polštiny, kde stejně znějící i psané slovo znamená hranice, mez, oblast. A bůhvíproč jím nahradil starší česká velmi podobně znějící slova okrslek, okršlek či okržel, která měla stejný význam jako slovo polské. Ta výměna, která se ujala, je trochu nepochopitelná i proto, že jak polské slovo, tak staročeské výrazy mají stejný původ. Do obou slovanských jazyků se dostaly z němčiny, přizpůsobením výrazu Kreis, tedy kružnice, obvod, kraj. Ostatně stejnou cestu do češtiny jako okres absolvovalo sloveso kreslit. Také tento výraz do našeho jazyka zavedli obrozenci, kteří ho přejali z polštiny, kam se dostalo z němčiny, z podstatného jména Kreis.
Vysílá se ve středu 8.1.
(připomínky a názory na tento příspěvek zasílejte e-mailem na adresu mnovotny@rp.cro.cz)
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
