Onkolog Jan Žaloudík: Život není třeba brát tragicky

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Profesor Jan Žaloudík a Luboš Xaver Veselý

Profesor Jan Žaloudík je náš přední chirurg a onkolog, který do roku 2019 vedl Masarykův onkologický ústav v Brně. Své povolání považuje za radostné, ale je přesvědčený, že i strach je k něčemu dobrý. V roce 2010 se profesor Žaloudík stal senátorem za ČSSD: „Když přijde správný čas, politika si vás najde sama,“ říká o svém tehdejším rozhodnutí angažovat se i ve věcech veřejných.

S pojmem onkologie, které se profesor Žaloudík věnuje celý svůj profesní život, se blízce pojí slovo strach. Přesto své povolání považuje za obor jako každý jiný a strach často za k něčemu dobrý, hlavně ten pozitivně konzumovaný:

„My se snažíme celou moji kariéru držet lidi v přiměřené obavě, aby nad tím nemávli rukou, protože každý třetí člověk u nás onemocní rakovinou a každý čtvrtý na ni zemře. Když to je ve sto letech, tak to ale není takový smutek, jako třeba ve čtyřiceti. Lidé musí s rizikem zkrátka počítat, protože naše buňky jsou uzpůsobené tak, že k nějakému úletu tam občas na genové úrovni dojde. Ale to ještě neznamená, že bychom se tomu neměli bránit, ať už v prevenci zachytit věci co nejdříve, nebo potom, když se něco najde. Vždycky se dá zabojovat. V České republice máme ročně kolem devadesáti tisíc nových případů nádorů. Do třiceti tisíc lidí zemře, ale šedesát tisíc úspěšně zabojuje, jak doktoři, tak pacienti.“

Xavera tedy zajímalo, co je podle onkologa pozitivně konzumovaný strach: „U rakoviny je důležitá zejména prevence. A mnoho pacientů k nám dnes naštěstí přichází mnohem dříve, než tomu bývalo. Například u rakoviny prsu máme obrovské výsledky, protože dámy chodí o hodně více na preventivní prohlídky. A to nechodí ani tak ze strachu, ale spíše z jakési obavy. Potom si vydechnou, obavy z nich spadnou, ale po nějaké době přijdou na prohlídku znovu. To bych nazval pozitivně konzumovaným strachem. Člověk má mít obavy, beze strachu nejde úplně žít. Ale nesmí to být takový ten strach deptající celou společnost,“ vysvětluje profesor Žaloudík, který je znám svým nadhledem a optimismem. Podle něj ani samotný život není třeba brát tak tragicky, jak činí mnozí.

Politika si vás najde už jako primáře

Lékařské zkušenosti sbírá profesor Žaloudík celý život, v posledních letech ale také ty politické, od roku 2010 totiž vykonává funkci senátora. Že tyto zkušenosti nejdou proti sobě, to si ale nemyslí:

„Podle mě to hodně záleží na věku a na tom, zda jste si našel politiku vy, nebo si našla ona vás. To druhé se stane, už když se člověk z řadového lékaře stane primářem, a musí dělat něco proto, aby si udržel a rozšířil personál, aby přesvědčil vedení, že je nutné modernizovat sály a další. A je nutné se také domlouvat s kolegy. Tím začíná taková ta drobná politika odspodu, jakou znají kromě primářů třeba také starostové obcí. Top politika v parlamentu je proti tomu taková třešnička na dortu. V zásadě je to pohoda, protože tam jste schovaný za hlasy pro a proti. Kdežto když jste na vedoucí pozici dole, jako starosta nebo primář, musíte organizovat věci sám za sebe a umět se rozhodovat i pod tlakem. Proto myslím, že do politiky by měl jít člověk až v přiměřeném věku a s určitým nadhledem,“ říká Jan Žaloudík.

Profesor Žaloudík se ve svých šedesáti pěti letech rozhodl opustit vedoucí pozici šéfa Masarykova onkologického ústavu, ale do toho pravého důchodu se zatím nechystá. Kromě politické práce stále svým kolegům pomáhá a spolupracuje s nimi. Kromě toho ale dbá také na svůj osobní život a věnuje se řadě koníčků. Které to jsou, a proč šel houbařit až v Norsku, uslyšíte v záznamu pořadu.