Ošemetný
Vybral jsem k dnešnímu povídání slovo ošemetný a budu při tom hodně vycházet z článku v Naší řeči ročník 1979 z pera našeho předního odborníka na starou češtinu Igora Němce. Ten hned v úvodu napsal, že ošemetný je slovo ošemetné z několika důvodů. Jeho dnešní význam není úplně přesně popsaný, dříve znamenalo něco jiného a má ne dost průhlednou etymologii.
Pokud jde o význam, uvádějí se dva. Za prvé je ošemetný nebezpečný, choulostivý a nejistý, v tomto významu bývá ošemetná situace, a za druhé je ošemetný záludný, zrádný a úskočný, v tomto významu Slovník spisovného jazyka českého uvádí jako příklad spojení ošemetný milenec. Druhý význam je však dnes už zastaralý a nepoužívá se, Slovník spisovné češtiny ho ani neuvádí. Zastaralý význam slova ošemetný má však blíž k významu původnímu, tedy falešný, licoměrný, slovem ošemetný se charakterizoval člověk, který, jak píše Igor Němec, "předstírá přízeň, věrnost a tak podobně". A právě pomocí tohoto nejstaršího a dnes už zcela zapomenutého významu ošemetný můžeme najít původ našeho slova.
Dojdeme k němu pomocí slovenského slovesa obšmietať sa okolo koho, tedy otírat se okolo někoho, což znamená lísat se k někomu, lichocením se snažit získat jeho přízeň. Toto slovenské sloveso a české ošemetný mají společný základ -mietat, který stál také u původu slovesa mést. Jak píše Igor Němec: "České přídavné jméno ošemetný, které ještě v historické době označuje člověka předstírajícího přízeň, lásku, obdiv apod., je ...nejspíš odvozenina z předhistorického obšemietati se, otírat se kolem někoho, lísat se k někomu." Tolik lingvista. Já dodám, že přímou souvislost mezi metením, tedy ometáním a lísáním se k někomu v češtině máme dosud. Běžně říkáme, že někdo pořád ometá na ředitelství a lidi tohoto typu nazýváme ometáky či vometáky.
Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
