Pan Oldřich Kořínek měl vždy rád lesní zvěř. Nakonec si na svém pozemku zřídil menší daňčí oboru

2. duben 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Daňci se u krmítek vždy vzorně rozdělí

Pan Oldřich Kořínek chtěl být kdysi hajným. To se nepovedlo, tak se alespoň stal členem Českého mysliveckého svazu. S přírodou a lesem je ostatně spjatý po celý život. V okolních rozsáhlých lesích je mnoho daňků, přesto si pan Kořínek pořídil stádo daňků i na svůj pozemek a dnes má malou soukromou oboru.

Oldřich Kořínek nejraději chodí v zeleném mysliveckém oděvu. Pokud střílí po zvěři, tak se spíše zaměřuje na škodnou – především na divočáky. Ačkoliv i daňci mohou někdy v lese způsobit škody – hlavně v nedaleké přírodní rezervaci Velká a malá Olšina, kde hojně rostou bledule jarní – má tuto vysokou zvěř ve velké oblibě.

Ovce nahradili daňci

Narodil se v malé vísce na Kutnohorsku na samé hranici s Vysočinou, V okolních rozsáhlých lesích je mnoho daňků, přesto si pan Kořínek pořídil dančí stádo i na svůj pozemek a dnes má malou soukromou oboru. Důvod byl z počátku čistě praktický – chtěli si s bratrem pořídit nějaká zvířata, která by spásala trávu a pozemek by nebylo nutné tak často sekat. Nejprve si koupili ovce, ale před osmi lety ovce postupně nahradili daňci. Nelze se divit… Stádo dnes tvoří deset daňků a pravidelně se rodí i malá daňčata.

Pan Oldčich Kořínek svolává daňky vždy v 17 hod k večeři

Zvířata, která málokdy přemohou svou plachost

Výhoda a zároveň problém pozemku jsou staré stromy, které někdy v okolí plotu popadají a daňci pak mají volnou cestu do sousedního rozsáhlého lesa. Takže stádo se sice neustále přirozeně rozrůstá, nicméně zároveň se „doma“ v oboře zdržují jen ti nejvěrnější. Stojí to ale za to. Ačkoliv jsou zvířata plachá, pana Kořínka už znají a ví, že se u něj mají dobře. Pan Kořínek má zvířata rád a povídá si s nimi. O vodu není nouze, protože pozemkem prochází potok. Ačkoliv mají na pozemku díky vláze dost pastvy, denně jim pan Kořínek připravuje krmení a zajišťuje kvalitní výživu. V zimě nechybí důl a v krmelci seno a do korýtek jim připravuje dva druhy zrní – ječmen a oves. Daňci ale mají nejraději kukuřici a krmnou řepu. Vždy v 17 hodin se ozve bouchání kýble do krmítek. To je signál, kdy pan Kořínek stádo svolává k večeři. Stádo z dálky zkontroluje, jestli je bezpečné dojít si pro stravu. A pak se zvířata opatrně rozdělí u čtyř krmítek.

Daňci se u krmítek vždy vzorně rozdělí

Když péče o zvířata přináší zpět velkou radost a potěšení

Pan Kořínek s dojetím vypráví, jak nádherný je pocit, když daňci přemohou strach i plachost a vezmou si kousek chleba přímo z ruky. Jejich krásné tmavě hnědé oči vypadají moudře a vznešeně a nejraději pan Kořínek pozoruje, jak se k sobě daňci chovají. Kromě období říje, kdy se samci mezi sebou perou, se k sobě zvířata chovají velmi hezky. Nejkrásnější jsou pak daňčí námluvy, kdy se samec se samici k sobě chovají vyloženě něžně. Za daňky dnes chodí pro radost a těší ho zvířata pozorovat.

K večeři daňci vždy dostávají na přílepšenou minimálně dva druhy zrní a kukuřici
autor: Markéta Vejvodová | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související