Pavel Hančar bere rád do ruky knihy svého dědečka, uměleckého knihaře Jana Rajmana

5. únor 2021

Rádi čtete, ale místo elektronické čtečky upřednostníte staré poctivě vyrobené svázané knihy? Jsou to vlastně umělecká díla. Přesně to si byl vědom Pavel Hančar, když v Rožďalovicích v roce 1991 odkoupil dílnu svého dědečka, uměleckého knihaře a výtvarníka, Jendy Rajmana a v objektu založil Muzeum klasického knihařství. Nejvíce si cení souboru původních knihařských strojů z počátku 20 st.

Umělecký knihař a výtvarník Jenda Rajman ve své rožďalovické dílně v letech 1920 – 1965 vytvořil řadu krásných vazeb a spolupracoval s předními českými umělci 1. poloviny 20. století. Jeho dílna byla propojena s obchodem i menším bytem, kde prožil celý život obklopen knihami. Rajmanovo dědictví se díky velkému množství potomků roztříštilo a dům i dílna po jeho smrti postupně chátraly. Jeho vnuk Pavel Hančar nebyl přímým dědicem, nicméně si uvědomoval jedinečnost dědečkova odkazu i hodnotu vybavení celé dílny. Od celé rodiny v roce 1991 skoupil dědické podíly a v objektu jako jednatel Rajmanovy dílny s.r.o. založil autentické Muzeum klasického knihařství. Jednalo se o velké investice i obrovské množství práce, ale díky nadšení i citu pro tradiční vazbu knih objekt stále zvelebuje a snaží se ho udržet i v těžkých časech.

Řezačka z r. 1900

Stroje, na kterých si knihy tradičním způsobem svážete i dnes

Skutečnou hodnotou dílny jsou původní knihařské stroje, na kterých Jan Rajman po celý život tradičním způsobem vyráběl knihy. Mezi nejzajímavější stroje patří řezačka z roku 1900, kterou Rajman za 500 zlatých zakoupil ve Vídni. Zajímavá je také zlatička nebo velký výběr olejových papírů, pláten a tlačítek, která jsou seřazena v původních skříních tak, jako by je pan Rajman měl i nadále připravené pro svou práci. Mezi několika cennými stroji je také knihařská šička, kterou si Jan Rajman nechal speciálně vyrobit pro vazbu velkých sérií knih. Pro Melantrich vázal mimo jiné Hrubínův Špalíček – připravoval tak nejméně 100 stejných knih. Stroje jsou dodnes funkční a návštěvníkům muzea je na nich demonstrován klasický způsob vazby knih včetně ukázky jednotlivých druhů vazeb.

Dodnes jet tu prvorepubliková atmosféra

Tradiční vazba knih muzeum zachránila i v těžkých časech

Ostatně knihy se tu podle staré tradice vyrábí dodnes. Do rožďalovické dílny jsou z jiných muzeí nebo od soukromníků zasílány různé rozpadlé historické knihy, aby jim zaměstnanci muzea na původních strojích opět vytvořili novou uměleckou vazbu. Právě tato samostatná činnost dosud v obtížných časech muzeum vždy zachránila. Pavel Hančar vzpomíná, že nějakým zázrakem vždy v těžkém období získal větší zakázku. Péče o historický objekt je náročný vždy, o to více v těžkých časech. Bohužel ani toto místo se v současné složité situaci neubránilo existenčním potížím. Druhý důležitý finanční zdroj díky příjmu ze vstupného a prodeje vlastních výrobků je díky karanténním opatřením již dlouho zastaven. Pavel Hančar ví, že muzeum má svůj „genius loci“ díky autentické atmosféře. Původní stroje dodnes stojí na místech, kde na nich Jan Rajman tvořil, v domě, kde zároveň bydlel a staral se o menší obchod s knihami. O zachování muzea opět bojuje a ví, že i kdyby došlo k ukončení jeho činnosti, knihařských strojů po dědečkovi se nikdy nevzdá.

Spustit audio

Související