Ondřej Konrád: Kubera – lišák proti větru foukající

Čtěte také

Byl to slušný, poctivý politik, který nám bude chybět, říká o Kuberovi předseda ODS Fiala. Zprávě o smrti nechtěl uvěřit ani premiér Babiš

Muž, který už v 90. letech svérázným humorem ve svých proslovech osvěžoval kongresy občanských demokratů.

A permanentně pěstoval žertování, byť občas nejasné, zda jde o vážné mínění nebo nadsázku. Což mohlo někoho mást, když se o předloňském listopadu stal trochu překvapivě předsedou horní parlamentní komory, a při vědomí vážnosti funkce začal častěji hovořit seriózně.

Ale přitom pořád s prvky specifického smyslu pro legraci. A tak bylo záhadou, jak třeba chápat v jeho novoročním poselství nabádání, aby se lidstvo spíš připravovalo na oteplování, místo utrácení peněz v marné snaze je zastavit. Neboť planeta se prý nezhroutí ani za čtrnáct dní, ani za čtrnáct století.

Přes sympatie hrozba

Ovšem jednoznačněji působilo odhodlání Jaroslava Kubery podniknout cestu na Tchaj-wan. I když se to nezamlouvalo části politického spektra. Plus prezidentovi.

Čtěte také

Zemřel předseda Senátu. Svoboda nám pomalu protéká mezi prsty, řekl Kubera v rozhovoru na Plusu

Přičemž Miloš Zeman dávného politického rivala doposud respektoval, jistě i pro příbuzný styl legrace (mimochodem tu a tam na účet žen) a společnou vášeň k cigaretám. V ní šel ovšem Kubera ještě o něco dál a tažení za konec kouření v restauracích označoval jako nikoterorismus. A zásah do svobody.

Zemanovi se také zřejmě líbila Kuberova přímost, cosi jako pověstný selský rozum a tedy lidovost. Přesto mu kvůli Tchaj-wanu veřejně pohrozil ukončením přátelství. Což však byl šéf Senátu ochoten risknout. Jak by to nakonec dopadlo, se už nedozvíme.

Možná by společné sedánky v oblacích dýmu opravdu skončily. I tak bylo ovšem neochvějné trvání na chystané cestě k nelibosti jak prezidentově, tak čínské ambasády, pozoruhodné. Ostatně šlo o asi obecně nejviditelnější Kuberovo politické gesto.  

Hájený exemplář

Protože do takřečené vysoké politiky vlastně před tím nezasahoval. Nikdy nebyl v užším vedení ODS a zřejmě o to ani nestál. Užíval si luxusní pozici z rekordní primátorské série ve známých lázních, byť ležících v sociálně složitém regionu. Že se na něho i pro očekávaný sarkasmus a leckomu konvenující zábavnou nestandardnost navykla obracet především s komunálními otázkami média.

Ondřej Konrád|foto: Khalil Baalbaki

Ve straně byl cosi jako hájený exemplář: starý mazák, bez nehody přeživší tři předsedy a různé hupy. Aby se nakonec, sám vyhoupl, skoro až náhodou, do jednoho ze čtyř nejvyšších ústavních křesel. Ve kterém toho sice za zhruba rok mnoho vykonat nestihl. Ale pro něho nezvyklou roli se snažil hrát důstojně. Včetně onoho foukáni proti velmocenskému větru.      

Autor je komentátor Českého rozhlasu