Parno

Slovník výraz parno nespojuje se třetím významem slova parný, tedy tvořený párami, ale myslím, že by měl. Parno totiž není úplně jakékoliv horko a vedro, parno není horko suché, parno je vedro tak trochu jako v prádelně; když je parno, je, jak se odborně říká, vysoká vlhkost vzduchu, vzduch je nasycený vodní párou. Ve východních Čechách se horkému vlhkému počasí říkalo sparno, Moraváci zase říkali je opařito. Výraz parno stejně jako zmíněná nářeční pojmenování nepochybně pochází od slova pára, Český etymologický slovník Jiřího Rejzka parno uvádí v hesle pára mezi dalšími příbuznými slovy, jako jsou parník, pařeniště, opar, vypařit se, odpařit a tak dále. Všechna tato slova jsou všeslovanská, praslovanské pariti znamenalo pařit a také pálit. Do příbuzenstva patří i ruské pret, které znamená potit a zahnívat.

Michal Novotný

Z dalších zajímavých příbuzných slov si o slovese napařit ve významu dát někomu trest řekněme, že pochází od trestání bitím napařenou, tedy v páře změklou, metlou. Dále si povězme, že naparovat se je od nafukovat se, tedy jakoby vdechovat do sebe páry ze vzduchu, a tím se jakoby stávat větším a významnějším. Zajímavé je také úsloví plnou parou vpřed. To je samozřejmě z mluvy železničářů a námořníků v dobách parních lokomotiv a parníků, ale Václav Flašhans píše, že toto úsloví zpopularizoval německý císař Vilém II., když ho poněkud nevkusně použil v soustrastném telegramu pozůstalým po výbuchu kotle na parníku Brandenburg v únoru 1894. Císař napsal, že čtyřiceti mrtvým zřídí pamětní desku a, cituji podle Flajšhanse: "ostatek plnou parou vpřed".

Náměty, dotazy a připomínky mi můžete posílat na e-mailovou adresu michal.novotny@rozhlas.cz