Pan Oldřich Kořínek měl vždy rád lesní zvěř. Nakonec si na svém pozemku zřídil menší daňčí oboru

2. duben 2021

Pan Oldřich Kořínek chtěl být kdysi hajným. To se nepovedlo, tak se alespoň stal členem Českého mysliveckého svazu. S přírodou a lesem je ostatně spjatý po celý život. V okolních rozsáhlých lesích je mnoho daňků, přesto si pan Kořínek pořídil stádo daňků i na svůj pozemek a dnes má malou soukromou oboru.

Oldřich Kořínek nejraději chodí v zeleném mysliveckém oděvu. Pokud střílí po zvěři, tak se spíše zaměřuje na škodnou – především na divočáky. Ačkoliv i daňci mohou někdy v lese způsobit škody – hlavně v nedaleké přírodní rezervaci Velká a malá Olšina, kde hojně rostou bledule jarní – má tuto vysokou zvěř ve velké oblibě.

Ovce nahradili daňci

Narodil se v malé vísce na Kutnohorsku na samé hranici s Vysočinou, V okolních rozsáhlých lesích je mnoho daňků, přesto si pan Kořínek pořídil dančí stádo i na svůj pozemek a dnes má malou soukromou oboru. Důvod byl z počátku čistě praktický – chtěli si s bratrem pořídit nějaká zvířata, která by spásala trávu a pozemek by nebylo nutné tak často sekat. Nejprve si koupili ovce, ale před osmi lety ovce postupně nahradili daňci. Nelze se divit… Stádo dnes tvoří deset daňků a pravidelně se rodí i malá daňčata.

Pan Oldčich Kořínek svolává daňky vždy v 17 hod k večeři

Zvířata, která málokdy přemohou svou plachost

Výhoda a zároveň problém pozemku jsou staré stromy, které někdy v okolí plotu popadají a daňci pak mají volnou cestu do sousedního rozsáhlého lesa. Takže stádo se sice neustále přirozeně rozrůstá, nicméně zároveň se „doma“ v oboře zdržují jen ti nejvěrnější. Stojí to ale za to. Ačkoliv jsou zvířata plachá, pana Kořínka už znají a ví, že se u něj mají dobře. Pan Kořínek má zvířata rád a povídá si s nimi. O vodu není nouze, protože pozemkem prochází potok. Ačkoliv mají na pozemku díky vláze dost pastvy, denně jim pan Kořínek připravuje krmení a zajišťuje kvalitní výživu. V zimě nechybí důl a v krmelci seno a do korýtek jim připravuje dva druhy zrní – ječmen a oves. Daňci ale mají nejraději kukuřici a krmnou řepu. Vždy v 17 hodin se ozve bouchání kýble do krmítek. To je signál, kdy pan Kořínek stádo svolává k večeři. Stádo z dálky zkontroluje, jestli je bezpečné dojít si pro stravu. A pak se zvířata opatrně rozdělí u čtyř krmítek.

Daňci se u krmítek vždy vzorně rozdělí

Když péče o zvířata přináší zpět velkou radost a potěšení

Pan Kořínek s dojetím vypráví, jak nádherný je pocit, když daňci přemohou strach i plachost a vezmou si kousek chleba přímo z ruky. Jejich krásné tmavě hnědé oči vypadají moudře a vznešeně a nejraději pan Kořínek pozoruje, jak se k sobě daňci chovají. Kromě období říje, kdy se samci mezi sebou perou, se k sobě zvířata chovají velmi hezky. Nejkrásnější jsou pak daňčí námluvy, kdy se samec se samici k sobě chovají vyloženě něžně. Za daňky dnes chodí pro radost a těší ho zvířata pozorovat.

K večeři daňci vždy dostávají na přílepšenou minimálně dva druhy zrní a kukuřici
Spustit audio

Související

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.